Tak trochu zamrzlé spojení

V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu sice 834 telegramů, ale velení čs. zpravodajské služby ve Velké Británii to pramálo vedlo k nějaké radosti, protože jen zlomek telegramů přišel od paraskupin v okupované vlasti…

Většina telegramů přicházela od vojenských misí v Moskvě, Paříži, Jeruzalému či Bělehradě či zpravodajských expozitur v Turecku a ve Švýcarsku. Plných 325 telegramů pocházelo od radiostanice VÁCLAV v Moskvě, kde Čs. vojenské misi v SSSR velel brigádní generál Heliodor Píka.

Z protektorátu se toho měsíce ozvalo pět radiostanic – MÍLA, LUDMILA, LENKA, EVA a ZDENKA, ale první dvě, které vyslaly celkem deset telegramů byly v rukou nacistů, kteří s nimi provádělyly radiové protihry, o kterých již v Londýně českoslovenští zpravodajci věděli a vlažnou korespondencí s protektorátem se VRÚ snažila udržet na životě zajaté parašutisty.

Třetí vysílačka LENKA vyslala tři telegramy, kterými se paraskupina SPELTER na jihozápadní Moravě po dlouhé odmlce pokoušela navázat spojení s pomocí amatérské radiostanice.

V plném nasazení a v úzkém spojení s domácím odbojem tak tehdy byly v akci pouhé dvě radiostanice – EVA (paraskupina CLAY) a ZDENKA (paraskupina CALCIUM). Od prvé radiostanice, kterou obsluhoval na Zlínsku podporučík Čestmír Šila sice tohoto měsíce přišlo úctyhodných 107 telegramů, ale to se již rozsáhlá odbojová organizace, kterou parašutisté od dubna 1944 budovali na východní Moravě dostávala do pavučin gestapa, kdy se paraskupina musela před rozsáhlou razií gestapa 28. prosince 1944 rychle přesunout na jih Moravy, odkud v lednu 1945 vyslala jen deset telegramů.

Poslední radiostanice ZDENKA (někdy prezentována domácím odbojem jako MILADA) vyslala v prosinci 1944 celkem pouze 19 telegramů, protože paraskupina CALCIUM a její radiotelegrafista ppor. Karel Niemczyk měli technické problémy s vysílačkou i s hledáním vhodných úkrytů a míst pro vysílání na Českomoravské vysočině.

Parašutisté se sice uchytili u rozsáhlé vojensko-partyzánské organizace Rada tří (R3), která působila od Domažlic až po Beskydy a v Praze se podílela přes svou ZB (zpravodajskou brigádu) na formování budoucího vedení odboje v podobě ilegální České národní rady, ale v té době měli ostré konflikty s cholerickým levičákem škpt.gšt. Karlem Veselým-Štajnerem, který se po smrti generála Vojtěcha Borise Luži († 2. 10. 1944) a podplukovníka Josefa Svatoně († 1. 11. 1944) stal vojenským zmocněncem Rady tří. Situaci nakonec částečně urovnaly nové výsadkové operace TUNGSTEN, PLATINUM a BAUXITE.

V březnu 1945 již svými zprávami z okupovaných českých zemí zásobovalo Hocklife pět radiostanic, které odeslaly z domova celkem 275 telegramů. Čas konečné porážky nacistického Německa se již nezadržitelně blížil…

Jindřich Marek