Cvičení s velitelstvím 2. vojenského okruhu a 4. střeleckého sboru

Ve dnech 15. – 21. července 1957 proběhlo armádní dvoustranné dvoustupňové velitelsko-štábní cvičení v terénu s pojítky s veliteli a štáby 2. vojenského okruhu a 4. střeleckého sboru s jejich podřízenými svazky. Pro stranu ZÁPADNÍ (4. ss) bylo určeno téma organizace a provedení nové útočné operace s průlomem spěšně zaujaté obrany nepřítele v operační hloubce a pro stranu VÝCHODNÍ (2. VO) organizace a vedení obranné operace na částečně připraveném obranném pásmu v operační hloubce při průlomu silným uskupením mechanizovaných vojsk nepřítele s následujícím přechodem do protiútoku.

Hlavním učebním cílem 4. střeleckého sboru bylo studovat organizaci a vedení útočné operace podle zásad armád NATO a 2. vojenského okruhu vedení obranné operace v operační hloubce se soustředěním hlavních sil na druhém pásmu obrany. Zároveň velitelé a štáby VÝCHODNÍCH měli získat větší praxi v organizaci a vedení bojové činnosti v zabezpečovacím pásmu a překročení bojové sestavy obránce odcházejícími vojsky z předpolí. Obě strany vedly bojovou činnost při složité vzdušné a pozemní situaci při použití zbraní hromadného ničení (ZHN), chemických zbraní a za provádění protiradiotechnických opatření.

Výchozím bodem cvičení byla situace VÝCHODNÍCH, kdy vojska prvního sledu nebyla schopna zadržet nepřítele v pohraničním střetnutí a byla donucena se stáhnout do hloubky státního území. Při svádění urputných obranných bojů se podařilo vojskům VÝCHODNÍCH zastavit nepřítele na řece Labi a Vltavě a zabránit obklíčení hlavního města.

VÝCHODNÍ jako 2. západní front se třemi vševojskovými armádami a leteckou armádou a střeleckou divizí vševojskové zálohy měl s využitím výhodných terénních čar a zátarasů získat čas k vybudování obrany. Jedna jeho armáda měla zaujmout na ostravském směru hluboce učleněnou obranu a s ustupujícími vojsky dvou armád prvního sledu obnovit celistvost obrany. Hlavní úsilí obrany se soustředilo na druhém pásmu, kde se v rozhodných obranných bojích měl nepřítel vyčerpat a armády 2. západního frontu mohly přejít do protiútoku ve směru Brno, Tábor. Pro obrannou operaci bylo vyčleněno 11 jaderných pum.

ZÁPADNÍ v síle dvou armád, dvou armádních sborů a dvou leteckých armád dostali za úkol po splnění bližšího úkolu přejít bez přerušení do další útočné operace s cílem sbíhavými údery obklíčit hlavní síly VÝCHODNÍCH (dva operační svazy) v prostoru Brno, Pardubice, Jihlava a dál rozvíjet úspěch ve směru na Ostravu a Wroclav. Cílem útoku bylo ovládnout ostravskou průmyslovou oblast a vytvořit předmostí na východním břehu řek Odra a Olše. Ke splnění úkolu měl velitel operačního svazu 30 atomových pum.

Nové prvky taktiky

Cvičení bylo jednou z reakcí na zavádění nových prvků taktiky a operačního umění a na hledání nových způsobů vedení operace i boje za použití zbraní hromadného ničení. Při cvičení byly zkoumány otázky organizace a vedení obranné operace za použití jaderných zbraní. Do té doby byla při cvičeních této problematice věnována malá pozornost.

Použití ZHN vedlo ke změnám ve vedení obranné operace. Na jedné straně usnadnilo průlom připravené obrany útočníkem, na straně druhé hromadění živé síly a bojové techniky na malých prostorech v obraně poskytovalo výhodné cíle pro údery atomovými zbraněmi. Proto obránce již nemohl vytvářet takové hustoty v obraně. Ve spojitosti s tím musely být řešeny nové úkoly spojené s organizováním obrany. Její odolnost se zajišťovala zvětšováním norem pro rozmístění bojové sestavy do šířky a do hloubky.

Doposud se na cvičeních procvičovala obrana s hlavním úsilím na prvním pásmu obrany, ale použití ZHN tento způsob boje změnil a soudobé armády byly nuceny hledat nová řešení bojů v obraně. To se projevovalo, kromě nového operačního učlenění sil do šířky i do hloubky, v činnosti druhů vojsk, v umístění obranných pásem a postavení, v nových způsobech klamání protivníka, ve velení vojskům a v rozmisťování velitelských stanovišť.

Řešení obrany s úsilím na druhém pásmu bylo předmětem zvýšeného zájmu velení ČSLA. Obranu s úsilím na druhém pásmu chápalo jako jednu z možných variant, zvláště při nevýhodném terénu v prvním pásmu obrany nebo pokud armáda zaujímala obranu v hloubce území pod ochranou vojsk jiných svazů. To umožňovalo uchránit značnou část živé síly a bojové techniky před jadernými údery. Útočníkovi to znesnadňovalo provést průlom obrany z chodu a nutilo ho naplánovat nový útok. To poskytlo obráncům možnost působit na něj delší dobu všemi druhy zbraní a zároveň získali čas pro manévr na základě odhaleného zámyslu nepřítele.

Nedostatky spatřovalo velení ČSLA v odvedení vojsk z prvního pásma obrany za těžkých podmínek, přičemž nebylo vyloučené vniknutí nepřítele do systému obrany za odcházejícími útvary.

Zabezpečovací pásmo

Během cvičení byly více zkoušeny i boje v zabezpečovacím pásmu. Zabezpečovací pásmo je nestálým prvkem v systému obrany a vytváří se jen tehdy, je-li dostatek sil, prostředků a dovoluje-li to situace na bojišti. Brání jej předsunuté odřady.

Cílem bojů v zabezpečovacím pásmu je odhalit sestavu protivníka a zeslabit jej před příchodem k přednímu okraji prvního pásma obrany. Na cvičení bránila zabezpečovací pásmo mechanizovaná divize, ale ukázalo se, že jej spíše budou bránit odřady střeleckých divizí prvního sledu.

Vedle těchto bojových činností se procvičovaly i příprava a vedení protiúderů ve dne i v noci v součinnosti se sousední armádou. Kromě toho se na cvičení ujasňovala otázka rozmístění hlavních sil armády, vedení velkých obranných střetnutí za pomoci sil a bojových prostředků velitelství frontu a také úloha týlu v soudobé operaci za oboustranného použití ZHN.

Cvičení odhalilo i nedostatky především v operační přípravě generálů, důstojníků a štábů. Mnoho z nich pracovalo po staru a šablonovitě a plně nedoceňovalo vliv zbraní hromadného ničení na průběh vojenských operací. Poznatky ze cvičení byly zahrnuty do směrnice pro přípravu generálů a důstojníků pro následující výcvikový rok.

Jan Šach