Václav Pán - Náš muž v Lisabonu

Řada legionářů se zapojila také do druhého odboje. Mnozí z nich se však vděku osvobozené vlasti nedočkali. Jedním z nich byl i Václav Pán. Narodil se 16. září 1888 v tehdy samostatném Karlíně (nyní součást Prahy). Po maturitě v roce 1906 studoval v Londýně, Paříži a Berlíně. Již před 1. světovou válkou byl spolumajitelem rodinné továrny.

Koncem roku 1914 narukoval do rakousko­‑uherské armády. V srpnu 1916 přešel jako záložní důstojník v Itálii na stranu Dohodových mocností. Počátkem roku 1918 byl poslán do Francie a s 21. čs. střeleckým plukem se zúčastnil bojů na západní frontě. Prokázal mimořádnou odvahu a mimo jiné byl jako první čs. legionář vyznamenán rytířským stupněm Řádu Čestné legie. Do vlasti se vrátil v hodnosti kapitána a v lednu 1919 demobilizoval.
V meziválečném období úspěšně podnikal a ve 30. letech působil jako ředitel pobočky Škodových závodů v Číně, Japonsku, Persii a naposledy v Egyptě. Do čs. exilové armády vstoupil mezi prvními, v září 1939. Ústupových bojů v červnu 1940 ve Francii se zúčastnil v řadách 1. čs. pěšího pluku.
Po evakuaci do Velké Británie byl zařazen k vojenské zpravodajské službě plk. Františka Moravce. Ten jej na podzim téhož roku poslal jako čs. rezidenta do Lisabonu. Vzdálená země Iberského poloostrova se v té době stala důležitým bojištěm tajné války zpravodajských služeb, stejně jako další metropole neutrálních zemí. Čs. zpravodajci v té době mohli operovat proti nepříteli např. ze Stockholmu, Istanbulu nebo ze Švýcarska. Pán měl však na starosti také další důležitou agendu – přes Portugalsko proudila například pomoc čs. exilové vlády českým vězňům koncentračních táborů. Aby balíčky došly svým adresátům, musela celá akce před slídivými zraky nacistických agentů vypadat jako iniciativa humanitárních organizací z neutrálních zemí. Pod krytím repatriačního úředníka britského konzulátu také pomáhal českým uprchlíkům a vojákům, kterým se s nasazením života podařilo dostat přes okupovanou Evropu. Po pádu Jugoslávie na jaře 1941 totiž zůstávala jediná cesta do Velké Británie vedoucí přes Německo,
Švýcarsko, Francii a Španělsko.
Počátkem roku 1943 se Pán stal styčným důstojníkem u štábu generála Eisenhowera a s krátkou přestávkou zastával do konce války stejné místo u spojeneckého vrchního velení a u 21. skupiny armád. Již v exilu byl trnem v oku komunistům. Těsně po skončení války v květnu 1945 byl z politických důvodů postaven spolu s generály Ingrem, Moravcem a Neumannem mimo činnou službu. Do osvobozené vlasti se natrvalo nevrátil a usadil se ve Francii. Zemřel v 94 letech 16. prosince 1982.

 Jiří Plachý

Napsáno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 14. září 2018