Dvě sekery nad jižní Moravou

Přes hrozbu trestu smrti mnoho Čechů za nacistické okupace pravidelně poslouchalo české vysílání z Londýna a Moskvy. V českém vysílání BBC z Londýna se vedle sugestivní úvodní dunivé znělky, zpravodajství z bojišť či populárních projevů Jana Masaryka a Pavla Svatého (Prokop Drtina) ozývala i tajemná, pro nezasvěcené zcela nesmyslná, hesla: V KAMNECH SE KOUŘÍ, VEPŘ TLUČE PEPŘ, DRAMA KONČÍ, ELIŠKA SE VDALA, DOBRODRUŽSTVÍ NA OSTROVĚ, V BRUSÍRNĚ JE TMA, ROZTOČTE KOLA, BETY JDE DOMŮ…

 

Tato hesla měla různý význam a část z nich koncem války slibovala domácímu odboji i letecké shozy zbraní a vojenského materiálu. Přestože od prosince 1944 do května 1945 vysílal londýnský rozhlas téměř dvě stovky hesel, avizujících lety se zásilkami zbraní českému odboji, z mnoha různých důvodů se jich podařilo přijmout jen pouhých 10%!

Nejvíce z těchto shozů zprostředkoval prostřednictvím své radiostanice JARMILA velitel čs. paraskupiny CARBON kapitán František Bogataj. Prvních pět kontejnerů s vojenským materiálem pro jeho skupinu shodili polští letci z 301. perutě z italské základny Campo Cassale u Brindisi v noci z 16. na 17. února 1945. Již tehdy příjemce provázel řetězec smůly. Radiomaják Eureka kpt. Bogataje byl poruchový a spojenecké letce navíc střelbou signálních raket mátla skupina sovětských partyzánů poblíž plochy pro vysazení nákladu. Aby toho nebylo málo, vysazené kontejnery se spojovacím materiálem a zbraněmi odvál silný vítr mimo stanovený prostor a u Vlkoše padl bohužel do rukou Němců.

K dalším shozům došlo až v březnu, kdy úkol zásobit zbraněmi odboj na jihu Moravy převzala britská 148. peruť zvláštního určení RAF se dvěma zkříženými sekerami ve znaku. Peruť ve dnech od 21. do 24. března 1945 vyslala na jih Moravy celkem 11 čtyřmotorových letounů Handley Page Halifax, které byly schopny v případě stoprocentního úspěchu dodat zbraně, střelivo, léky a další materiál pro 1 300 bojovníků!

Bohužel vše bylo nakonec jinak. Jeden z letounů se musel předčasně vrátit do Itálie kvůli poruše motoru, hned v šesti případech letci neobjevili signál příjmové skupiny na zemi a jen ve čtyřech případech došlo ke shozu. Ale i zde vše věnčila smůla…

První realizovaný shoz proběhl v noci z 22. na 23. března 1945, kdy britští letci (s řadou Kanaďanů v posádkách 148. perutě) shodili po 12 kontejnerech a 7 balících na plochy SRNEC u Bzence a OREL u Ostrožské Nové Vsi. V prvním případě shoz zajišťovalo pouhých šest mužů pod vedením učitele Oldřicha Kučery. Místo slíbených šesti kontejnerů dostali více jak dvojnásobnou zásilku, protože skupina určená na blízkou plochu HŘEBEC svůj úkol nesplnila a na plochu vůbec nenastoupila!

Přes dvě hodiny trval zoufalý zápas šestice obětavých vlastenců o zajištění a ukrytí celého shozu. Jediný balík, který dopadl mimo plochu u Domanína, však způsobil, že domanínský starosta věc agilně ohlásil a nacisté provedli rozsáhlou razii, při které nalezli většinu ukrytých kontejnerů a balíků. Odbojářům zbylo jen 12 samopalů typu Stengun, pistole a některé drobnosti, které nemohly samozřejmě stačit k úkolům, jež jim byly původně svěřeny.

Druhý shoz dopadl jen o něco lépe. Za svízelných podmínek jej přijímala kvůli utajení pod vedením nadporučíka v záloze Vladimíra Adama pouze devítičlenná skupina, která rovněž čekala pouze poloviční náklad. V zavodněném terénu s mnoha stromy část shozu skončila ve vodě a v korunách stromů a tak se odbojáři tvrdě nadřeli, než se jim alespoň část shozu podařilo zajistit. Zachráněná část byla navíc rozdělena k základnímu vyzbrojení třem místním skupinám Carbonu.

