Třicet let od prvního bojového nasazení sil NATO

Severoatlantická aliance dokázala dlouhá desetiletí řešit hrozící konflikty bez nasazení síly. Až 45 let po založení NATO došlo k prvnímu bojovému nasazení. Stalo se to 28. února 1994 během plnění rezoluce Rady bezpečnosti nad územím bývalé Jugoslávie.

S cílem chránit humanitární operace na zemi, dodávky potravin a potřeb k přežití do obklíčených oblastí v zemi sužované vleklou občanskou válkou přijala rada bezpečnosti OSN v říjnu 1992 rezoluci 781. Dokument zakazoval neschválené vojenské lety nad Bosnou a Hercegovinou.

NATO se podílelo na leteckém dozoru ale zatím bez reálných nástrojů k vynucení dodržování zákazu. Do dubna 1993 pozorovatelé doložili více než pět set porušení moratoria letů.

Rada bezpečnosti pak přijala rezoluci 816 nařizující zúčastněným státům, a to především členským zemím NATO, přijmout razantnější opatření k zákazu všech letů. Rezoluce obsahovala i povolení sestřelit narušitele. V reakci na to byla 12. dubna 1993 zahájena operace NATO Deny Flight (Odepřený let). Letecká přítomnost byla přijatelnější formou účasti, než rozmístění pozemních sil.

Narušitelé konali lety například vrtulníky s podobným markingem, jaký měly vrtulníky OSN, nebo létali na vojenské mise se symboly mezinárodního červeného kříže. Od listopadu 1992 do července 1995 porušily zejména vrtulníky bezletovou zónu v 5711 případech. O možnosti reálných zásahů NATO proti narušitelům se vedly stálé spory i v mezinárodním společenství. Bylo ale zjevné, že bez použití síly nebude možné dosáhnout klidu v zemi.

K prvnímu ostrému zákroku došlo 28. února 1994. Tehdy zaznamenala posádka britského letounu se systémem včasného varování AWACS, hlídkující nad Maďarskem, v bezletové zóně formaci šesti srbských lehkých útočných a průzkumných proudových letounů Soko J-21  Jastreb. Letouny zaútočily na továrnu v Novim Travniku v oblasti Banja Luka. Piloti dostali varování. Posádka letounu AWACS pak kontaktovala piloty dvou F-16C z 526. letecké perutě USAF, hlídkující tou dobou nad Mostarem v jižní Bosně. Ačkoliv letouny neměly mnoho paliva, piloti se přemístili do příslušné oblasti, kde zachytili srbské stroje a opakovali varování.  Srbští piloti nereagovali a pokračovali v útocích na pozemní cíle. Kapitán Robert G. Wright vystřelil radarem naváděnou AIM120 AMRAAM, kterou zničil jeden srbský stroj. Zbylé J-21 rychle sestoupily na nízkou letovou hladinu, aby tak zmizely z radaru. Wright vystřelil dvě rakety AIM-9 Sidewinder naváděné teplem a zničil dva další letouny. Jeho křídlo, kpt. Scott F. O´Grady, minul raketou AIM-9 cíl. Oba piloti pak již museli odletět natankovat. Nahradili je dva další piloti na F-16 a kpt. Stephen L. Allen raketou AIM-9 zničil čtvrtý J-21. Dva zbylé letouny unikly nad Srby ovládanou část Chorvatska a přistály na letecké základně Udbina.

Následoval útok dvou F-16 512. letecké perutě 10. dubna 1994 na dělostřelecké postavení bosenských Srbů u Goražde. Stalo se to v reakci na dělostřelecký útok bosenských Srbů na příslušníky OSN v enklávě. To byla první letecká podpůrná mise Deny Flight a první letecké bombardování pozemních cílů v historii NATO.  Bosenští Srbové pak vzali 150 příslušníků OSN jako rukojmí, aby dosáhli ukončení leteckých útoků.

Přestože byly síly NATO oprávněny mezinárodním společenstvím k použití síly, zákroky se v podmínkách ozbrojené a nekontrolovatelné země ukázaly jako slabý nástroj.

Operace Deny Flight oficiálně skončila 20. prosince 1995, krátce po uzavření Všeobecné rámcové smlouvy pro mír v Paříži 14. prosince 1995.

Prokop Tomek