Čs. krajané za Velké války ve Velké Británii

Historie československých legionářů bojujících na ruské či italské frontě a ve francouzských jednotkách je již relativně známá, ale málo se ví o našich předcích, kteří stáli v první světové válce po boku britských vojáků. Tuto mezeru nyní vyplňuje kniha historika VHÚ Tomáš Jakla nazvaná Hrdinové z Londýna / Českoslovenští krajané ve Velké Británii v prvním odboji.

+13

Odbojová činnost československých krajanů ve Velké Británii za první světové války a jejich působení v Britské armádě patří k nejméně zpracovaným tématům dějin prvního odboje vůbec. Jejich propagační a politická činnost v zázemí, materiální podpora odboji i působení na frontě však nezanedbatelným dílem přispěly ke konečnému vítězství Československa i Dohody ve světové válce.

Publikace Tomáše Jakla Hrdinové z Londýna / Českoslovenští krajané ve Velké Británii v prvním odboji vydaná v edici Vojenského historického ústavu Praha má rozsah téměř čtyři stovky stran. Jejím jádrem je jmenný seznam evidující krajany z tzv. Londýnského českého výboru. Jedná se více než devět stovek jmen – u každého je uvedeno místo narození, místo pobytu ve Velké Británii, povolání, registrace ve výboru a číslo. U většiny z nich je také fotografie. Tato pečlivě vedená evidence tak poskytuje jedinečnou možnost poznat český a slovenský Londýn v letech Velké války.

Dále kniha obsahuje seznam československých legionářů, padlých v Britské armádě během první světové války. Jedná se o patnáct osob, jejichž životní osudy jsou v knize podrobněji popsány. Jsou zde uvedeny i některé vojenské dokumenty popisující jejich nasazení v bojích, případně autor cituje vojenské deníkové záznamy.

Celá kniha je uvedena souhrným textem, v němž Tomáš Jakl danou problematiku šířeji rozebírá a zasazuje do dobového kontextu (úryvky z této kapitoly viz níže). Jako přílohy jsou zde otištěny například tyto dokumenty: Zápis z první schůze výboru Českého vzájemného svazu podpůrného, později Londýnského českého výboru, Výroční zprávy Londýnského českého výboru, Vzpomínky velitele 1. transportu československých vojáků z Ruska do Francie Otakara Husáka na pobyt ve Spojeném království, Souhrnná zpráva o přístupu britských úřadů k Čechoslovákům ve Velké Británii za první světové války, Výpis z inventáře bohemik, týkajících se čs. krajanského hnutí za první světové války ve Velké Británii či Abecední seznam britských pěších pluků a jejich zkratek v době první světové války.

Českoslovenští legionáři v Britské armádě / Tomáš Jakl

Problematika československých legionářů v armádách britského impéria byla doposud zpracována minimálně. Důvodů je několik. Jednak jazyková a kulturní bariéra. Zatímco s Francií udržovala česká společnost v 19. století bohaté kulturní styky, které jí do značné míry suplovaly neexistující vlastní zahraniční politiku, znalost angličtiny a kontakty s Albionem byly v České společnosti řádově nižší. Navíc z anglofonního prostoru měly daleko větší přitažlivost Spojené státy americké, kam z Rakousko-Uherska probíhala v 19. a na počátku 20. století i masivní ekonomická emigrace. Možné je také zmínit určité protibritské stereotypy, zaseté ve středoevropském prostoru německou propagandou z doby búrské války, ve které Německo a čeští Němci stáli na straně rasistických Búrů.

Pokud jsem zmínil kulturní rozdíly, míním tím především osvědčený a funkční systém pluků, praporů a brigád v Britské armádě, který je ovšem pro neznalého velmi komplikovaný a především se liší od tehdejšího zdánlivě jednoduchého, v praxi však značně nepřehledného rakousko-uherského systému pluků a pochodových praporů.

Porozumění navíc komplikují vztahy mezi imperiální metropolí a dominiemi – v české literatuře bývají často zaměňováni či směšováni čs. dobrovolníci v Kanadské, Jihoafrické a Australské armádě s čs. dobrovolníky v armádě Britské. Dále zde hraje roli také absolutní počet čs. krajanů na britských ostrovech. Zatímco československé legie ve Francii, v Rusku i v Itálii vydaly ze svého středu zdatné kronikáře i historiky, pak publikované texty, zachycující zkušenost dobrovolníků z Anglie jsou doposud známy pouze dva.

Bez vlivu na neutěšený stav historiografie čs. odboje kolonie ve Velké Británii nezůstalo také ani to, že čs. dobrovolníci nevytvořili v Britské armádě samostatnou jednotku, ale byli rozptýleni mezi jejími nejrůznějšími pluky a sbory.

Československá kolonie ve Velké Británii před první světovou válkou čítala něco přes devět set osob. Většinou šlo o ekonomické emigranty, číšníky, krejčí, holiče, kožešníky či umělce. Evidence Londýnského českého výboru zachytila 927 osob které se přihlásily k české, respektive slovenské národnosti, z toho 805 mužů a 122 žen. Z povolání byli mezi nimi v absolutních počtech nejvíce zastoupeni číšníci, kterých bylo 222. Pomyslné druhé místo by zaujalo 208 krejčích, dělili se ovšem na 84 krejčích, 103 dámských krejčích a 21 dámských střihačů. Nejmladšímu muži bylo při zápisu do evidence 17 let, nejstaršímu 81 a 651 z nich bylo při zápisu mezi věkem 18 a 41 let, kdy mohli vstoupit do armády.

Určitá část Čechů – a patrně i nečetní Slováci – se organizovali v Sokole Londýn, jehož jednatelem byl František Kopecký, a někteří též v české sekci komunistického klubu, vedené Alešem Brožem. Češi a Slováci se v Londýně především setkávali v českém hostinci Jana Sýkory v 26 Gloucester Road. Schůze výboru Sokola se odehrávaly také v restauraci Coach and Horses v Great Marlborough Street, nedaleko od Oxford Street.

Již 3. srpna 1914, tedy den před vstupem Spojeného království Velké Británie a Irska do války manifestovali londýnští Češi a Slováci v Hyde Parku své protirakouské smýšlení. Den na to, 4. srpna 1914, založili Českou legii pro britskou službu (Czech Legion for British Service). Poslali manifest britské vládě, ve kterém odmítli službu v rakousko-uherské armádě a nabídli své služby Velké Británii. Odeslali současně seznam 106 jmen dobrovolníků, ochotných vstoupit okamžitě do Britské armády. Britské ministerstvo války nicméně tuto nabídku zdvořile odmítlo, protože mělo tehdy vlastní starosti s válečnou mobilizací. První dobrovolníci z Londýna proto za pomoci francouzského konzulátu odjeli do Francie a v říjnu posílili československou rotu Nazdar v Cizinecké legii.

Česká kolonie v Londýně ustavila na valné hromadě 8. září 1914 Londýnský český vzájemný svaz podpůrný (London Bohemian (Czech) Philantrophic Society). Výše příspěvků činila 5 % z týdenní mzdy každého člena. Spolek se 24. listopadu 1914 přejmenoval na Londýnský český výbor a legii pro britskou službu (London Bohemian (Czech) Committee and Legion for British Service). Hlavním úkolem výboru bylo evidovat Čechy a Slováky ve Velké Británii a v podstatě vykonávat konzulární službu vůči britským úřadům.

Rakousko-uherským státním příslušníkům hrozila jako nepřátelským cizincům internace. Členové výboru s povolením britských úřadů navštívili všechny internační tábory na britských ostrovech a podařilo se jim vyreklamovat probritsky orientované Čechy a Slováky na svobodu. Průkazy, vydávané spolkem od prosince 1914 pak již jeho členy před další internací chránily. Svou první kancelář spolek otevřel v 26 Gloucester Road, tedy ve zmíněné restauraci Jana Sýkory. Kancelář byla otevřena denně a kromě v podstatě konzulární agendy podávala též zájemcům o českou otázku informace o Češích a Slovácích. Členové výboru se scházeli jednou týdně a veškerou práci spojenou s výborem vykonávali zdarma. Náklady výboru snížil i nulový nájem jeho kanceláře.

