Film „Žižkovci“

Vojenské školy Jana Žižky z Trocnova byly v československé armádě zakládány po únoru 1948 podle vzoru vojenských škol, které vznikaly od druhé světové války pro válečné sirotky v Sovětském svazu. V Československu byla sice situace odlišná, ale i tady se následoval sovětský příklad a do Žižkových škol v 50. letech nastupovaly deseti až jedenáctiletí chlapci, ačkoliv měli své rodiny a ústavní zabezpečení nepotřebovali. Přestože se později z těchto škol stala civilní obdoba reálných gymnázií, zůstaly nadále chlapeckými internátními školami s vojenským denním režimem a s těžištěm výuky v přírodovědných předmětech. Navíc si žáci (zpravidla označovaní jako „žižkovci“) osvojovali také vojenské znalosti a dovednosti potřebné pro další vojenskou kariéru. Po maturitní zkoušce pokračovali většinou ve studiu na vyšším stupni vojenských škol a následně nastupovali do armády na velitelská místa.

Propagační film „Žižkovci“ z roku 1950 ukazoval na příkladu žáka Petra výhody studia na tomto typu školy a nenápadně přitom publikum lákal k podání přihlášky. Film vznikl jako jeden z posledních v rámci Vojenského filmového a fotografického ústavu před jeho reorganizací na Československý armádní film. Ze scénáře, režijního vedení i práce kamery byly již patrné vyšší nároky kladené na řemeslnou kvalitu. Film tak nebyl jen prostým představením školy nebo vlezlou reklamou, ale díky hraným scénám a jednoduché dějové linii atraktivně přibližoval život školy.

Výrobce: Vojenský filmový a fotografický ústav, 1950

Tvůrci: námět a scénář Jiří Brunner a Rudolf Stahl, kamera Jiří Tarantík, Jan Němeček, Jan Jiráček, hudba Jiří Šust, režie Rudolf Stahl

Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 544 metrů (20 minut)

Kopie filmu byla do sbírek VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.