Francouzský kulomet Hotchkiss vz. 24

 

Počátky vyzbrojování čs. armády se neobešly bez nákupů v zahraničí už z toho důvodu, že mladá republika nedisponovala vlastním zbrojním průmyslem, zaměřeným na výrobu pěchotních zbraní. Dědictví po rakouské armádě ji z hlediska potřeb automatických zbraní také zabezpečit nemohlo. Kromě nákupů 3338 kulometů Schwarzlose M 07/12 z Rakouska na přelomu let 1919–1920 získalo MNO ještě z Německa 1950 kulometů Maxim MG 08 a MG 08/15, jež tvořily základní fundus budoucí výzbroje. Její pestrost zvyšovalo ještě 985 těžkých, vzduchem chlazených francouzských kulometů Hotchkiss Mle 1914 a 602 lehkých Chauchat F. M. 1915.

Přestože otázka budoucí jednotné automatické zbraně nebyla v roce 1923 ještě vyřešena a hlavní soutěž domácích a zahraničních vzorů měla probíhat od jara 1924, objednalo MNO koncem října 1923 u francouzské firmy Société Anonyme des Anciens Etablissements Hotchkiss et Cie rovných 1000 kulometů Hotchkiss Mle 1922, adaptovaných na náboj 7,92 mm Mauser. Objednávka měla nepochybně politické pozadí, jelikož výsledky střeleb ze vzorkových zbraní dovezených zástupci firmy, představitele MNO příliš neoslnily. Výhrady se týkaly rovněž materiálové kvality jednotlivých součástí, jež nevydržely celé předvádění. Smlouva na 1000 kulometů v celkové hodnotě 8 444 750 Kč byla ale uzavřena a k přejímání vyrobených kusů v továrně v Levalois-Perret odjela čs. přejímací komise v dubnu 1924. Neměla zrovna jednoduchý úkol, a teprve v říjnu převzala poslední kusy a ukončila svoji misi.

Kulomety Hotchkiss zařadila čs. armáda do výzbroje jakožto vz. 24, ale u útvarů se příliš dlouho neohřály. Již v roce 1828 došlo k jejich oficiálnímu vyřazení. V té době už dostávaly útvary kulomety ZB vz. 26 z prvních partií vyrobených v Československé zbrojovce v Brně. Francouzské Hotchkissy ale MNO mělo v evidenci ještě do konce třicátých let. V roce 1935 se ve skladech nacházelo 773 kusů a v přehledu zbraní navržených k odprodeji z listopadu 1938 figurovalo ještě 769 kulometů. Jejich další osudy jsou neznámé; lze však předpokládat, že se staly součástí bohaté kořisti německé okupační armády.

Zbraň fungovala na principu uzamčeného závěru s odběrem tlaku plynů z hlavně. Systém uzamčení využíval otočného spojovacího článku nosiče závorníku se závorníkem ve funkci uzamykací závory, jejíž boční plochy zapadaly do drážek v pouzdře závěru. Zásobování zbraně náboji vycházelo z původní konstrukce Mle 1914, takže ploché nábojové rámečky se do pouzdra zasouvaly zleva. Těžká, vzduchem chlazená hlaveň měla v zadní části žebrování, jež podle tehdejších teorií zvyšovalo zvětšením vnějšího povrchu ochlazování hlavně.

Exemplář s výrobním číslem 131 získalo muzeum v roce 1981 převodem od VÚ 1337 v Babicích.

 

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka: 1308 mm

Délka hlavně: 600 mm

Délka záměrné: 671 mm

Hmotnost zbraně: 11 320 g

Teoretická kadence: 450 ran/min.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha