Francouzský těžký kulomet Hotchkiss Mle. 1914

 

V roce 1867 založil ve francouzském Saint-Denis Američan Benjamin Berkeley Hotchkiss firmu Hotchkiss et Cie, jež vyráběla nejen střelivo, ale také revolverové mechanické kulomety. Rozmachu ale firma došla až mnoho let po smrti zakladatele. V roce 1885 se jejího vedení ujal Laurence Benét, jenž také zaměstnal talentovaného francouzského inženýra Henryho Merié. V roce 1892 odkoupila firma od barona Adolfa Odkolka z Újezda (1. 12. 1854–2. 1. 1917) patent na rychlopalnou zbraň, jejímž charakteristickým rysem byl odběr tlaku plynů z hlavně sloužících k náhonu závěrového mechanismu.

Původní, funkčně nespolehlivou Odkolkovu zbraň dopracovali Benét a Merié do životaschopné podoby a v roce 1897 ji začali vyrábět. Na rozdíl od jiných konstrukcí měla vzduchem chlazenou hlaveň, jejíž vnější povrch zvětšovalo pět prstencových chladicích žeber o vnějším průměru 80 mm. V době jejího vzniku a ještě v prvních desetiletích minulého století totiž převládal názor, že vzdušné chlazení hlavně je přímo úměrně závislé na velikosti jejího vnějšího povrchu a pojem tepelné kapacity hlavně nebyl ještě znám. Expanzní pouzdro, do něhož byly z hlavně přepouštěny prachové plyny, bylo doplněno mohutným otočným regulátorem odběru, který dotvářel charakteristický profil zbraně.

Na rozdíl od ostatních pásem zásobovaných kulometů byly u kulometu Hotchkiss náboje vloženy v ocelovém pevném rámečku se základní kapacitou 30 nábojů ráže 8 mm Lebel (8 x 50 R). Po natažení závěru jej střelec vložil z levé strany do podavače, pravou stranou se prázdný nábojový rámeček při střelbě postupně vysouval. Zbraň střílela s teoretickou kadencí 450 ran za minutu, což bylo vzhledem k pohybu poměrně velkých závěrových hmot u hranice optimální stability zbraně a její precize v automatickém režimu. Charakter zásobovacího zařízení tak neumožňoval jiný typ střelby než krátkými dávkami.

Hotchkiss Mle. 1914 měl charakteristickou mosaznou pistolovou rukojeť a pouzdro zbraně uzavíralo ocelové řídítko, které u variant zavedených v Portugalsku, ve Španělsku a v Japonsku nahrazovala mohutná, stranově vyosená pažba z mosazi.

V letech 1914–1918 dodala firma Hotchkiss et Cie francouzské armádě okolo 47 000 kulometů a americký expediční sbor nakoupil v průběhu posledních dvou válečných let 7000 kusů. Těžké kulomety Hotchkiss tvořily také součást pestré výzbroje československé armády, která již v letech 1919–1920 nakoupila ve Francii celkem 855 kusů, dalších 89 kulometů dovezli do vlasti legionáři z Francie a 21 zbraní převzala po skončení války vojenská správa na našem území. Celkově tak měla koncem roku 1920 v evidenci 985 kusů a jejich stav se v průběhu dalších let nijak významně nesnížil. V roce 1938 tak MNO evidovalo 929 kulometů Mle. 1914.

Ani francouzská armáda je po první světové válce z výzbroje nevyřadila a českoslovenští vojáci začlenění do francouzských jednotek je používali během ústupových bojů po napadení Francie fašistickým Německem v květnu 1940. Německá branná moc ukořistěné kulomety Hotchkiss používala během celé války, byť je nevyužívala jako zbraně prvosledových jednotek.

Exemplář získalo muzeum v roce 1994 převodem z Prototypy, a. s., Brno.


Technická data

Hotchkiss Mle. 1914
Ráž: 8 mm Lebel
Celková délka:
Délka hlavně: 790 mm
Délka záměrné:
Hmotnost zbraně: 24,6 kg
Hmotnost podstavce: 25 kg

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha