Četnická puška vz. 33

Výzbroj československého četnictva a finanční stráže měla po celá dvacátá a polovinu třicátých let velmi různorodý charakter, což se týkalo především palných zbraní. Teprve v druhé polovině poslední dekády svobodné československé republiky získaly obě složky jednotnou zbraň, pušku vz. 33. Ačkoliv svými parametry odpovídala spíše krátké pušce či karabině, oficiálně byla zavedena jako puška, tedy ve smyslu jednotného vzoru.

V roce 1925, kdy již běželo nejen vyzbrojování armádních složek a státní policie puškami vz. 23 a 24, odmítlo četnictvo a finanční stráž přezbrojení svých útvarů na jednotný vzor 24 s argumentem, že se jedná o poměrně těžkou pušku, jež by zvyšovala celkovou zátěž jednotlivce. Ostatně, ohledně skladby a charakteru výzbroje proběhla toho roku anketa, v níž se k věci vyjadřovala jednotlivá Zemská četnická velitelství. Zcela jasno tehdy nepanovalo ani v tom, zda má být četník vyzbrojen krátkou palnou zbraní, když je již vyzbrojen karabinou, případně ještě šavlí.

V prosinci 1927 požádalo ministerstvo vnitra o zkonstruování nové, lehké, kratší karabiny pro výzbroj četnictva. Vojenský technický ústav (VTÚ) zpracoval v lednu 1928 posudek, v němž však hájil jednotnost výzbroje všech složek, takže pochopení pro požadavky příliš neviděl. Ministerstvo vnitra sice svůj požadavek na vývoj zbraně nakonec prosadilo, avšak realizaci oddálila hospodářská krize, jejíž následky plošně zasáhly všechna odvětví hospodářství a průmyslu.

Teprve v roce 1933 zahájila zbrojovka vývoj zbraně, následně označované firemními materiály jako vz. 16/33, avšak vzhledem tomu, že neměla pevnou objednávku, rozpracovala dvě desetitisícové partie součástí s tím, že z nich v případě potřeby zhotoví pušky na rozpracované, dosud neuzavřené objednávky pušek, což se také stalo. Souběžně však probíhaly zkoušky vzorkových pušek pro četnictvo.

Přestože v polovině března 1934 dostala zbrojovka objednávku MNO znějící na 18 040 pušek vz. 33 s bodákem pro vyzbrojení četnictva a finanční stráže, nebyl tehdy ještě vývoj pušky dokončen, což se také nakonec promítlo do prodloužení dodací lhůty. Puška neměla například stanovené parametry vývrtu, takže továrna musela na základě pokynů MNO vyrobit nejprve 30 četnických pušek a bodáků vz. 33 po deseti kusech s vývrty se stoupáním 240, 220 a 200 mm, s nimiž Vojenský technický a letecký ústav (VTLÚ) následně prováděl balistické zkoušky včetně zjišťování vlivu nasazeného bodáku na změnu polohy středního zásahu. Součástí objednávky bylo rovněž sestavení 100 pušek z rozpracované sériové výroby, s nimiž měl VTLÚ provést další zkoušky přesnosti, na jejichž základě byly teprve zpracovány technické podmínky pro přejímání a nastřelování. Sériově vyráběné pušky byly nastřelovány bez bodáku a s nasazeným bodákem, proto také nesly jejich bodáky výrobní číslo zbraně, s níž je továrna nastřelila.

Zkoušky si vynutily povolení prodloužení dodacích lhůt, takže celou objednávku zbrojovka splnila do konce května 1935, kdy odeslala poslední pušky. Ještě před vydodáním posledních pušek vz. 33 dostala 8. května další objednávku, tentokrát na 2271 kusů a s nimi spojené dodání velkého množství záložních součástek.

Puška vz. 33 se od zavedeného vzoru 24 lišila nejen rozměry a hmotností, ale také řadou dalších úprav. Na první pohled byla patrná zahnutá a vylehčená klika závěru, pravá strana pažby měla v místě pod klikou vybrání, umožňující snazší manipulaci při ovládání závěru. Hledí, stavitelné v rozsahu od 50 do 1000 m, mělo jezdec pouze s jedním stiskátkem na levé straně. Základna mušky vybíhala na bocích v chránítka, jež zabraňovala mechanickému poškození. Garnitura sestávala z předního poutka pro nosný popruh s pevným okem na levé straně objímky a spodního poutka, zadní poutko bylo částečně otočné, takže umožňovalo natočení nosného popruhu při nošení zbraně křížem přes rameno. Botka pažby měla otočné víčko, jež uzavíralo lůžko pro třídílný vytěrák v pažbě.

Pušky, jež se dostaly do výzbroje četnictva, nesly na přidělovací destičce označení ČETN, doplněné přidělovacím číslem zbraně, stejnou značku nesly hlavice bodáků. U zbraní finanční stráže byla používána stejným způsobem zkratka v podobě písmen FS.

Třetí, ale také poslední objednávka na pušky vz. 33 pochází z června roku 1938, kdy byla zbrojovka zcela vytížena plněním objednávky na 102 000 pušek pro MNO, a zněla na 5000 kusů. Přestože v důsledku mobilizace a mnichovských událostí se zcela změnily poměry a MNO v listopadu chtělo zrušit dodání 3000 pušek z objednané partie, nakonec zbrojovka celé množství do konce ledna 1939 stihla vyrobit. Celkově tak Československá zbrojovka v Brně vyrobila v letech 1935‒1939 pro četnictvo a finanční stráž 25 311 pušek vz. 33.

Exemplář z roku 1935 získalo muzeum v roce 1945 převodem ze Zbrojnice Ořechovka.

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka: 999 mm

Délka hlavně: 495 mm

Délka záměrné: 400 mm

Hmotnost: 3250 g