Nové vydání Historie a vojenství číslo 4/2021 je čtenářům k dispozici

Nové vydání Historie a vojenství číslo 4/2021 je čtenářům k dispozici

16. 12. 2021

Čtvrté a poslední letošní číslo čtvrtletníku Historie a vojenství je nyní v prodeji. Přináší některé novinky, ať už se jedná o typové zaměření materiálů, tak pokud jde o oblast formální úpravy, tedy grafiku a fotografie.

David Pazdera, šéfredaktor Historie a vojenství, časopisu vydávaného Vojenským historickým ústavem Praha, ve svém úvodníku čtenářům sděluje:

„Poslední číslo již 70. ročníku Historie a vojenství je v několika ohledech netradiční. Předně vůbec poprvé se na titulní straně našeho časopisu objevuje barevná fotografie. Tato myšlenka v redakci a užším okruhu redakční rady zrála delší dobu, avšak v interních soutěžích dosud svou kvalitou a zajímavostí vítězily návrhy s dobovými černobílými snímky. Až tentokrát relevantní starší záběry nedokázaly překonat fotografii zachycující pozoruhodný a přitom zatím spíše opomíjený fenomén: postupné chátrání a/nebo mizení staveb spojených s moderní vojenskou historií naší země.

Takto zaměřený článek je další novum, s nímž se v tomto čísle setkáte. Konkrétně jde o fotoprocházku někdejším vojenským výcvikovým prostorem Milovice-Mladá, který se v posledních letech rychle mění. Nemalou část objektů a detailů zachycených na snímcích historika VHÚ Praha Prokopa Tomka už zde proto nenajdete. Týká se to i svérázného titulního reliéfu, oslavujícího „vítězný únor“.“

Tomkův materiál Mizející vojenské Milovice zobrazující četná místa, části, zákoutí i prvky vojenského prostoru je mimořádným článkem. Čtenář je zde textovou i obrazovou formou seznámen nejen s osudy dotyčného místa, ale fotografie také ukazují, jakým způsobem pracuje čas.

Tomek píše: „Pozůstatky po pestré vojenské historii Milovic byly nepřehlédnutelně zřetelné ještě dlouho po odchodu posledního příslušníka Sovětské armády. Éra chátrání nevyužívaných objektů je už ale pryč. Zejména v posledních zhruba pěti letech tato lokalita prochází rychlou a intenzivní proměnou. Mnohé vojenské stavby zcela zmizely, některé další se dočkaly radikální renovace, jež zastřela jejich původní podobu a účel.“

V úvodním textu čísla Případ špiona Karla Richtera se věnuje historik VHÚ Jiří Plachý osudům Karla Richtera (1912-1941), který byl jako jediný předválečný československý občan v letech 2. světové války ve Velké Británii odsouzen k trestu smrti a popraven. Jeho příběh je dnes paradoxně známější v Británii než u nás. Stručný popis jeho osudu nechybí v žádné odborné práci věnované dějinám tajné války v letech 1939–1945, a to jako ukázkový případ bleskové likvidace nacistického agenta. O Richterově osudu jsme také již přinesli stručný materiál na  stránkách vhu.cz, k přečtení je ZDE.

Tomkův materiál o Milovicích se tematicky váže také k článku Odsun sovětských vojsk z Československa 1989–1991, respektive k druhé části materiálu Pavla Minaříka (první část vyšla v HaV 3/2021). Minařík v závěru své studie píše:

„Dohodou mezi vládou ČSFR a vládou Ruské federace o vypořádání majetkových a finančních otázek spojených s odsunem sovětských vojsk z území ČSFR z 1. 4. 1992 se oba státy veškerých vzájemných nároků nakonec zřekly. Ruská federace souhlasila s převedením svých objektů a finančních prostředků na společném účtu do čs. vlastnictví, zatímco Československo se ve zvláštním protokolu o účasti ve výstavbě bytových kapacit na území Ruské federace pro sovětská vojska odsunutá z ČSFR zavázalo dodat stavební materiál a zařízení v hodnotě 300 mil. Kčs během roku 1992. Z původně deklarovaných 3 080 sovětských objektů na území Československa převzalo Federální ministerstvo obrany 522, Správa federálních hmotných rezerv 8 a okresní úřady 1 682.“

Minařík dále připomíná: „V této souvislosti je třeba podotknout, že nároků na odškodnění se pro jejich zjevnou „nedobytnost“ postupně vzdaly rovněž ostatní středoevropské státy, z jejichž území se sovětská vojska stahovala (Polsko dohodou z 22. května 1992, Maďarsko dohodou z 11. listopadu 1992 a SRN dohodou z 16. prosince 1992).“

Tomáš Jakl ve třetím pokračování textu Obrněné vlaky v pražském povstání mapuje existenci vojenské techniky v závěru druhé světové války v našem hlavním městě. Následuje studie Matouše Holase Řadový pěšák v polním tažení rakouské Severní armády roku 1866. Tento text je podobně jako Jaklův bohatě vybaven obrazovým materiálem.

