Rozloučení s válečným veteránem Alexandrem Beerem

Ve věku 98 let zemřel poslední den loňského roku, 31. prosince 2015, válečný veterán Alexander Beer, bojovník za osvobození Československa na východní frontě. Jeho pohřeb se konal 13. ledna 2016. Alexander Beer byl nositelem Řádu Bílého lva a mnoha dalších vyznamenání.

Generálporučík v. v. Alexander Beer se narodil 7. února 1917 ve Vranově nad Topĺou. Vystudoval gymnázium a studoval vyšší školu textilní v Brně. Před okupací byl zaměstnán v oděvním průmyslu. V roce 1939 se rozhodl kvůli svému židovskému původu (jeho rodiče později zahynuli v koncentračním táboře) uprchnout přes Švýcarsko do Velké Británie. Byl však zadržen, ale po převozu do Prahy se mu podařilo uprchnout do Polska a následně do SSSR, kde měl štěstí a po krátké internaci byl pracovně umístěn do textilní továrny u Moskvy. Po útoku nacistického Německa proti SSSR odjel do kazašského Karagandu, kde rovněž pracoval v textilním průmyslu.

Jakmile se dozvěděl o tvořící se čs. jednotce v SSSR, začal ihned podnik kroky k uvolnění z práce a odjezdu do armády. Dne 29. června 1942 byl Alexander Beer pod kmenovým číslem 871/m prezentován v řadách československé zahraniční armády v Buzuluku.

Prvního boje se zúčastnil 8. března 1943 v hodnosti vojína u Sokolova jako velitel minometného roje 2. pěší roty 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR. V boji byl zraněn a léčen v nemocnici v Mičurinsku. Po vyléčení se, zřejmě omylem, dostal do Kursku, kde probíhala největší tanková bitva. Zde tlumočil při výsleších německých důstojníků.

Po návratu k čs. jednotce, která byla v Novochopersku, byl odeslán do tankového učiliště v Tambově. Zúčastnil se bojů o Kyjev, Bílou Cerkev a Žaškov, kde působil jako velitel tanku. Po příchodu na Volyň působil jako velitel při výcviku volyňských Čechů.

Jako příslušník 1. Čs. tankové brigády v SSSR se zúčastnil Karpatsko-dukelské operace, během níž byl v Nižném Komárniku opět raněn. Po vyléčení se v hodnosti poručíka zúčastnil i bojů Ostravské operace. Válku ukončil ve funkci technického důstojníka tankového praporu.

V roce 1946 demobilizoval a následně získal hodnost nadporučíka. Po válce pracoval nejprve jako vedoucí pracovník Centrotexu a později ministerstva vnitřního obchodu. Po roce 1968 byl vyloučen pro nesouhlas se sovětskou okupací z KSČ.

Po listopadu 1989 se angažoval v obnovené Československé obci legionářské (do roku 2011). Hodnost brigádního generála mu udělil prezident republiky 8. května 2010, v roce 2012 mu byl také propůjčen Řád Bílého lva.