Restaurování moždíře pro slavnostní salvovou střelbu

Jeden z přírůstků nedávné doby do dělostřelecké sbírky VHÚ je moždíř v podobě kompaktního odlitku, který se používal pro slavnostní salvovou střelbu. Příležitostí pro ni byly některé církevní svátky, případně významné regionální události. Hlaveň se nabíjela zepředu černým prachem s ucpávkou, pouze pro akustický efekt. Střelba se stala v 19. století častou záležitostí, především u slavností s účastí měšťanských gard.

Masivní hlaveň je téměř vždy odlita jako celek s podstavcem, který nahrazuje lafetu. Řešení je praktické a bez další složitější části, kterou byla u armády okovaná trámová lafeta. Materiálem odlitku je tvárná litina, která vedle litiny šedé našla v 19. století široké uplatnění především v umělecko-řemeslných produktech a stavebních prvcích. Malou kapitolou v historii litiny jsou dnes ceněné romantické napodobeniny zbraní, převážně chladných, včetně halaparten a součástí zbroje. Snad největší předností vedle zdobnosti výrobků byla snadná finanční dostupnost.

Nyní již k našemu moždíři. Odlitek vyrobený z jednoho kusu se mírně zužuje ke svému ústí. Na ploše má vyvýšené profilované prstence, které hlaveň nejenom zpevňují, ale také působí esteticky a zároveň vizuálně napodobují hlaveň armádního moždíře. Pod zátravkou, nezvykle velkého průměru otvoru 7 mm je kompaktně s hlavní odlitá miskovitá pánvička. Středem celého odlitku po jeho obvodu probíhá neopracovaný a částečně setřený šev po zaformování. Nejvíce je patrný na spodní ploše kruhové základny.

Celková výška moždíře je 275 mm, průměr základny 225 mm, průměr ústí je 130 mm. Vnitřek hlavně je odlit nepravidelně s menšími nepřesnostmi a v ústí je ve tvaru oválu 38–41 mm. Povrch moždíře se zachoval v podobě celkem neopracovaného odlitku. Celistvá vrstva atmosférické koroze pokrývala celou plochu předmětu. Nejvíce je však ulpěla ze spodní strany kruhové základny. V některých místech vytvářela nepravidelné ostrůvky, které postrádaly kompaktnost, neměly pevné jádro a při větším tlaku se drolily. Na odpadlých ploškách byla patrná původní plocha odlitku. Další nárůst, tentokrát zcela kompaktní a velmi tvrdý, pokrýval vnitřní část hlavně včetně dna pánvičky s vyústěním zátravky. Zřejmě moždíř po výstřelech nebyl dostatečně čištěn a koroze zde doslova narostla ve větší míře.

Samotné restaurování začalo fotodokumentací převážně detailů nejvíce napadených ploch, podrobným popisem skutečného stavu před zahájením prací, a zaměřením. Podrobný vizuální průzkum potvrdil, že na povrchu není značka mistra litce ani slévárenské firmy. Bohužel ani po dalším odrezení se žádná výrobní či vlastnická značka na ploše neobjevila. Následný zásah si kladl za cíl částečně odrezit povrch předmětu, zbavit jej zdegradované odlupující se koroze, provést dokonalou stabilizaci a nakonec povrch opatřit ochranou pro deponování ve sbírkovém fondu.

Nejprve byla odstraněna vrstva prachu a nečistot omytím v rozpouštědle pomocí kartáče s umělým vláknem. Snad nejvíce nečistoty se uvolnilo z vnitřního prostoru hlavně, který je odlitý nepravidelně s hrubou strukturou a častými vměstky. Na profilaci kruhové základny se také postupně uvolnila zatvrdlá vápenná omítka, zřejmě pozůstatek minulého uložení. Dále byly jednotlivé plochy dvakrát odrezeny. Snad nejhůře se koroze uvolňovala z ostré profilace prstenců a dna pánvičky.

Veškeré korozní produkty se podařilo odstranit téměř až na strukturu odlitku. Z důvodu dokonalé ochrany předmětu je povrch ještě 3x stabilizován tanátovacím prostředkem. Po dokonalém vyzrání směsi byl na celek aplikován konzervační vosk. Úprava dokonale evokuje původní zabarvení historické litiny devatenáctého století.

 Petr Moudrý