Zavedení inovovaného typu nábytku u Československé lidové armády

Na podzim 1986 schválilo velení Československé lidové armády zavedení nového typu nábytku pod označením vzor 85. Tento typ nábytku používala armáda v devadesátých letech a ještě hluboko po roce 2000. Mnoho vojáků základní služby si ho pamatuje z devadesátých let.

V souvislosti se zavedením nového typu byla analyzována účelnost a vhodnost 67 druhů stávajícího, převážně komerčně vyráběného zařízení u jednotek a útvarů ČSLA. Zamýšleným cílem bylo snížení druhovosti, typovosti a zvýšení odolnosti proti opotřebení v podmínkách života jednotek ČSLA. Analýzu prováděla Hlavní stavební a ubytovací správa a Inspekce ministra národní obrany. Získané poznatky většinou pocházely z údajů o opravárenské činnosti na jednotlivých stupních stavební a ubytovací služby.

V první etapě v roce 1983 zadala Hlavní stavební a ubytovací správa Vojenskému projektovému ústavu v Praze vypracovat typizační studii nového nábytku, vybavení místností a provozů u útvarů ČSLA. Podle této studie byla zajištěna výroba 32 kusů vzorků ve 45 různých konstrukčních a materiálových variantách. Většina druhů nábytku byla konstrukčně řešena v alternativě dřevo a kov.

První prototypy

Toto řešení mělo zajistit funkční spolehlivost, překročení plánované životnosti a snadnou opravitelnost pomocí typizovaných náhradních dílů. Z komerčně vyráběných výrobků byly převzaty židle a křesla. Vzorky nábytku dodané v první polovině roku 1985 byly posouzeny složkami Československé lidové armády a Federálního ministerstva vnitra a následně schváleny odbornou komisí Hlavní stavební a ubytovací správy.

Po zkouškách pevnosti a odolnosti konstrukcí provedených Výzkumným a vývojovým ústavem nábytku v Brně, byla zahájena výroba prvních prototypů nového nábytku a zařízení. Výroba probíhala v ucelených souborech v počtech 4–170 kusů každého typu z vybraných 26 druhů s možností prověření v podmínkách útvarů. Centrální produkci prototypů se vojenské správě nepodařilo zajistit, a proto je vyhotovilo dvanáct výrobních družstev. Z kapacitních a materiálových důvodů u nich docházelo k časovým posunům výroby, což posouvalo i zahájení vojskových zkoušek u vybraných jednotek.

Proto v druhé etapě vedlo Federální ministerstvo národní obrany řadu jednání s dřevařskými a nábytkářskými podniky v Brně a Žilině, s Ministerstvem průmyslu České socialistické republiky a českou plánovací komisí o zajištění centrální průmyslové výroby tohoto nábytku pro ČSLA.

Nesplnitelné podmínky

Dodavatelé podmiňovali převzetí sériové výroby řadou pro vojenskou správu nesplnitelných podmínek. Požadovali po ní navýšení investičních limitů, materiálových fondů a zajištění devizových prostředků. Na posledním jednání na ministerstvu průmyslu dne 8. října 1986 byl předložen a souhlasně projednán návrh omezeného programu výroby nábytku od roku 1988 v ročním objemu 50 milionů tehdejších korun. Pro roky 1991–1995 se počítalo s navýšením ročního objemu financí ve výši 120–150 milionů korun.

Vojskové zkoušky proběhly v prvním čtvrtletí roku 1987 u vybraných jednotek 79. motostřeleckého pluku v Benešově ze sestavy 9. tankové divize, u 23. tankového pluku v Holýšově od 2. motostřelecké divize a u 9. roty oprav pásové techniky v Táboře.

Nové typy nábytku byly přibližně třikrát dražší než doposud vyráběné. Celkové náklady na obměnu vybavení útvarů a jednotek byly v roce 1986 vyčísleny na jedna a půl až dvě miliardy korun. Při výše zmíněných ročních limitech mohly být každý rok vybaveny novým nábytkem a zařízením jedna až dvě vševojskové divize. Z počátku byl nový nábytek primárně určen pro střední vojenské školy. Jeho celková obměna měla trvat zhruba 15 let s ukončením okolo roku 2000.

Jan Šach