Budovy celnice po zásahu dělostřeleckým granátem, 1917

Snímek z 22. ledna 1917 zachycuje budovy celnice na hranici mezi Rakousko-Uherskem a Rumunskem po zásahu dělostřeleckým granátem. 27. srpna 2019 uplyne 103 let od rumunského vstupu do první světové války.

Rumunsko po spojení Valašska a Moldavska nezahrnovalo všechna území obývaná Rumuny – ti žili i v Uhrách (Sedmihradsko a přilehlé oblasti), v rakouské Bukovině i v ruské Besarábii. Naopak samo Rumunsko získalo v letech 1878, respektive 1913 Severní a Jižní Dobrudžu, etnicky pestrá území, jež kdysi patřila Bulharsku – Rumuni tak měli územní spory s většinou svých sousedů.

Roku 1883 Rumunsko a Rakousko-Uhersko uzavřely tajnou spojeneckou smlouvu a král Carol I. Hohenzollern-Sigmaringen (vládl 1866–1914) po vypuknutí první světové války stranil Německu, avšak záhy zemřel. Rumunská veřejnost byla frankofilní a doufala v územní zisky na rakousko-uherský úkor. 27. srpna 1916 nový král Ferdinand vyhlásil Rakousko-Uhersku válku a jeho vojska vpadla do Sedmihradska. Nepočetné rakousko-uherské síly zprvu ustupovaly, avšak záhy dorazily německé posily pod Falkenhaynovým velením. Rumunsko přecenilo své síly a jeho spojenci je nedokázali dostatečně podpořit – Rumuni byli vytlačeni ze Sedmihradska, vojska Centrálních mocností postupovala v Dobrudži, Mackensenovy jednotky překročily Dunaj a v prosinci 1916 dobyly Bukurešť. Po zhroucení ruského odporu v důsledku revoluce se Rumuni ocitli v bezvýsledné situaci. 9. prosince 1917 bylo uzavřeno příměří ve Focsani a 7. května 1918 mírová smlouva v Bukurešti – 10. listopadu 1918 však Rumuni obnovili nepřátelství a vyšli z války jako vítězná strana.