Armáda České republiky – součást aliančních jednotek II

Vojenská strategie České republiky uvádí účast v zahraničních operacích jako jednu z priorit ozbrojených sil ČR. Udržování stability a bezpečnosti v zájmových regionech prostřednictvím operací NATO a EU představuje optimální způsob, jak minimalizovat dopady hrozeb na bezpečnostní zájmy ČR a jejích spojenců a na obyvatelstvo našeho státu. Aktivní účast při vedení těchto operací představuje v současném bezpečnostním prostředí hlavní způsob zajištění bezpečnostních zájmů republiky.

 

V roce 1990 Československo poprvé od konce druhé světové války vyslalo vojenský kontingent do války, když se v prosinci připojilo k protiirácké koalici v Perském zálivu a vyslalo protichemickou jednotku, která se zúčastnila operací Pouštní štít a Pouštní bouře. Následovaly mírové operace na území bývalé Jugoslávie. AČR se nyní významně angažuje v operacích na Středním východě a ve Střední Asii. Její příslušníci působí také jako vojenští pozorovatelé na základě mandátu OSN v řadě neklidných míst Evropy, Asie i Afriky. Zahraniční mise se postupně staly důležitým prostředkem přeměny a profesionalizace Armády České republiky. Zatímco zpočátku musely být do misí posílání i dobrovolníci ze zálohy, později byly stále častěji nasazovány standardní bojové jednotky AČR. Účast v misích také zásadním způsobem umožnila integraci do vojenských struktur NATO a vytváření společných mezinárodních jednotek.

V uplynulých letech se prokázala schopnost České republiky a její armády přispět k mezinárodním akcím k udržení či nastolení míru v oblastech nestability nebo etnických čistek a také při rekonstrukci válkou postižených území.

 

Rychlá integrace

Rozpad bývalé Svazové federativní republiky Jugoslávie provázely krvavé války pramenící z dlouholetých politických, ekonomických, náboženských a etnických střetů a různic. Vzhledem ke geografické blízkosti byl prostor bývalé Jugoslávie prioritou české zahraniční a bezpečnostní politiky a tomu také odpovídala míra angažovanosti českých ozbrojených sil v mírových operacích.

Účast našich jednotek mírových sil v operacích OSN UNPROFOR a UNCRO letech 1992–1995 ukázala zahraničním partnerům vysokou úroveň vycvičenosti českých vojáků. Po podpisu tzv. Daytonské mírové dohody v prosinci 1995 se mírové jednotky OSN na území bývalé Jugoslávie přeměnily v mnohonárodní mírové Implementační síly (IFOR), do nichž se začlenila i Armáda ČR, která se na Balkáně při střežení tamního velice křehkého míru postupně zapojila v letech 1996–2001 i do operací SFOR a SFOR II. Právě působení českých vojáků na Balkáně významně napomohlo tomu, že již v létě 1997 byla Česká republika na madridském summitu NATO vyzvána k zahájení rozhovorů o přistoupení.

Bezprostředně po svém vstupu do NATO začala Česká republika plnit své spojenecké závazky. Na jaře 1999 byl vysloven souhlas s vysláním nevyzbrojeného dopravního letounu An-26 k plnění přepravních úkolů v misi NATO, došlo k otevření vzdušného prostoru přeletům spojeneckých vojenských letadel podle potřeb aliančního vedení v souvislosti s bojovými akcemi proti Jugoslávii a v souvislosti s těmito operacemi bylo odsouhlaseno přistávání vojenských letadel NATO na letištích v ČR a přesuny jednotek Aliance přes naše území.

V době přijetí do NATO v rámci operace SFOR II bylo v Bosně a Hercegovině nasazeno celkem 600 vojáků v sestavě britské mnohonárodnostní divize jihozápad. K hlavním úkolům našeho praporu náleželo zajištění bezpečného prostředí pro návrat uprchlíků, zajištění demobilizace sil znepřátelených stran, kontrola odzbrojení i zabezpečení klidného průběhu komunálních voleb v roce 2000. V rámci praporu pracovala dvě střediska CIMIC pro spolupráci s civilními orgány, která realizovala řadu programů na obnovu infrastruktury, bydlení, školních budov apod. Významnou součástí bylo také rozdělování humanitární pomoci získané v České republice. Příslušníci AČR působili v Bosně a Hercegovině i po skončení mise SFOR II, a to v rámci operace Evropské unie ALTHEA od prosince 2004 do června 2008.