Autor zde uvádí: „Odkaz tisíců padlých českých vojáků by neměl upadnout v zapomnění stejně jako památky týkající se největší polní bitvy, která se na území dnešní České republiky odehrála v létě roku 1866… Nemalým dílem by měla studie přispět i k poznání uvedeného tématu v řadách klubů vojenské historie a rozvíjejícímu se reenactingu, tj. připomínání této naší vojenské historie formou pietních aktů, výstavní a přednáškovou činností, rekonstrukcemi historických bitev, ale i vojenského či civilního života. Podobně popularizační výstup vědecké studie by proto měl napomoci uchovat tuto historickou událost nejen v povědomí místních obyvatel, ale i úřadů a samospráv, které prostory a památky rozsáhlých bitev dodnes spravují.“

Martin Dubánek se v technicky zaměřeném materiálu Geneze výzbroje obrněného transportéru OT-62 TOPAS zabývá těžkým vojenským pásovým vozidlem. „Výzbroj obrněných transportérů Československé lidové armády (ČSLA) byla oproti stejné kategorii vozidel potenciálních protivníků poměrně slabá,“ píše Dubánek. „Z archivních pramenů však vyplývá, že se kompetentní složky tehdejšího Ministerstva národní obrany (MNO) příslušnou otázkou poměrně intenzivně zabývaly, což můžeme ukázat na příkladu obrněného transportéru OT-62. První požadavky na střední pásový transportér, vedoucí k budoucímu úkolu TOPAS, se datují již k lednu 1954…. Na základě rozhodnutí Vědecké technické rady MNO z 24. září 1958 byl další vývoj úkolu TOPAS zaměřen na modernizaci sovětského pásového plovoucího transportéru BTR-50PK a usnesením Politického byra Ústředního výboru KSČ z 23. prosince 1958 byl úpraven příslušný státní plán na roky 1959–1960, který stanovil rozběh sériové výroby v národním podniku Podpolianské strojárne (PPS) Detva od roku 1962.“

V závěru čísla 4/2021 časopisu Historie a vojenství nalezne čtenář četné kratší materiály, recenze knih s historicko-vojenskou tematikou a nekrology vojenských osobností.

Časopis Historie a vojenství vydává Vojenský historický ústav Praha, číslo 4/2021 v ceně 99 korun je možné koupit v běžných prodejních sítích.

RED

Aktuálně



ATENTÁT 80: Výstava před budovou Generálního štábu v Praze 6 je další připomínkou Operace ANTHROPOID

ATENTÁT 80: Výstava před budovou Generálního štábu v Praze 6 je další připomínkou Operace ANTHROPOID

26. 05. 2022
Jedním z významných počinů připomínajících letošní 80. výročí atentátu na Reinharda Heydricha je…
ATENTÁT 80: několik málo minut po půl jedenácté, 27. května 1942

ATENTÁT 80: několik málo minut po půl jedenácté, 27. května 1942

26. 05. 2022
„Můj úkol tkví v zásadě v tom, že společně s jiným příslušníkem…
Ministryně obrany a ministr kultury umístili na výstavě v Národním muzeu cenné exponáty připomínající atentát na Reinharda Heydricha

Ministryně obrany a ministr kultury umístili na výstavě v Národním muzeu cenné exponáty připomínající atentát na Reinharda Heydricha

25. 05. 2022
Ministryně obrany Jana Černochová a ministr kultury Martin Baxa vložili ve středu…
ATENTÁT 80: Vyšlo výjimečné číslo časopisu Historie a vojenství, věnované atentátu na Reinharda Heydricha

ATENTÁT 80: Vyšlo výjimečné číslo časopisu Historie a vojenství, věnované atentátu na Reinharda Heydricha

25. 05. 2022
V těchto dnech si připomínáme 80. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora…
Národní památník hrdinů heydrichiády je od 12. května do 17. června 2022 uzavřen

Národní památník hrdinů heydrichiády je od 12. května do 17. června 2022 uzavřen

24. 05. 2022
  AKTUÁLNÍ INFORMACE: Upozorňujeme návštěvníky, že z důvodu rekonstrukce bude Národní památník…