Zemřel armádní generál Karel Pezl, voják respektovaný doma i v zahraničí

Ve věku 95 let zemřel armádní generál Karel Pezl, poslední československý a první český náčelník Generálního štábu. Zásadním způsobem se podílel na proměně armády, která se etablovala v porevolučních demokratických poměrech.

Málokdo se tak výrazně zapsal do českých moderních armádních dějin. Generál Pezl si získal respekt doma i v zahraničí. Projevovalo se to mimo jiné tím, že se s ním pravidelně scházeli jeho následovníci ve funkci náčelníka Generálního štábu AČR. Pezla ve svých pamětech také zmínil americký generál John Galvin, někdejší vrchní velitel spojeneckých sil NATO v Evropě (SACEUR). Charakterizoval ho jako přemýšlivého, ohleduplného muže se schopností jasně formulovat.

Karel Pezl se narodil 14. září 1927 v Domažlicích. V roce 1946 ukončil reálné gymnázium v Plzni a nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích. Po úspěšném absolvování na škole zůstal jako velitel školní jednotky. Vzdělával se ale dále, v roce 1953 završil studium Vojenské akademie v Praze. Následně působil u 8. mechanizované divize v Kolíně, u 2. střeleckého sboru v Písku, na velitelství 1. vojenského okruhu v Praze a na velitelství 1. armády v Praze. Další jeho kroky vedly na Generální štáb ČSLA, kde kupříkladu vykonával funkci náčelníka operační přípravy.

V roce 1971 byl z armády kvůli politickým postojům propuštěn. Následně pracoval mimo jiné jako vrátný, zaměstnaný byl ve Výzkumném ústavu spojů jako výzkumný a vývojový pracovník. Po roce 1989 se mu naskytla šance vrátit se do ozbrojených sil. Od března 1991 byl poradcem ministra obrany ČSFR Luboše Dobrovského, následně byl přijat do služebního poměru a 1. května 1991 ho prezident Václav Havel ustanovil do funkce náčelníka Generálního štábu ČSA – náměstka ministra obrany.

Období, kdy Pezl vedl Generální štáb, bylo mimořádně dynamická. Změny v Evropě byly dramatické, rozpadala se Varšavská smlouva, hledala se nová bezpečnostní struktura Evropy – vhodnou strategii pro novou dobu vytvářely NATO nebo Evropská společenství. V letech 1990–1991 se řešil odchod sovětských vojsk z Československa, v Zálivu navíc působil Československý samostatný protichemický prapor, čímž země manifestovala novou zahraničněpolitickou orientaci. Pezl se přitom s výzvami doby musel poměřit ve věku, kdy již přesáhl šedesátku.

Pezl na začátku svého působení hovořil přímo o hledání nové filozofie obrany státu. Usiloval i o vnitřní proměnu armády. Armáda pod Pezlovým vedením deklarovala, že se bude snažit vytvářet studijní příležitosti v zahraničí pro schopné velitele či štábní pracovníky. Jazykové vybavení totiž bylo jedním z problémů porevoluční armády.

Již na konci roku 1992, kdy Československo mířilo k rozdělení, generál Pezl aliančním zástupcům sděloval, že oba samostatné státy budou chtít v dlouhodobém horizontu vstoupit do NATO. I proto bylo logické, že se generál Pezl stane prvním náčelníkem Generálního štábu AČR.

Než generál Pezl v roce 1993 z této funkce odešel, učinila armáda zřetelný krok dopředu – ať už po organizační, nebo personální stránce. Šlo již o ozbrojené síly demokratického státu, které se mladým lidem snažily nabídnout co nejlepší uplatnění. Pezl odešel do výslužby v roce 1993, své zkušenosti však ještě zúročil mimo jiné jako poradce prezidenta Václava Havla.

V roce 2017 mu prezident Miloš Zeman propůjčil Řád Bílého lva.

Petr Janoušek