Japonští vojáci zaujavší pozice na Velké čínské zdi a střílející na Číňany. Snímek pořízen v první polovině 30. let.
Japonské ozbrojené síly, především armáda, nebyly v meziválečném období pod kontrolou civilní vlády a procházely frakčními boji. Zejména Kwantungská armáda, soustředěná v jižním Mandžusku, zastávala agresivní kurs vůči Číně a de facto určovala japonskou zahraniční politiku v tomto prostoru.
Centrální autorita v Číně byla touto dobou slabá. Dne 18. září 1931 japonské jednotky zahájily útok do Mandžuska, záhy je obsadily a v lednu 1932 byl proveden útok na Šanghaj, aby odvedl pozornost světové veřejnosti od Mandžuska. Roku 1932 byl v Mandžusku vytvořen loutkový stát Mandžukuo (tj. Mandžusko), jehož vládcem se stal poslední čínský císař Pchu-i.
Společnost národů vyslala do Mandžuska Lyttonovu komisi, jejíž zpráva vyzněla pro Japonsko nepříznivě, a roku 1933 Japonsko ze Společnosti národů vystoupilo. Téhož roku Japonci s pomocí kolaborantských sil dobyli oblast Džeholu, nalézající se severně od Pekingu, a napadli oblast Čchachar ve Vnitřním Mongolsku. Zde byly jejich síly odraženy, avšak čínský vůdce Čankajšek uzavřel příměří v Tchang-ku, jímž souhlasil s vytvořením demilitarizované zóny v blízkosti Pekingu.
Koncem roku 1936 provedl mongolský kníže Demčugdongrub, spolupracující s Japonci, neúspěšný vpád do provincie Suej-jüan ve Vnitřním Mongolsku. Čankajšek touto dobou pobýval v Si-anu, na velitelství maršála Čang-Süe-lianga. Čang si přál bojovat proti Japoncům, zatímco Čankajšek chtěl vynaložit všechny síly na zničení komunistů. Při tzv. Si-anském incidentu byl Čankajšek zajat Čangem a donucen uzavřít jednotnou frontu s komunisty proti Japonsku. Dne 7. července 1937 zahájilo Japonsko plnohodnotnou invazi do Číny, válka však formálně vyhlášena nebyla až do roku 1941.