V lednu 1989 začali i komunisté redukovat armádu

Jen nedlouho před pádem komunistického režimu došlo v lednu 1989 k výrazné změně v oblasti obrany československého státu. Jednalo se o bezprecendentní krok směřující k demilitarizaci. Jaké bylo pozadí a obsah této změny?

Michail Gorbačov oznámil 7. prosince 1988 na 43. zasedání Valného shromáždění OSN jednostranné snížení stavu sovětských jednotek v Evropě. Do konce roku 1990 měla být stažena do SSSR desetina vojáků (padesát tisíc) a šest tankových divizí s pěti tisíci tanky (téměř polovina stávajících) a 230 bojových letounů (asi pětina celkového počtu rozmístěných). Ostatní členské země Varšavského paktu (s výjimkou Rumunska) poté rovněž oznámily redukci svých ozbrojených sil. Formálně se tak stalo na základě závěrů 23. zasedání výboru ministrů obrany členských zemí Varšavské smlouvy v Sofii.

V reakci na Gorbačovovu iniciativu a na vlastní předcházející rozhodnutí z listopadu 1988 projednalo předsednictvo ÚV KSČ 27. ledna 1989 návrh ministra národní obrany armádního generála Milána Václavíka na dílčí reorganizaci ČSLA. Celkový rozpočet na obranu a bezpečnost na léta 1989-1990 se snížil o 15 %. Pro orientaci - například pro rok 1982 činil rozpočet ČSSR na položku „obrana a bezpečnost“ 35 453 milionů Kčs. Snížení o 15 % by představovalo úsporu 5 317 950 000 Kčs. Pro devátou pětiletku počítalo ministerstvo národní obrany s rozpočtem 188,1 miliard, což ale představovalo ročně nadále vysokou částku 37,62 miliard.

Přitom ještě v červenci 1987 schválila vláda ČSSR dokonce zvýšení výdajů v kapitole „obrana a bezpečnost“ na rok 1988 a souhlasila s nárůstem o 8,4 miliard Kčs oproti roku 1985 a v roce 1990 dokonce o 14,9 miliard.

Sovětská iniciativa ale tento záměr změnila. V lednu 1989 bylo rozhodnuto o vyčlenění 18 000 vojáků do tří organizačních celků v rámci armády pro stavební činnost. Další dva tisíce vojáků se měly převést do železničního vojska, které se zabývalo zejména rekonstrukcí civilní železniční sítě. Počet vojáků převáděných od bojových útvarů k stavebním činnostem činil 10 % celkového počtu příslušníků ČSLA. Celkový počet příslušníků armády ale zůstával stejný.

Dosavadní počet pěti divizí stálé bojové pohotovosti byl snížen na čtyři (2., 19., a 20. motostřelecká divize a 1. tanková divize). V každé z motostřeleckých divizích byl snížen počet tanků (z 214 na 187) a u každé ze sedmi tankových divizí byl zrušen jeden takový pluk, takže počet tanků se snížil z 323 na 220. Tak se projevoval postupný přechod na výslovně obrannou strukturu armády v souladu se změnami vojenské doktríny Varšavské smlouvy.

Vyřadit se tak mělo postupně 850 tanků (17 % současného stavu), 165 obrněných transportérů a 51 bojových letounů. Samozřejmě se předpokládala likvidace zejména zastaralé (či zastarávající) techniky, jako tanků T-54 a T-55A, obrněných transportérů OT-810 a letounů Mig-21 a SU-7. Výzbroj tří divizí (9. tankové, 3. motostřelecké a 4. tankové) se měla přesunout do skladů. (3. motostřelecká divize byla 31. 10. 1991 reorganizována na 3. mechanizovanou divizi Kroměříž a 4. tanková divize 31. 10. 1990 na 4. skladovou základnu Havlíčkův Brod).

Počet cvičení plánovala armáda zredukovat o 50 % a počet bojových střeleb o 25-30 %. Také počet povolávaných záložníků na cvičení měl klesnout, a to ročně o 15 000 mužů.

Předsednictvo ÚV KSČ dokonce schválilo i zveřejnění zprávy o svém záměru. Rudé právo otisklo zprávu, rozhovor s ministrem národní obrany Václavíkem a redakční komentář na první straně hned druhý den, 28. ledna 1989. Rudé právo také například 2. srpna 1989 široce informovalo o zrušení jednoho z tankových pluků (byl to 20. tankový pluk 15. motostřelecké divize 4. armády), a třináctého září informovalo o zahájení odvozu tanků z Českých Budějovic do vojenského opravárenského závodu k likvidaci. Vojáci základní služby z tohoto pluku měli přejít k nově tvořenému pracovnímu útvaru, který měl na počátku roku 1990 vzniknout v dosavadních kasárnách.

Výsledky reorganizace konstatovala na podzim 1989 zpráva o výsledcích výcvikového roku. Probíhala příprava pro vznik vojenských stavebních organizací (v plném rozsahu 18 000 vojenských stavebníků měly ale vzniknout až k 1. lednu 1991) a pro posílení železničního vojska. Bylo zrušeno šest tankových pluků, 60. záložní motostřelecká divize, dva záložní motostřelecké pluky a 4. stíhací letecký pluk Pardubice se zabezpečovacími útvary. Dále byla zahájena reorganizace raketového vojska (soustředění všech operačně taktických kompletů k 311. těžké dělostřelecké brigádě a zformování 321. a 331. brigád jako armádních brigád taktických raket). Konečně byl připraven přechod dvou tankových a jedné motostřelecké divize na skladové základny a dvou tankových divizí na výcviková střediska. Ve vojenském školství bylo zrušeno jedno vojenské učiliště a zřízena jedna vojenská střední škola.

Změny se měly týkat 30 000 vojáků (z toho 4 000 vojáků z povolání) a 900 občanských pracovníků. Realizace byla stanovena do konce roku 1990 a to u více jak 200 útvarů, škol a zařízení. V souvislosti se vznikem vojenských stavebních organizací se mělo redislokovat 70 útvarů ČSLA.

Československá strana byla na konci osmdesátých let přes rostoucí ekonomické potíže nadále připravena přispívat k udržení vojenské moci sovětského bloku. Bez iniciativy sovětské strany by ČSLA nadále udržovala stejně vysoké početní stavy. Do roka od rozhodnutí ale došlo k mnohem výraznějším změnám, které zásadně změnily celý charakter armády a hluboce překonaly úpravy z ledna 1989.

Prokop Tomek