30mm protiletadlový dvojkanón vz. 53/59

Po 2. světové válce vypsalo MNO požadavek na vývoj 30mm protiletadlového dvojkanónu umístěného na čtyřkolové lafetě. Zbrojovka Brno na základě zadávacích podmínek upravila protiletadlový kanón vyvíjený za války pro německé ponorky. O šest let později se stal základem patrně nejzajímavější verze slavného nákladního automobilu Praga V3S.

Výroba doslova fenomenálních automobilů PRAGA V3S byla pro potřeby československé armády zahájena v roce 1953. Pro pohon automobilu byl zvolen motor TATRA 912, který byl odvozen od slavného dvanáctiválce TATRA 111. Na podvozky tohoto typu, který proslul zejména nepřekonatelnou průchodností těžkým terénem a jednoduchou obsluhou i údržbou, se montovala celá řada speciálních nástaveb jako dílenské, požární, spojovací, vyprošťovací a mnoho dalších. V květnu 1957 vypracoval Vědecko-výzkumný tankový polygon Doksy ideový návrh na umístění 30mm protiletadlového dvojkanónu PLdvK vz. 53 na opancéřovaný podvozek Praga V3S. Jinak velmi kvalitní kanón totiž trpěl malou pohotovostí pro střelbu z chodu, kvůli čemuž dalo Ministerstvo obrany podnět k vývoji samohybné verze. Dva funkční vzorky absolvovaly v červenci a srpnu 1958 úspěšně vojskové zkoušky a již v roce 1959 byl nový protiletadlový prostředek zaveden do výzbroje československé armády pod označením 30mm protiletadlový dvojkanón vz. 53/59 (30mm PLdvK vz. 53/59).

Z vozidla Praga V3S byl zachován motor a podvozek, na který byla umístěna lehce pancéřovaná karosérie chránící osádku proti účinkům střepin a do značné míry i proti střelbě z pěchotních zbraní. Podvozek vozidla byl vybaven zařízením pro vyloučení pérování zadních náprav při střelbě. Osádku tvořilo 5 mužů: řidič, dělovod (sedící v přední části kabiny), dva nabíječi (umístění v zadní části kabiny) a střelec (ve zvláštní kabince u zbraně). Protiletadlový

prostředek umožňoval střelbu na vzdušné a pozemní cíle za pochodu, a to jednak při krátkém zastavení vozidla, jednak při jízdě. Mimo to bylo možné vést palbu z palebného postavení po složení dvojkanónu na zem.

Výrobu PLdvK vz. 53/59 zabezpečoval v letech 1959–1961 závod Kubra Trenčín. Výroba dosáhla celkem 950 kusů, z nichž bylo na počátku 60. let 250 kusů odprodáno do bývalé Jugoslávie. Pro potřeby ČSLA, ale i dodávek do zahraničí byla výroba mírně vylepšené verze (vz. 53/59 B) obnovena na počátku 70. let v plzeňské Škodovce. Plných 500 kusů z této produkce bylo určeno pro Jugoslávii. Kanóny tvořily v ČSLA výzbroj protiletadlových dělostřeleckých baterií motostřeleckých a tankových pluků. Bojového nasazení se jim dostalo v 90. letech v době války v bývalé Jugoslávii, kdy tato vozidla používaly všechny bojující strany.

 

Motor: čtyřdobý vzduchem chlazený vznětový řadový šestiválec Tatra 912 OHV

výkon: 72,1 kW (98 k)

objem: 7413cm3

Bojová hmotnost: 10 300 kg

Max. rychlost: 60 km/h

Max. dojezd: 500 km

Dálkový dosah střelby (vzdušné/pozemní cíle): 3000/2000 m

Výškový dosah střelby: 3000 m

Rychlost střelby: 650 ran/min

Výrobce: Škoda Plzeň

Rok výroby: 1971

 

Michal Burian

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha