Sen o demokracii rozmačkaný pod pásy tanků

Sen o demokracii rozmačkaný pod pásy tanků

20. 08. 2013

Letošní 45. výročí Sověty vedené invaze do Československa 21. srpna 1968 znovu připomíná, že v systému tehdejší komunistické moci se zrodil pokus o zahájení demokratizačního procesu a nastoupení vlastní, „československé“ cesty k dalšímu vývoji státu a společnosti.

Již v roce 1967 sílily v Československu kritické hlasy požadující ekonomické reformy a změny v dalších oblastech života společnosti. Konflikty a krize se v důsledku neřešení hromadily a prohlubovaly již od poloviny šedesátých let a začaly přerůstat ve stále otevřenější krizi komunistického režimu.

Ve společnosti, i v KSČ, se postupně vyprofilovaly dvě skupiny. První požadovala provedení skutečných reforem, jež by vedly ke zlepšení životních podmínek obyvatelstva, zatímco druhá se jakémukoliv pohybu snažila zabránit.

 

Spisovatelé vystupují

S první otevřenou kritikou režimu Antonína Novotného vystoupili na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v červnu 1967 mladí spisovatelé a dramatici (Ivan Klíma, Pavel Kohout, Milan Kundera, Ludvík Vaculík, Václav Havel a další) požadující svobodu slova, zrušení cenzury a demokratizaci života. Vedení KSČ v čele s prvním tajemníkem a prezidentem republiky A. Novotným to hodnotilo jako pokus o nastolení protisocialistické platformy a vůči spisovatelům tvrdě zakročilo.

Novotného další nevhodné kroky vůči Slovákům na oslavách 100. výročí založení slovenského lycea v Martině v srpnu 1967 a jeho snahy vyřešit problémy mocensky a administrativně jenom krizi ve státě nadále prohlubovalo. Při prosazení tvrdé linie proti svým oponentům hodlal využít především ČSLA a Bezpečnost.

Kritické hlasy na vedení KSČ, porušování zásad kolektivnosti vedení a činnosti Novotného zaznívaly na počátku podzimu téhož roku již uvnitř KSČ. Na zasedání ÚV KSČ na konci září zazněly v mnohem koncentrovanější podobě, ale projevily se až na zasedání nejvyššího stranického orgánu o měsíc později. Hlavním kritikem se stal dosavadní první tajemník ÚV KSS Alexander Dubček, jenž svými názory sjednotil slovenský tábor ve straně s podporou některých českých komunistů.

Výsledné usnesení bylo ostrou kritikou dosavadního stranického vedení v čele s Novotným. Před zasedáním prosincového pléna ÚV KSČ si Novotný již uvědomoval, že svoji dosavadní absolutní pozici ve straně ztrácí a požádal o podporu generálního tajemníka KSSS Leonida I. Brežněva. Doufal, že zásah ze strany Sovětů v jeho prospěch umlčí veškerou kritiku v KSČ i ve společnosti. Přes Brežněvovu podporu však dále pokračoval na přelomu roku 1967 a 1968 ostrý střet o mocenské pozice ve straně doprovázené různými fámami o možném zásahu armády a Bezpečnosti. Nakonec jedinou skutečnou změnou bylo oddělení funkce prezidenta a prvního tajemníka, jímž se stal za souhlasu sovětské strany Alexander Dubček.

Postoj k osobě Novotného a jeho politice podobně jako ve společnosti rozdělil také armádu do dvou skupin. K jeho největším zastáncům patřili náčelník Generálního štábu ČSLA arm.gen. Otakar Rytíř, genmjr. Jan Šejna z Hlavního výboru KSČ na Ministerstvu národní obrany a rovněž ministr arm.gen. Bohumír Lomský. Proti podpoře Novotného se postavili náčelník Hlavní politické správy genpor. Václav Prchlík, náměstek ministra genpor Martin Dzúr. Podobně jako Novotný začali jeho stoupenci v armádě rychle ztrácet pozice a již v únoru 1968 se objevily první petice požadující jejich odvolání. Kritika vedení se rozšířila i do nižších stupňů velení v armádě.

 

Zdvižený prst ze zahraničí

Vývoj v Československu od počátku sledovali ostatní socialistické země s nedůvěrou a nepochopením. Mezi přední kritiky, kromě Sovětů, náleželi generální tajemník PSDS Wladyslaw Gomulka a první tajemník SED Walther Ulbricht. V ekonomické reformě, ve zrušení cenzury, vzniku společenských organizací mimo platformu Národní fronty a v dalších liberalizačních krocích viděli vážné ohrožení socialismu v Československu, které by mohlo přerůst v krizi ve vztazích s dalšími státy Varšavské smlouvy.

Proto již od jara 1968 se snažilo sovětské vedení a další země socialistického bloku na různých bilaterálních jednáních přimět československé komunisty politickými kroky k revizi dosavadního vývoje. Zároveň se sovětská strana připravovala na možný vojenský zásah na území Československa. Politická jednání pokračovala v průběhu jara a léta 1968 a vyústila v setkání československého vedení se Sověty v čele s L. I. Brežněvem 29. července v Čierné nad Tisou.

V té době již byla vyjednávající pozice pro československé komunisty značně složitá. Demokratizační proces nabíral na rychlosti a s oslabujícím vlivem vedení KSČ na jeho vývoj. Vznikly nové politické subjekty stojící mimo Národní frontu; Klub angažovaných nestraníků, K-231. Bývalí sociálně demokratičtí funkcionáři se snažili obnovit Československou stranu sociálně demokratickou. Byla obnovena činnost po únoru rozpuštěných spolků Sokol, Orel a Junák. Na Žofíně v Praze se sešli bývalí příslušníci Pomocných technických praporů.

Ve společnosti bylo voláno po nápravě křivd z první poloviny padesátých let. Rovněž v armádě vznikly nové politické a profesní organizace: Svaz vojáků z povolání, Svaz letců ČSSR nebo Svaz vojenské mládeže, který prakticky nahradil organizace ČSM v armádě. Podobně jako v civilním sektoru (Akční program KSČ z 5. dubna) připravovalo armádní velení svůj Akční program, v němž byly pojmenovány nejpalčivější problémy v armádě.

 

Invaze se chystá

Mezitím pokračovaly přípravy Sovětů na vojenské obsazení Československa. Již na jaře vydal ministr obrany SSSR maršál A. A. Grečko direktivu nařizující skupinám sovětských vojsk v Polsku, Maďarsku a v NDR zahájení příprav operace DUNAJ s cílem invaze do Československa. K prvnímu neúspěšnému pokusu o invazi došlo již na počátku května. Další se pak uskutečnil v červnu v rámci velitelsko-štábního cvičení ŠUMAVA, které probíhalo na našem území. Cvičení se zúčastnilo necelých 24 000 vojáků a stalo se významnou přípravou Sovětů pro okupaci ČSSR. Ta vyústila v soustředění okupačních sil ve vyčkávacích prostorech podél československé hranice 29. července.

Po skončení jednání v Čierné nad Tisou došlo ve vedení KSSS k přesvědčení, že ústně dojednanou dohodu československá strana neplní. Proto se sovětská strana rozhodla k vojenskému zásahu v ČSSR. Okamžik zahájení invaze byl stanoven na 23.00 hodinu 20. srpna. K proryvu státní hranice došlo již o necelé dvě hodiny dříve v prostoru BÄRENSTEIN – VEJPRTY. Severní skupina sovětských vojsk (Polsko) s jednou polskou armádou a Jižní skupina sovětských vojsk (Maďarsko) s jednou maďarskou motostřeleckou divizí začali a jedním bulharským plukem v noci z 20. na 21. srpna obsazovat území Československa.

V tu dobu již bylo informováno armádní velení o invazi a na rozkaz ministra národní obrany M. Dzúra měla armáda zachovat klid a neklást odpor. Jako první byla obsazena strategicky důležitá letiště, na nichž přistávala transportní letadla s výsadkovými vojsky. Od jihu a ze severu se do nitra Československa valily pozemní síly.

Dne 26. srpna se na území ČSSR nacházela skoro půlmilionová okupační armáda v síle 27 divizí. ČSLA až na malé výjimky se s okupanty nestřetla a zůstala naprosto paralyzována. Většina vojáků z povolání i v základní službě invazi vojsk států Varšavské smlouvy odsuzovala.