Masivní porušování lidských práv v Kosovu a následný konflikt mezi NATO a Srbskem vedly k rozsáhlé uprchlické vlně kosovských Albánců do Albánie. Během velmi krátké doby od dubna do září 1999 do Albánie směřovalo až 200 000 běženců, což značně převýšilo možnosti tamních humanitárních organizací. Na základě mandátu OSN byla zahájena operace ALLIED HARBOUR, která se stal první humanitární operací NATO. Za Českou republiku se této operace zúčastnila 6. polní nemocnice. Mimo jiné ji tvořilo 5 chirurgických týmů, které byly schopny zajistit nepřetržitou 24 hodinovou lékařskou pohotovost. Kromě 6. polní nemocnice se na akci podílely i síly Civilní ochrany České republiky.

Od počátku roku 2001 docházelo k ozbrojeným střetům na území bývalé jugoslávské republiky Makedonie. Úkolem operace bylo odzbrojit bojůvky albánských separatistů, působících v etnicky smíšených oblastech Makedonie. Armáda České republiky byla v této operaci zastoupena 43. výsadkovou rotou, vytvořenou na bázi 3. výsadkové roty 43. výsadkového mechanizovaného praporu. Rota o síle 120 osob zařazená do sestavy britské 16. vzdušně výsadkové brigády byla pověřena úkolem ochrany štábu brigády, doprovodem zásobovacích konvojů a patrolováním. Nasazení roty trvalo od srpna do října 2001.

 

Operace KFOR

Konfliktní situaci na Balkáně řešila především operace KFOR. Mnohonárodnostní síly zde zahájily svou činnost pod vedením NATO po 78 denní letecké intervenci, která měla odvrátit humanitární katastrofu. Jejím cílem bylo v souladu s rezolucí RB OSN zajistit bezpečné prostředí k pokračování mírového procesu a demokratického vývoje země. Armáda České republiky se zapojila do této operace od samotného počátku, kdy byla do oblasti vyslána 6. průzkumná rota, tvořená příslušníky 6. speciální brigády. Mezi hlavní úkoly patřilo střežení kosovsko-srbské administrativní hranice a zajištění bezpečného návratu uprchlíků.

V květnu 2001 bylo rozhodnuto navýšit kontingent AČR v silách KFOR na 400 osob a štafetu od průzkumných rot převzal česko-slovenský kontingent v síle mechanizovaného praporu. Celkem se ve službě na území Kosova vystřídaly čtyři průzkumné roty, pět česko-slovenských praporů a šestnáct česko-slovenských a českých kontingentů. Kromě bezpečnostních úkolů a prevence etnického násilí se vojáci podíleli i na rekonstrukčních pracích a obnovování válkou zničené civilní infrastruktury. Zejména v březnu 2004 čelili násilným útokům kosovských Albánců proti srbské menšině a asistovali při evakuaci stovek kosovských Srbů z ohnisek nepokojů. Od vyhlášení nezávislosti Kosova v roce 2008 se podíleli na vytváření podmínek k vytváření právního státu.

Naše jednotky současně podporovaly činnost nevládních humanitárních organizací při obnově země, vytváření místních úřadů a jejich spolupráci. Prapor byl dále pro svoji vysokou profesionalitu pověřen vytvořením a udržováním sil a prostředků rychlé reakce pro potřeby velení mnohonárodní divize Jihozápad (MND-SW). Účast Úkolového uskupení Armády České republiky byla v misi KFOR ukončena 3. listopadu 2011.

Operace NATO vedly ke stabilizaci situace na Balkánském poloostrově. Přispěla k tomu i skutečnost, že jednotlivé státy se staly členem Aliance – Slovinsko již v roce 2004, Albánie, Chorvatsko v roce 2009 a Černá Hora. Letos v únoru podepsala protokol pro vstup do NATO republika Severní Makedonie.

Jaroslav Láník

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha