Proměna role Pohraniční stráže za branné pohotovosti státu

Proměna role Pohraniční stráže za branné pohotovosti státu

19. 07. 2021

Dne 11. července 1951 schválilo Národní shromáždění republiky Československé zákon č. 69/1951 Sb. o ochraně státních hranic a spolu s ním i nařízení o právu příslušníka Pohraniční stráže použít zbraně. Jak bylo pro komunistický totalitní režim typické, přijetím zákona zpětně kodifikoval několik měsíců trvající stav.

V poválečném Československu hlídala státní hranici spolu s útvary Sboru národní bezpečnosti obnovená Finanční stráž. Se střežením státní hranice vypomáhaly oběma složkám asistenční jednotky československé branné moci. Příslušníci Finanční stráže a Sboru národní bezpečnosti zajišťovali státní hranici systémem pochůzek a čekaných.

 

Tlak na hranicích

Komunistický převrat znamenal změnu situace na hranici. Totalitní režim začal pronásledovat občany státu, kteří nesouhlasili s nastolením diktatury proletariátu v Československu, a řada z nich se snažila uprchnout do svobodného světa. To vyvolalo velký tlak na státní hranici, kterému stávající systém ostrahy nebyl schopen odolat.

Proto již v březnu 1948 došlo k prvním změnám. Zjednodušila se sestava pohraničních útvarů SNB, pohraniční prapory nyní přímo podléhalo velitelství SNB útvaru 9600. V létě byly z příhraničního pásma odveleny vojenské asistenční jednotky a byly zřízeny pohraniční prapory v Písku, v Brně a v Bratislavě. V září 1948 hlídalo státní hranici celkem 12 pohraničních praporů.

K 1. lednu 1949 byla zrušena Finanční stráž. Její působnost s výjimkou služby u celních úřadů převzaly pohraniční útvary SNB. Jelikož komunistický režim pohlížel na příslušníky FS jako na politicky a státně nespolehlivé, přešla jen jejich malá část k SNB. Na podzim téhož roku vznikla Pohraniční stráž Ministerstva vnitra, jež podléhala Velitelství Pohraniční stráže MV (bývalé velitelství SNB útvaru 9600 a odbor BC MV). Hranici s Německem, Rakouskem a částečně s Maďarskem hlídalo na kilometr dvakrát více mužů než na ostatních úsecích. Přesto se totalitnímu režimu nedařilo zastavit nápor na státní hranici.Proto bylo v roce 1950 přistoupeno k přebudování Pohraniční stráže podle sovětského vzoru.

Pohraniční stráž byla reorganizována do brigád, nejprve na hranici s Bavorskem, následovaly úseky s Rakouskem a se Saskem. K posílení brigád posloužila karlovarská 13. divize československé armády a jeden pěší pluk od 11. divize (Plzeň). Hranici od Saska po úsek s Maďarskem střežilo deset brigád. Po částečné redukci v šedesátých letech pak šest brigád.

S přechodem na vojskový systém se změnil i charakter střežení státní hranice. Byl opuštěn systém pochůzek a čekaných na státní hranici a sestava Pohraniční stráže se více přesunula do hloubky státního území. Vzniklo pohraniční území dělící se na zakázané, hraniční a pohraniční pásmo. Rovněž započala výstavba ženijně technických opatření. Tyto kroky vedly k tomu, že byl značně ztížen pokus o nelegální přechod státní hranice z Československa na Západ, a to i v opačném směru.

 

Příprava na válku

Pohraniční stráž však neplnila pouze státně bezpečnostní úlohu, ale měla své úkoly i za branné pohotovosti státu. Ty stanovovaly generálním štábem vypracované operační směrnice a operační plány. Generální štáb čs. branné moci (od roku 1954 Generální štáb ČSLA) vycházel z předpokladu, že válečný konflikt se západními zeměmi bude součástí evropského konfliktu, který propukne mezi západními demokraciemi a komunistickými diktaturami v čele se Sovětským svazem. Z rozboru možností nepřítele vyplynulo, že hlavní strategické směry povedou mimo území Československa severním Německem přes Polsko a na jihu z Itálie přes Maďarsko nebo Rakousko.

Československo se nacházelo na operačním směru. Generální štáb předpokládal, že územím Československa povedou dva hlavní operační směry. První směr Norimberk a Řezno-Plzeň-Praha-Vratislav s cílem obsadit Prahu jako politické, hospodářské a komunikační centrum a jeho ovládnutím vytvořit vhodné podmínky pro vojenskou operaci do týlu sovětských vojsk v Německu. Jeho šířka na státní hranici byla zhruba 85 kilometrů a nebyl krytý žádnými spojeneckými vojsky.

Druhý směr Vídeň-Brno-Katovice s cílem ovládnout průmyslové pánve Ostravsko-Katovické. Tento směr vedl Moravskou branou a rozděloval republiku na dvě části. Ohrožoval politické, hospodářské a komunikační centrum Brno, železniční uzly v Přerově, Prostějově a v Olomouci a rovněž hlavní síly čs. branné moci operující v západním pohraničí. Šířka směru na státní hranici činila 80 kilometrů.

V první polovině padesátých let operační směrnice konkrétně nevyjmenovávaly úkoly pro Pohraniční stráž, ale lze je odvodit od zámyslu a cíle plánů. Ten zněl: aktivní obranou hranic Československa od Ašského výběžku po Šamorín zajistit mobilizaci a soustředění vojsk československé armády. Jednotky na obranném pásmu krytu měly úpornou obranou nedopustit vniknutí nepřátelských sil, hlavně jeho rychlých tankových a obrněných jednotek, na území Československa. Do jednotek krytu bylo započítáno i 37 praporů Pohraniční stráže.

 

Nové upřesnění

Teprve ve druhé polovině padesátých let vymezují operační plány vypracované na základě směrnic sovětského generálního štábu přesněji činnost Pohraniční stráže za branné pohotovosti státu. Pro součinnost jednotek Pohraniční stráže s vojsky ČSLA platila směrnice schválená v prosinci 1954 ministrem národní obrany a ministrem vnitra.

Úkolem vojsk Pohraniční stráže při napadení státu bylo provádět úpornou obranu státní hranice přímo v prostoru státní hranice, tedy před čárou prvního pásma obrany. V této činnosti byly lehce vyzbrojené jednotky Pohraniční stráže podporovány předsunutými odřady v síle střeleckého, respektive motostřeleckého praporu zesíleného dělostřelectvem a tanky. Bojem s nepřítelem na státní hranici vykonávala Pohraniční stráž funkci zabezpečovacího pásma a přikrývala zaujetí obrany prvního pásma pohraničními vševojskovými divizemi prvního sledu. Odrážením menších sil protivníka a rozložením organizovaného útoku velkých sil nepřítele získávala čas pro organizované zaujetí obrany vojsky československé armády.

Tam, kde byla sestava ČSLA velmi řídká, například v jižních Čechách a na Moravě, bylo trvalým úkolem jednotek Pohraniční stráže, v případě sražení nepřítelem ze státní hranice, bránit společně s vojsky ČSLA první pásmo obrany.

Boj jednotek Pohraniční stráže řídil velitel pohraniční vševojskové divize po zaujetí svého polního velitelského stanoviště. Jednotky Pohraniční stráže vedly boj z opěrných bodů svých rot, které zaujaly v případě, kdy bylo zjištěno napadení území státu nepřítelem. Po splnění úkolu v předpolí se jednotky Pohraniční stráže na rozkaz velitele stáhly do stanovených shromaždišť za prvním pásmem obrany. Podle situace se připojily k jednotkám určených k obraně teritoria, nebo po vyjití vojsk ČSLA ze státního území byly znovu podřízeny nejvyššímu velitelskému orgánu Pohraniční stráže a znovu uzavřely státní hranici.

 

Těžké zbraně pohraničníkům

Nový poměr sil na přelomu padesátých a šedesátých let v raketojaderných zbraních dával reálnou možnost v případě rozpoutání války odpovědět mocným jaderným úderem na síly protivníka a zajistil by okamžitý přechod k útočným operacím s cílem zničit síly útočníka v nejkratší době na evropském válčišti. Na tento fakt reagovalo československé velení změnou úkolu ČSLA, kterou vyjednalo na začátku šedesátých let při konzultacích v Moskvě.

Dosavadní plán výstavby počítal v počátečním období války primárně s obranou západní hranice a ve vytvoření podmínek pro přechod hlavních sil Spojeného velení Varšavské smlouvy do útoku směrem na západ. Při konzultacích byly schváleny úvahy československého velení o nutnosti přenesení válečné činnosti co nejrychleji na území nepřítele bez ohledu na příchod Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy. Zámysl operace spočíval v myšlence včasného vyvedení vojsk zpod úderu do prostorů rozptylu a pod krytem silných předsunutých odřadů zahájit útočnou operaci nebo po střetném sražení v příhraničním pásmu přejít do protiútoku.

Tento plán počítal s neutralitou Rakouska, proto hranice s ním přikrývala jen vojska Pohraniční stráže. V té době však byly jednotky Pohraniční stráže slabě vyzbrojeny a stěží mohly odolávat útoku tankových a obrněných svazků nepřítele, proto se počítalo s jejich vyzbrojením těžkými zbraněmi. Tento plán se uskutečnil v letech 1966 – 1972, kdy Pohraniční stráž patřila do rezortu Ministerstva národní obrany. Tím její bojová síla značně stoupla, zároveň se zpřesnily a zkrátily časové normy pro přikrytí státní hranice.

Státní hranici mezi ČSSR a SRN prováděla vojska Pohraniční stráže a sedm motostřeleckých pluků pohraničních divizí během 4 až 6 hodin přesunem ze svých stálých posádek a během 2 až 3 hodin při přesunu z prostorů soustředění po vyhlášení bojového poplachu. Hranici s Rakouskem přikrývala Pohraniční stráž za 2 až 4 hodiny po obdržení úkolu s částí sil jedné vševojskové divize.

 

Přikrýt hranici…

Od konce šedesátých let začal Generální štáb věnovat větší pozornost obraně teritoria za branné pohotovosti státu. Vyčlenil k tomu jednotky ČSLA, které nepatřily do stálé bojové pohotovosti, byly na snížených počtech, rámcovány, stavěly se za mobilizace a nacházely se na východní Moravě a na Slovensku. K obraně teritoria byly vyčleněny rovněž jednotky Lidových milicí, vojska Ministerstva vnitra včetně Pohraniční stráže a Civilní obrana.

Nově se mohly jednotky Pohraniční stráže podílet na ničení operačních, taktických a průzkumně diverzních výsadků nepřítele. Jednotky Pohraniční stráže se mohly zapojit do ničení taktických vrtulníkových výsadků k ovládnutí pohraničních přechodů přes Český les a Šumavu, kterých mohl nepřítel vysadit až dvanáct každý v síle roty.

Ovšem hlavní úkol jednotek Pohraniční stráže za branné pohotovosti státu zůstal do konce její existence nezměněný: přikrýt státní hranici společně s vyčleněnými silami ČSLA a zajistit tak obsazení hlavního pásma obrany a rozvinutí hlavních sil československé armády.

Jan Šach

Aktuálně



Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

29. 03. 2024
U příležitosti 25. výročí vstupu České republiky do NATO se studenti středních…
Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…