Automatická puška („samostříl“) Krnka, výrobní číslo 2

Automatická puška („samostříl“) Krnka, výrobní číslo 2

Označení samostříl je spojováno především s mechanickými zbraněmi, tedy s kušemi, případně se s ním setkáme u nástražných zařízení. Přesto byl, byť poměrně krátce, používán čs. vojenskou odbornou terminologií na počátku dvacátých let minulého století. Neskrývalo se za ním nic jiného než automatická puška, schopná střelby jednotlivými ranami a dávkami.

V prvních letech existence republiky řešilo MNO mnoho problémů. Výzbrojní nedostatky se snažilo krýt především nákupy v zahraničí, avšak ani akvizice nemohly vyřešit natolik zásadní problém, jaký představovala absence lehké automatické zbraně, umožňující vytváření bojových flexibilně využitelných skupin. Kromě lehkého kulometu také MNO uvažovalo o možnosti využití automatických pušek, avšak zkušenosti na tomto poli chyběly.

Naléhavost výzbrojní situace vedla náčelníka generálního štábu gen. Eugène Mittelhausera koncem listopadu 1922 k formulaci požadavků kladených na lehký kulomet a samostříl, ale také k vyhlášení soutěže a jejího zahájení k 1. březnu 1923. V kategorii automatických pušek prověřovalo zkušební oddělení v Milovicích, kde zkoušky probíhaly, celkem tři zbraně: samostříl Netsch, francouzskou automatickou pušku Hotchkiss a samostříl Krnka.

Konstruktér Karel Krnka (1858–1926) žil od roku 1898 v Rakousku, teprve v roce 1922, kdy mu končila pracovní smlouva s továrnou v Hirtenbergu, se obrátil na vlivné činitele v republice s nabídkou svých konstrukcí a uplatnění v některém ze zbrojních závodů. Jednání Čs. státní zbrojovky v Brně ohledně konstruktérova zaměstnání, vedené z podnětu MNO, ztroskotala na Krnkových nárocích. Uplatnění našel v pražské Zbrojovce Praga ve Vršovicích, jež upravila pro zkoušky nejen dovezený exemplář Krnkovy automatické pušky, ale také se zavázala vyrobit jeden zcela nový.

K faktickému zahájení zkoušek došlo až 15. března 1923 a první Krnkův exemplář neprokázal natolik přesvědčivé výsledky, aby s ním komise nadále počítala, proto Zbrojovka Praga stáhla první pušku ze soutěže a Karel Krnka přivezl 3. dubna do Milovic exemplář s číslem 2.

Oba Krnkovy samostříly fungovaly na principu uzamčeného závěru s krátkým zpětným pohybem hlavně, přičemž na hlavni měl našroubováno uzamykací pouzdro, opatřené na obvodu dvěma protilehlými řídícími ozuby. V dutině pouzdra byly vyfrézovány dvě uzamykací drážky, do nichž se uzamykala dvojice symetrických uzamykacích ozubů v přední části závěru. Samotný závěr tak vykonával pouze axiální pohyb. Ovládací prvky tvořily dva válcové hmatníky na horní ploše závěru. Hlaveň byla uložena v ocelovém plášti s otvory pro odvod tepla a uzamykací spojku odpružovala samostatná pružina, uložená ve spodní části. Bicí mechanismus tvořil přímoběžný úderník a vratná pružina na teleskopickém vodítku plnila zároveň funkci bicí pružiny. Spoušťový mechanismus sestával ze dvou spoušťových jazýčků, přední kruhový sloužil k ovládání nepřetržité střelby, zadní pro jednotlivé rány. Na levé straně pouzdra závěru byla umístěna otočná pojistka, její horní poloha blokovala pohyb závěrového mechanismu.

Nově vyrobený samostříl továrna dokončila teprve v druhé polovině března 1923, kdy byl před zástupci zbrojně technického oddělení MNO škpt. Potěšila a nadp. Martínka podroben tormentační zkoušce vystřelením dvou nábojů se zesílenou prachovou náplní. Druhý samostříl se v Milovicích příliš neohřál: již 6. dubna došlo po 128. ráně k ulomení čípku vodicí drážky závěru. Jelikož zástupci firmy neměli k dispozici náhradní součást, komise nařídila zkoušení zbraně ukončit. Během oněch tří zkušebních dní sice vykazoval nový samostříl lepší přesnost než předchozí exemplář, ale zásadní výhrady měla komise k chování zbraně při automatické střelbě. Velmi silný ráz rozkmitával pušku natolik, že ji nebylo možné udržet v záměrné. Vyhazování nábojnic směrem vzhůru a vzad na hlavu střelce, snadná deformace ramen dvojnožky, vyskakování zásobníku a časté vzpříčení nábojů při podávání pušce také při hodnocení nepomohly. Mimo to vykazoval exemplář na poměrně malý počet výstřelů znatelné opotřebení hlavňové spojky, sloužící k uzamčení závěru s hlavní. Celkově padlo v Milovicích z druhého Krnkova samostřílu pouze 439 ran.

Aniž by mohlo MNO vyhodnotit výsledky soutěže v Milovicích, objednalo u Zbrojovky Praga zhotovení 15 samostřílů Krnka „v zásadě podle modelu předvedeného komisi MNO dne 3. 2. 1923 v Kobylisích s tím rozdílem, že konstrukce zbraně musí býti v jednotlivých částech provedena solidněji. Mimo to budiž hlaveň dlouhá 590 mm.“ stálo v objednávce z 15. března 1923. Společně se samostříly objednalo MNO také dvojnožky, nástavce na cvičnou střelbu a soupravy zásobníků na 10 a 20 nábojů v celkové ceně 265 050 Kč, později počet objednaných samostřílů snížilo na šest. Důvody, jež zbrojně technické oddělení vedly k udělení objednávky, vysvětloval jeho přednosta pplk. ing. J. Rokos přednostovi DZO gen. Kroutilovi v listopadu 1923 tak, že vojenská správa chtěla Karlu Krnkovi poskytnout dostatečný čas na rekonstrukci zbraně s tím, že nejprve předloží vzorek, a teprve na základě jeho schválení může Zbrojovka Praga zhotovit oněch patnáct samostřílů. Leč, ani koncem listopadu Krnka s úpravou pušky nebyl hotov. Obecně převládalo mínění, že pro zajištění stárnoucího konstruktéra udělalo MNO v rámci možností maximum, což byla nepochybně pravda.

Poměrně nečekaně nařídil přednosta dělostřeleckého a zbrojního odboru 21. dubna 1923 rozpustit zkušební oddělení v Milovicích, ačkoliv zkouškami neprošly ještě všechny přihlášené zbraně. Učinil tak v situaci, kdy se indiskrecí dostaly do tisku zprávy o probíhající kulometné soutěži. Nad samostříly Netsch a Krnka již zkušební komise stejně zlomila hůl, s jejich dalším zkoušením za dané situace nikdo příliš nepočítal. V přehledu výsledků soutěže lehkých kulometů a automatických pušek v Milovicích na jaře 1923 uvedla komise na adresu všech samostřílů: „Z vyzkoušených vzorů nevyhovuje žádný kladeným požadavkům, proto řešení této otázky prozatím odpadá.“

Exemplář samostřílu s číslem 2 získalo muzeum v roce 1929 převodem ze Zemské zbrojnice 1 v Praze.

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka: 1169 mm

Délka záměrné: 474 mm

Délka hlavně: 588 mm

Hmotnost: 7680 g

Aktuálně



Poslední rozloučení s nejstarším československým válečným veteránem Ervínem Hoidou

Poslední rozloučení s nejstarším československým válečným veteránem Ervínem Hoidou

17. 03. 2024
V pátek 15. března 2024 se na hřbitově v Landicanu za účasti představitelů…
Začíná nový seriál Prima HISTORIE, jež spoluvytváří Vojenský historický ústav Praha

Začíná nový seriál Prima HISTORIE, jež spoluvytváří Vojenský historický ústav Praha

16. 03. 2024
První díl pořadu odvysílá CNN Prima News v sobotu 16 března v 14:30.…
85 let od okamžiků směřujících do nacistického pekla

85 let od okamžiků směřujících do nacistického pekla

14. 03. 2024
Středa 15. března 1939 vstoupila do našich dějin jako počátek jednoho z nejčernějších…
Navštivte výstavu před Generální štábem AČR mapující historii 75 let NATO a naše 25leté členství v Alianci (13. 3. – 14. 5. 2024)

Navštivte výstavu před Generální štábem AČR mapující historii 75 let NATO a naše 25leté členství v Alianci (13. 3. – 14. 5. 2024)

13. 03. 2024
Mediální prostor v posledních dnech zaplňují zprávy o 25. výročí vstupu České republiky…
Před dvaceti pěti lety vstoupila Česká republika do NATO

Před dvaceti pěti lety vstoupila Česká republika do NATO

11. 03. 2024
Rozšíření Severoatlantické aliance o tři středoevropské státy 12. března 1999 představovalo v období…