Československé dopravní letadlo Aero A-10

Firma Aero obdržela roku 1921 zakázku na pět dopravních letounů od Československé letecké akciové společnosti, jež nedlouho předtím vznikla sloučením firem „Falco“ a „Icarus“. Výsledkem byl dopravní dvouplošník Aero A-10, jehož konstruktérem byl Němec Rudolf Blaser – ten během první světové války působil v německé firmě Gotha stejně jako jeho předchůdce Karl Rösner.

Rozpětí křídel tohoto stroje činilo 14,17 m a délka 10,14 m; hmotnost prázdného letounu činila 1472 kg a plně naloženého 2260 kg. Stroj byl vybaven motorem Maybach Mb-IVa o výkonu 240 koní, mohl letět rychlostí až 160 km/h. Maximální dostup činil 5800 m n. m. Rekord doby strávené ve vzduchu činil 5 hodin a 10 minut. Posádku tvořili dva muži, jejich pozice byla pozoruhodná – seděli v otevřeném pilotním prostoru na hřbetu trupu za kabinou pro cestující. V té se mohlo v závislosti na tom, o který stroj se jednalo, přepravovat tři až pět osob.

Vpravdě furiantský počin se udál roku 1923, kdy jeden letoun A-10 nesl včetně pilotů celkem 17 lidí – mnozí byli namačkáni do kabiny, zbytek byl zavěšen venku, na trupu a na křídlech.

Prototyp A-10 byl zalétán 3. ledna 1922, téhož následovaly další čtyři stroje. Mezitím však vyvstala otázka, co s nimi. ČsLAS, jež je zamýšlela nasadit při letech do Německa, zkrachovala; roku 1923 se strojů ujaly nově vzniklé Československé státní aerolinie. Pět strojů tohoto typu v jejich službách neslo označení L-BALA až L-BALE; létaly většinou na vnitrostátních trasách do Bratislavy. ČSA využívaly stroje A-10 v letech 1923–24. Jeden letoun byl ztracen při nehodě, zbylé čtyři byly vymazány z rejstříku 16. dubna 1928.

V pořadí třetí vyrobený stroj tohoto typu, nesoucí označení L-BALB, nebyl sešrotován, ale stal se muzejním exponátem. Posléze byl rozmontován, jeho části byly uloženy v Národním technickém muzeu a roku 1973 je převzalo muzeum ve Kbelích. Po důkladné rekonstrukci v Leteckých opravnách Trenčín se tento letoun stal jednou z chloub Muzea letectví a kosmonautiky.