Ramínko legionářských vyznamenání generála Aloise Eliáše

Konec první světové války a zrod Československé republiky se nesly nejen ve znamení odvržení řádů a vyznamenání podunajské monarchie, ale i v duchu tvorby nových vyznamenání se vztahem k boji za vznik samostatného státu. Čelní pozici zde zaujímá takřka klasická trojice legionářských dekorací, jimiž byl za svou službu oceněn i pozdější generál Alois Eliáš.

Pražský rodák Alois Eliáš, absolvent vysokého učení technického, byl první světovou válkou zastižen na stavbě železnice. Již na počátku války zběhl v Haliči z Rakousko-uherské armády, posléze pracoval v Rusku na železnici a následně se přesunul transportem do Francie, kde se mimo jiné zúčastnil bitev u Terronu a na řece Aisně. Když se v roce 1919 vrátil do Československa v hodnosti kapitána, měl za sebou dělostřeleckou školu v Saint-Maxent a službu u 5. střeleckého pluku ruských legií, 33. francouzského pěšího pluku a 21. československého střeleckého pluku. Alois Eliáš nakonec pokračoval ve vojenské kariéře, v níž dosáhl hodnosti divizního generála. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stal předsedou vlády a aktivně spolupracoval s odbojem, což vedlo na jaře 1941 k jeho zatčení a v důsledku atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha k popravě na střelnici v Kobylisích.

Dochované ramínko legionářských vyznamenání Aloise Eliáše tvoří Československý válečný kříž 1914–1918, Československá revoluční medaile a Československá medaile Vítězství. Československý válečný kříž byl jako jedno z prvních československých vyznamenání ustanoven dekretem prozatímní vlády Československé republiky v Paříži 7. listopadu 1918. Uděloval se vojákům československých revolučních vojsk za osobní statečnost v boji a podobně i spojeneckým vojákům, kteří nepatřili k československým jednotkám. Udělen mohl být i celým jednotkám a obdržet jej mohly také osoby, které se významně zasloužily o vznik Československa, aniž by sloužily v armádě. Mohl být udělen též za činy v bojích na Slovensku v roce 1919. Na stuze se v případě potřeby značily pochvaly a účast v dalších bojích – lipová ratolest značila pochvalu jednotky v rozkaze armády, lipový lístek pochvalu jednotky v rozkaze sboru či divize. Individuální pochvalu v rozkazu armády značila stříbrná hvězdička, pochvalu v rozkaze divize bronzová hvězdička a za účast v bojích na Slovensku se udělovala hvězdička zlatá.

Dekoraci tvoří kříž o rozpětí ramen 37 mm, ražený z bronzu. Ramena kříže tvoří čtyři vzájemně do sebe zapuštěné kruhy s plasticky zdvojeným okrajem. V horním kruhu je umístěn znak Čech, ve spodním kruhu znak Slovenska, pravé rameno nese v kruhu znak Moravy, a levé rameno znak Slezska. Reversní strana je tvořena čtyřmi vzájemně propletenými kruhy bez zdvojeného okraje. V každém kruhu se nachází lipový trojlist s květem, na středu je umístěna plastická iniciála ČS. Kříž je zavěšen na 38 mm široké průvlečné stuze z červeného hedvábí se třemi širokými bílými pruhy, protnutými úzkými červenými proužky. Okraj stuhy červeně začištěn.

Československá revoluční medaile byla zřízena dekretem prezidenta republiky 1. prosince 1918. Udělovala se osobám, které se v rámci domácího i zahraničního odboje zasloužily o ukončení první světové války a vznik Československa. Na stuhu se v případě příslušníků legií a domobraneckých jednotek v zahraničí připojovaly plechové štítky s číslem jednotky, místy bojů či s lipovým lístkem za udělení pochvaly. Medaile generála Eliáše nese štítky s názvy míst bojů (Alsace, Argonne) a číslicí 21. střeleckého pluku, u něhož jako důstojník sloužil.

Medaile je tvořena rovnoramenným řeckým křížem, podloženým při okraji ramen mluvící páskou. Na aversu je na středu vyveden jezdec na vzpínajícím se okřídleném koni s vlajkou v pravé ruce. V mluvící pásce formou opisu text: ZHŮRU NA STRÁŽ SVOBODNÝ NÁRODE. Na reversu se nachází okřídlená žena, šlapající po hadech a držící nad hlavou listinu s nápisem: ZA SVOBODU. Na mluvící pásce při obvodu formou opisu vročení 1914–1918, ve spodní části pásky vavřínové ratolesti. Medaile je prostřednictvím závěsu ve formě prstence z lipových ratolestí zavěšena na 38 mm široké červené stuze s modře lemovaným bílým středovým pruhem. Autorem návrhů Československého válečného kříže a Československé revoluční medaile byl sochař a medailér Antoine Bourdelle.

Mezispojenecká vítězná medaile, v českém provedení označovaná jako Československá medaile Vítězství, byla založena 24. ledna 1919 z popudu francouzského maršála Ferdinanda Foche. Medaile vznikla v národních variantách ve většině států Dohody a byla udělována příslušníkům ozbrojených sil i civilistům, obvykle za podmínek služby u operačních bojových jednotek při odsloužení nejméně 3 až 4 měsíců či za aktivní formy podpory armád dohody.

Dekoraci tvoří bronzová medaile o průměru 36 mm, zavěšená na stuze v barvách duhy, zrcadlově obrácené od středu. Na aversu se nachází žena s křídly, představující bohyni vítězství (Niké). Žena drží v levé ruce meč směřující hrotem dolů, v pravé ruce vavřínovou ratolest. Na reversu se nachází malý státní znak Československé republiky, obkroužený v ploše deseti lipovými lístky.  V ohraničené borduře opis: SVĚTOVÁ VÁLKA ZA CIVILIZACI. Malý státní znak je podložen páskou s vročením: 1914– 1918. Autorem českého provedení byl sochař Otakar Španiel. Exemplář ramínka byl získán v rámci odúmrti v roce 1981.

Jan Biederman