Socha Ludvíka Svobody je nyní ve sbírkách VHÚ

V éře komunistického režimu bývalo zvykem stavět hrdinům kolosální pomníky. Ještě koncem osmdesátých let minulého století se rozhodlo vedení Okresního národního výboru v Třebíči vystavět bronzový pomník slavnému rodákovi z nedalekého Hroznatína, armádnímu generálovi Ludvíku Svobodovi. Pomník měl stát před budovou místní Základní školy a k jeho vytvoření byli osloveni uherskohradišťský sochař Jan Habarta a architekt Jan Palacký. Tato iniciativa zřejmě souvisela se založením muzea druhé světové války v rodném Svobodově domku v roce 1985.

Sochař Jan Habarta (1919–1989) dokončil v roce 1986 sádrový model o výšce 320 cm. Třebíčský Okresní národní výbor za něj vyplatil umělci částku 50 000 Kčs. Sádrová plastika představuje postavu generála Svobodu ve vojenském stejnokroji. Nosnou část tvoří skelet z kovových a dřevěných částí. Figurální kompozice díla je vyrovnaná a řemeslné zpracování perfektní.

Přišly listopadové události roku 1989 a Habartova sádrová studie zůstala nerealizována. Podobně skončilo i hroznatínské muzeum, to bylo zrušeno o tři roky později. Svobodova socha poté zůstala uložena v depozitáři Muzea Vysočiny v Třebíči, které bylo ještě donedávna jejím vlastníkem. Dnes připomíná osobnost armádního generála Svobody v jeho rodišti pomník v podobě mohutného kusu kamene, který byl díky iniciativě obce, Společnosti Ludvíka Svobody a Klubu českého pohraničí slavnostně odhalen v roce 2012.

V roce 2015 proběhla jednání mezi zástupci třebíčského muzea a Vojenského historického ústavu Praha o převodu Svobodovy sádrové sochy. Nejprve bylo nutné provést úřední postupy, na základě kterých bylo dílo vyřazeno ze sbírky třebíčského muzea. Teprve poté mohlo dojít k transportu sochy do depozitářů VHÚ v Lešanech. Přesun takové rozměrné sochy nebyl vůbec jednoduchou záležitostí, protože sádra je velmi křehký materiál. Plastika o hmotnosti kolem 100 kg  byla nakládána a v lešanském depozitáři vyložena bez použití techniky, která by mohla způsobit narušení skeletu.

Armádní generál Ludvík Svoboda a prezident ČSSR (1895–1979) pocházel z již zmíněného Hroznatína u Třebíče. Za první světové války narukoval do rakousko-uherské armády na východní frontu. V roce 1915 padl do ruského zajetí a o rok později se přihlásil jako dobrovolník k 3. čs. střeleckému pluku Jana Žižky z Trocnova. Po okupaci Československa v roce 1939 odešel přes Polsko do Sovětského Svazu, kde vedl později 1. československý armádní sbor. Po válce působil do roku 1950 jako ministr národní obrany. Kvůli stranickým čistkám byl v roce 1952 zatčen a následující dva roky strávil jako účetní v JZD v rodné vesnici. V roce 1954 byl Ludvík Svoboda rehabilitován. Přijal funkci náčelníka Vojenské akademie Klementa Gottwalda v Praze. Prezidentem ČSSR byl Ludvík Svoboda od roku 1968 do roku 1975.

Ilona Krbcová