Zde stojí také za zmínku, že oné noci při letech na plochy HŘEBEC u Zavidova, OREL u Ostrožské Nové Vsi a MARNA u Šardic před odletem letounů byly k shozům dodatečně připojeny balíky s protityfovým sérem a stříkačkami (asi 1000 dávek). Toto sérum bylo opatřeno ještě téhož dne, kdy do Itálie došla zpráva z Londýna, na který se obrátila s žádostí o pomoc radiostanice JARMILA paraskupiny Carbon v souvislosti s šířící se tyfovou epidemií na jihovýchodní Moravě. Další sérum bylo obstaráváno i pro příští operace. Bohužel zatím nebyly zjištěny případy, že by se vysazené sérum dostalo do rukou českých lékařů a lze předpokládat, že většina zásilky skončila v německých rukách.

K dalšímu shozu došlo již následující noci z 23. na 24. března na plochu MARNA u Šardic, kde však bohužel silný vítr zanesl padáky se zbraněmi mezi Dubňany a Mistřín, kde se jich zmocnili nacisté.

Příští noc z 24. na 25. dubna 1945 bylo dalších 12 kontejnerů a 7 balíků vysazeno pro skupinu Carbonu v Osvětimanech. I zde však náklad dopadl téměř 1,5 km od přijímací plochy DUNAJ za lesík u Zálešákova mlýna a část spadla do hruškovského statku. Deset mužů z příjmové skupiny v čele s učitelem Ladislavem Šmídem se pokusilo zachránit, co se dalo. Na místě dopadu se pokusili zásobníky zakopat, ale protože narazili na skálu, odnášeli materiál do blízkého lesíka, kde jej provizorně zamaskovali. Zde byl na základě upozornění některých občanů materiál zajištěn při rozsáhlé razii německých jednotek. Odbojářům se podařilo zachránit pouze 5 samopalů Stengun, 1 vojenský plášť, 1000 nábojů a 40 kg plastické trhaviny.

Teprve až shoz v noci z 1. na 2. dubna 1945 u Popovic na plochu PONDĚLÍ dopadl prakticky „na jedničku“, přestože se u jednoho zásobníku neotevřel padák a při volném pádu byl jeho obsah (kulometné střelivo zničen). Shoz tentokrát z amerického Liberatoru (16 kontejnerů a 8 balíků o váze 4,9 tuny!) od 859. americké perutě zvláštního určení obsahoval 4 lehké kulomety Bren, 35 Stengunů, 30 pušek, 108 ručních granátů, střelivo, 500 kg výbušnin a další vojenský materiál. Pod velením učitele Josefa Konečného jej zde přijímala dobře organizovaná třicetičlenná skupina, vyzbrojená zbraněmi, které získala přepadem maďarských vojáků v Kunovicích před dvěma týdny. Právě skupina Carbon-Popovice velice úspěšně použila shozené zbraně použít v závěrečných bojích s okupanty.

Celková bilance shozů zbraní od polských, britských a amerických letců v českých zemích od 16. února do 4. května 1945 obnáší při 95 startech spojeneckých letounů vedle vysazení 5 parašutistů pouze 20 výsadků zbraní v 264 kontejnerech a 123 balících o celkové váze 65,6 tun. Asi čtvrtiny tohoto objemu se však zmocnili, zpravidla vinou indiskrece českých obyvatel, němečtí nacisté. Hodně chyb napáchal domácí odboj i ustrašení protektorátní občánkové, ale neúspěch celé kampaně se po válce svedl z politických důvodů účelově na spojenecké letce.

Letecké dodávky zbraní českému odboji samozřejmě nemohly zásadním způsobem ovlivnit válku na evropském kontinentě, ale kdyby se jich podařilo realizovat podstatně více, bylo by leccos jiné. Nepochybně by zvýšily autoritu prezidenta Beneše a londýnského exilu, podpořily výrazně prestiž nekomunistických odbojových skupin, měly by vliv na formování domácí politické scény v regionech a v lecčems by mohly ovlivnit i volby v květnu 1946. Kdyby – ovšem právě toto slovo historie zásadně nebere na zřetel…

Jindřich Marek

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha