Restaurování leteckého materiálu: vrtule, ojnice a lehký kulomet

Pro expozici Leteckého muzea Kbely byly v průběhu letošního února zrestaurovány sbírkové předměty dříve umístěné v expozici či vyjmuté z depozitáře, které zatím většími zásahy neprošly. Šlo o dvě materiálově zcela rozdílné součásti a zbraň z lafetace letounu. 

Vrtule pro motor Praga D

Vrtule byla určena pro letouny Zlín Z-22 Junák s motorem Praga D. Stroj se vyráběl v letech 1949–1952 v Otrokovicích a Kunovicích v počtu celkem 170 kusů.

Jasanová pravotočivá vrtule měla plochu pokrytou lihovým lakem. Konce listů proti poškození zpevňuje textilní, zeleně zabarvená bandáž. Okování vrtule je mosazné, sestavené vždy ze šesti dílů, připevněné zacínovanými hřebíčky. Na náboji je vyraženo její výkresové číslo 322.801.1, výrobní číslo 98 a pod ním malé 54.

Bezbarvý lak vlivem prostředí částečně zdegradoval a zatmavl do světlého tabákového odstínu. Na ploše náboje se šesti otvory byl lak částečně setřelý s četnými oděrkami. Plocha mosazného okování byla pokryta ušlechtilou patinou, barevně sjednocenou a celistvou.

Záměrem restaurování bylo zachování co největší původnosti dobového povrchu. Samotné restaurování začalo odsátím ulpělých prachových částic z plochy. Dále očištěním vlhkou cestou, saponátovou pěnou a to celkem dvakrát, okolo otvorů náboje asi čtyřikrát. Po dokonalém vysušení tekutiny bylo dřevo v místech oděrek domořeno lihovým mořidlem podle barvy okolí. Nakonec byla na celou plochu vrtule nanesena šelaková politura a to ve dvou vrstvách s rozleštěním do polomatna.

Ojnice leteckého motoru Maybach Mb IV

Německý výškový motor Maybach Mb.IVa původně vyráběla firma Luftfahrzeug-Motorenbau GmbH s určením pro vzducholodě Zeppelin. Později našel uplatnění i u různých konstrukcí letadel. V leteckém muzeu byl motor namontován v letadlech, a to v Letovu Š-2, Aeru A-10 a Aeru A-12. Ve všech případech byly motory po důkladných revizích funkční.

Pro opravu posledního motoru sloužila jako vzor ojnice získaná převodem z Národního technického muzea.  Mohutná ojnice výkonného motoru z počátku dvacátého století má dělenou hlavu s dvoudílnou kluznou pánví (šálou) z pokoveného bronzu upravenou pro mazání z klikové hřídele.

Bronzová pánev byla vcelku v dobrém stavu, taktéž i vnitřek oka pístního čepu, avšak největší nárůst koroze byl po rovných plochách dříku. Ostrůvky koroze částečně narušily i zbytky černé lesklé barvy.

Jedním z požadavků od kurátora leteckého materiálu bylo zachování původního inventárního čísla NTM provedeného vymalováním barvou a co největší zachování zbytků ploch černého nátěru. Kompletní očištění ploch ojnice bylo postupně provedeno v ultrazvukové vaně. Lázeň s příměsí saponátu působila na veškeré plochy po dobu dvou hodin. Pomocí silonového kartáče se postupně kovy zbavily nežádoucích usazenin. Původní inventární číslo i pozůstatky barvy byly pro proces čištění překryty voskovou vrstvou. Ultrazvuková vana byla pořízena pro pracoviště restaurování na konci minulého roku. V současnosti je nejvhodnějším zařízením na demontáže zkorodovaných mechanismů zbraní, povolování šroubů či citlivé narušení koroze.

Po demontáži čtyř šroubů víka byly ještě naposledy veškeré součásti očištěny a vysušeny, zbytky černé barvy stabilizovány taninem s příměsí šelaku. Po vyzrání stabilizace a montáži byl na povrch naaplikován konzervační vosk.

Lehký kulomet vz.52/57 pro leteckou lafetaci

Kulomet byl lafetován v zadním střelišti letounu L-60 Brigadýr. Pro vojenské využití mohl stroj nést dvě pumy pod trupem a kulomet lafetovaný v zadním střelišti letadla. Do vodorovné lafety byl připevněn pomocí čepu.

Vlivem nevhodného prostředí přední část v délce asi deseti centimetrů zkorodovala především okolo základny mušky a celé plochy tlumiče plamene. Korozní produkty se zatvrdlou vazelínou naštěstí nenarušily původní kovový matně šedý povrch. Po demontáži na jednotlivé díly byla přední část hlavně také očištěna v ultrazvukové vaně, následně byl povrch vysušen a stabilizován. Po omytí zbytků staršího konzervačního tuku z ostatních dílů byl kulomet po kompletaci nakonzervován olejem Konkor.

Za informace o historii leteckého materiálu děkujeme kurátorovi sbírky Ing. Janu Sýkorovi.

Petr Moudrý