Okupací Československa skončilo období tzv. Pražského jara. Vzedmula se proti ní vlna odporu a demonstrací, které však nemohly zvrátit vývoj směřující k „normalizaci“. Dubčekovo vedení postupně ztrácelo pozice ve státě i ve straně a k moci se dostávalo Husákovo křídlo ochotné spolupracovat se Sověty. V dubnu 1969 se stal prvním tajemníkem strany Gustáv Husák. V srpnu téhož roku schválilo Federální shromáždění tzv. pendrekový zákon, jenž umožňoval tvrdě postihovat účastníky protivládních demonstrací.

Husákovo vedení zrušilo naprostou většinu reforem provedených v šedesátých letech, „očistilo“ stranu od jejích liberálních členů a propustilo z vedoucích funkcí profesionální a intelektuální elity, které podporovaly reformy Pražského jara nebo neprojevily souhlas s „normalizací“. V souvislosti s vývojem po 21. srpnu se řada lidí rozhodla pro odchod z Československa do zahraničí. Podle hrubých odhadů odešlo do emigrace asi 300 000 osob.

 

Postižená byla i armáda

Okupace tvrdě zasáhla i ČSLA. Sovětská strana požadovala pro svá vojska několik divizních rajónů, kde hodlala rozmístit až 150 000 vojáků. Po následných jednáních došlo ke snížení na 75 000 vojáků a odchodu zbytku okupačních jednotek do začátku listopadu 1968. Na území Československa byla soustředěna Střední skupina sovětských vojsk s velitelstvím v Milovicích v síle armádního sboru. Ta setrvala v Československu až do roku 1991, kdy ve druhé půli června opustil území republiky poslední železniční transport s technikou a vojáky.

Následné vynucené dislokační změny se týkaly asi stovky útvarů ČSLA. Ve velmi krátké době armáda přesunula 1200 tanků, 700 obrněných transportérů a 1100 děl. Do nových posádek odešlo téměř 5000 vojáků z povolání, 24 000 vojáků základní služby a 900 občanských pracovníků vojenské správy. Sedm posádek ČSLA uvolnila do 8 dnů, čtrnáct posádek do dvou týdnů a jedenáct posádek do 23 dnů.

Kromě dislokačních problémů postihla armádu rovněž rozsáhlá personální čistka, v jejímž průběhu bylo z armády vyhozeno tisíce vojáků z povolání. Armádnímu velení se tuto ztrátu nikdy nepodařilo kvalitativně zacelit a povolání vojáka postupně ztratilo veškerý kredit ve společnosti.

Na počátku sedmdesátých let se Československo vrátilo mezi poslušné členy socialistického bloku a setrvalo v něm až do roku 1989.

Jan Šach

 

Aktuálně



Bitva na Kolubaře změnila v listopadu 1914 poměr sil na frontě

Bitva na Kolubaře změnila v listopadu 1914 poměr sil na frontě

24. 11. 2021
Od září 1914 byla druhá rakousko-uherská ofenziva do Srbska v plném proudu. Zprvu…
ATENTÁT 80: Zocel se! Výcvik československých parašutistů ve Velké Británii.

ATENTÁT 80: Zocel se! Výcvik československých parašutistů ve Velké Británii.

21. 11. 2021
V roce 1942 vyšla příručka boje zblízka s názvem Get tough! britského důstojníka…
Dlouhá cesta, složité začleňování do společnosti. Návrat ruských legií do vlasti.

Dlouhá cesta, složité začleňování do společnosti. Návrat ruských legií do vlasti.

18. 11. 2021
Na konci listopadu 2021 si připomínáme již 101 let od okamžiku, kdy…
Slavíme 17. listopad, datum připomíná dvě zásadní dějinné události

Slavíme 17. listopad, datum připomíná dvě zásadní dějinné události

17. 11. 2021
Na 17. listopad připadá státní svátek České republiky, slavíme Den boje za…
Z československé zahraniční armády do sovětských Gulagů

Z československé zahraniční armády do sovětských Gulagů

15. 11. 2021
To, že jádro československých jednotek na východní frontě za 2. světové války…