Velkou vzpruhou byl v září 1915 příjezd profesora Tomáše Garrique Masaryka a jeho jmenování přednášejícím na King’s College v Londýně. Dne 14. listopadu 1915 pak Český výbor v Londýně publikoval Československou deklaraci nezávislosti.

Od 29. srpna 1916 výbor opět vyjednával s britským ministerstvem války o zařazení čs. dobrovolníků do Britské armády. Ministerstvo nejprve doporučilo vstup čs. dobrovolníků do pracovních praporů, případně vstup do Ruské či Srbské armády, nebo do Cizinecké legie ve Francii. Výbor naopak prosazoval službu Čechoslováků v Britské armádě, a také britské ministerstvo vnitra doporučilo ministerstvu války vytvoření slovanského pluku. Nakonec, na doporučení vlivných příznivců čs. věci, rozhodlo ministerstvo války přijmout službu čs. dobrovolníků v britských plucích podle jejich vlastního výběru, s výjimkou letecké služby. Sto padesát Čechů bylo 2. října povoláno k odvodu.

Celkem z dvaceti šesti do konce roku 1916 odvedených dobrovolníků jich bylo šest přijato do pěších pluků Britské armády, pět do Královského dělostřelectva, po jednom ke Královským ženistům a ke Královskému zdravotnímu sboru a třináct vstoupilo do pracovních praporů.

Na podzim 1916 výbor zajistil pro svou kancelář větší a reprezentativnější prostory na Piccaddilly. V říjnu 1916 výbor také založil dobrovolnický fond, určený k finanční podpoře rodin dobrovolníků a repatriovaných raněných dobrovolníků.

Protože většinu příslušníků čs. kolonie v Londýně tvořili svobodní mladí muži, bylo procento dobrovolníků z jejich řad velmi vysoké. Členy londýnského Sokola vyzval ke vstupu do armády předseda výboru L. Pochobradský na schůzi 3. února 1917 a členové Sokola se také o několik dní k odvodům dostavili jako celek. Celkem do Britské armády v roce 1917 vstoupilo 238 československých dobrovolníků. Nejvíce v červnu – 67, květnu a červenci – 35, respektive 33 mužů. Z nich jeden byl do Britské armády přeložen z armády Kanadské.

Čechoslováci bojovali prakticky na všech frontách britského impéria: ve Francii, v Belgii, v Egyptě, Palestině, Mezopotámii, na Soluňské frontě v Řecku, v Itálii, prošli posádkami v Indii, na Maltě, Bermudách a na mnohých jiných místech. Mezi zraněními ze západní fronty se často objevuje otrava bojovými plyny, zasypání po výbuchu dělostřeleckého granátu a podobně.

Vstup čs. dobrovolníků do Britské armády pokračoval také v roce 1918, ovšem už v řádově nižších počtech. Celkem to v roce 1918 bylo 45 dobrovolníků, z toho nejvíce – 9 – v lednu. Poslední vstoupil ještě 1. listopadu 1918.

V květnu 1918 byl změněn název čs. tiskové kanceláře v Londýně na Tiskovou kancelář Československé národní rady v Paříži. Dne 22. května také v Londýně dr. Edvard Beneš otevřel kancelář (odbočku) Československé národní rady, která převzala dosavadní funkce Českého výboru, zejména v oblasti konzulární služby.

Celkem z Velké Británie odešlo 354 československých dobrovolníků. 44 z nich zamířilo do francouzské armády, dva odešli do srbské armády a zbylých 308 sloužilo v Britské armádě. Český výbor v Londýně z těchto dobrovolníků evidoval celkem 32 padlých a zemřelých, z toho 17 ve francouzské armádě a kupodivu jen 15 v Britské armádě.

Českoslovenští veteráni z Britské armády se ve vlasti sdružovali v rámci Kruhu francouzských legionářů. Ještě 9. května 1936 věnovala Britská legie československým veteránům z Britské armády prapor. Slavnost předání organizoval právě Kruh francouzských legionářů, a přestože se jej nemohl zúčastnit zástupce Britské legie, který pro poruchu letounu uvízl u Kolína nad Rýnem, proběhlo předání na britské ambasádě důstojně a praporu požehnal i anglikánský kněz. Prapor s nápisem British Legion – Prague Branch se ve sbírkách Vojenského historického ústavu dochoval dodnes.