Repase sedmnácti šavlí pro Posádku Praha

Restaurátorská dílna Vojenského historického ústavu Praha provedla v nedávné době repasi celkem sedmnácti šavlí 06 ČS, kterou v současnosti používá Čestná stráž Posádky Praha jako dlouhou poboční zbraň. 

Předlohou pro současnou podobu šavle 06 ČS je šavle z produkce firmy J. Zineder, Vrkoslavice, ze třicátých let 20. století. Tento výrobce ji ve svém katalogu nabízel jako atypické provedení. Někdy je model uváděn jako šavle vz. 24 A se zlaceným jílcem, leptem či rytinou pro generály armády. U doposud známých exemplářů však tato úprava není a jsou smontovány se služební či vycházkovou čepelí. Koš byl tehdy vyroben ze slitiny bílého kovu, ostatní součásti z oceli.

Šavle používaná čestnou jednotkou Posádky Praha se od zmiňovaného modelu částečně liší podobou stylizace koše, a především nápisem na ploše horní části čepele. Plocha pod košem (ricasso) je značena dvojicí značek solingenského výrobce, z druhé strany logem dodavatele a přejímací značkou armády. Odlišný je také materiál použitý na jednotlivé díly. Matice řapu čepele, koš i hřbet profilované rukojeti byly vyrobeny ze žlutého kovu. Ten je měkčí, snadno se deformuje, a tím se celý jílec šavle uvolňuje. U matice může dojít ke stržení závitu, který je důležitý pro kompaktnost celého jílce.

Pro zajímavost připomeňme, že u šavlí první republiky z období od roku 1924 do roku 1927 jsou matice vyrobeny ze železa s odolným závitem. Taktéž koše jsou buďto železné pro rotmistry, nebo vylisovány ze slitiny mědi a niklu v poměru kovu 80:20 pro důstojnický sbor. U obou použitých materiálů není problém koše srovnat do původní podoby, neboť kov je perfektně tvárný, a hlavně nepraská.

Restaurátorská dílna Vojenského historického ústavu Praha provedla v nedávné době repasi celkem 17 šavlí 06 ČS. U každého kusu byl specifikován požadavek oprav. Nejsložitější bylo srovnání jednotlivých součástí jílce. Šlo především o dopasování zdeformovaných hřbetů rukojetí, aby přesně přiléhaly na rukojeti s opletem, utažení pramenů spleteného drátku a opravy matic.

Dále byly, pokud to bylo možné, vyrovnány prutové koše; některé však mají po deformacích v přední části výběžku nevratné praskliny. Nakonec prošly repasí pochvy. Byly upraveny tak, aby každá čepel šla snadno vysunout a opět skrýt. U pochev musely být taktéž doplněny chybějící šroubky, které zajišťují obústky proti vysunutí, a rovněž opraveny koncové ostruhy plné odřenin a oklepů.

Na závěr byl u sedmnácti kompletů šavlí sjednocen poniklovaný povrch materiálu.

Petr Moudrý