Francouzský generál s alžírskými jezdci

Snímek pořízený na počátku druhé světové války zachycuje francouzského generála s alžírskými jezdci.

 

Území dnešního Alžírska bylo islamizováno od konce sedmého století. Alžír, který od šestnáctého století spadal pod osmanskou nadvládu, se stal jedním z hlavních center severoafrických pirátů a otrokářů, a jako takový se stával terčem odvetných výprav západních mocností. Přelomem pro dějiny Alžírska se stal rok 1830, kdy vojska francouzského krále Karla X. dobyla Alžír. Červencová revoluce ve Francii sice Karla X. svrhla, avšak nový panovník Ludvík Filip Orleánský v dobývání Alžírska pokračoval.

I přes domorodý odpor, jehož nejvýznamnějším vůdcem se stal Abd al-Kádir, Francouzi ovládli zemi mezi Středozemním mořem a Saharou a roku 1848 na tomto území zřídili trojici departementů. Do Alžírska se stěhovalo velké množství evropských usedlíků, z nichž Francouzi tvořili přibližně polovinu. Celkový počet osob evropského původu v Alžírsku (pieds-noirs) v předvečer nezávislosti překročil milion, což představovalo zhruba desetinu obyvatelstva. Z Alžírska pocházely nebo v Alžírsku sloužily četné exotické jednotky francouzské armády, z nichž za připomínku stojí alespoň zuávové. Přestože ve francouzském vojsku sloužilo velké množství domorodých Alžířanů, domorodci jako celek byli mnoha způsoby znevýhodněni, a jejich nespokojenost se fatálním způsobem projevila po druhé světové válce.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha