JENÍK z BRATŘIC, Jan. Z mých pamětí.

Dne 5. října 1789, před 230 lety, zahájilo rakouské dělostřelectvo těžké ostřelování bělehradské pevnosti. „Všechny reduty a baterie, vybudované kolem pevnosti, střílely nepřetržitě a pumy a granáty, vržené do pevnosti ze sávského ostrohu, měly takový účinek, že pevnost byla zapálena na několika stranách, jedna budova za druhou se řítila a opevnění utrpělo velkou škodu. Smutný pokřik a srdcelomné naříkání nepřítelovo, které bylo slyšet ze značné vzdálenosti, vzbudily soucit mnoha cituplných lidí. Bylo to tak hrozné, že Turci nemohli déle vydržet a byli donuceni 6. t. m. (toho měsíce) ráno prosit o … příměří.“ Toto zaznamenal ve svých vzpomínkách na obléhání Bělehradu maršálem Laudonem podporučík plzeňského pěšího pluku č. 35 Jan Jeník z Bratřic (1756‒1845).

Prezentovaná kniha představuje výbor z pamětí rakouského důstojníka a českého vlastence, osvícence a sběratele písemných památek Jana Jeníka z Bratřic, posledního mužského potomka vladyckého rodu z Radvanova. Jako mladý chlapec byl dán na studia k jezuitům, kde získal gymnaziální vzdělání a základy práva. Školu nedokončil, snad pro zrušení jezuitského řádu, snad kvůli finančním obtížím. Poté se dal na vojnu, během své služby dosáhl hodnosti setníka a prošel sedm polních tažení. Zažil válku proti třem tradičním nepřátelům, v letech 1778‒1779 válku o bavorské dědictví proti Prusku, v letech 1788‒1789 rakousko-tureckou válku proti Osmanské říši a od roku 1792 první koaliční válku proti Francii, přičemž na začátku druhé koaliční války odešel do výslužby. Nadále žil v Praze jako soukromá osoba, sbíral literární památky a komentoval soudobé události. Zemřel v srpnu 1845. Vzpomínku na tohoto českého josefinistu uchoval Alois Jirásek ve svém románu F. L. Věk, kde je postava Jana Jeníka z Bratřic ztvárněna.

Jeníkovy paměti jsou velice cenným narativním dokumentem doby, který přináší neotřelý vhled do života prostých vojáků a nižších důstojníků druhé poloviny 18. století. Nechybí v nich historky ze života v mírových posádkách, během nichž sloužil Jeník jako auditor a staral se o soudy a tresty provinilců z řad pluku. Tento vhled do dobové problematiky zločinu a trestu je obzvláště cenným svědectvím pamětníka. Velmi zajímavý je také dobový pohled na polní tažení, který se (ne)překvapivě zaměřuje primárně na přesuny vojska, kvalitu cest, ubytování a stravy. Popis bojových operací nahlédnutý optikou subalterního (nižšího, v hodnostech od praporčíka po setníka) důstojníka velícího setnině má také svojí neocenitelnou hodnotu, neboť ukazuje, jak málo toho sám věděl o celkových dispozicích a bojových plánech.

Prezentovaná kniha je antologie z jeho vzpomínek, kterou vybral a upravil světoznámý český historik Prof. PhDr. Josef Polišenský, DrSc. (1915–2001). Kniha samotná je vázaná v pevné vazbě s bíle potaženými deskami zdobenými slepotiskem. Samotný text pamětí je, jak se na dobře připravenou edici sluší, vybavený poznámkovým aparátem. Za zmínku stojí i obrazový doprovod, který také částečně vychází z Jeníkovy pozůstalosti a obsahuje například ilustraci dudáka pěšího pluku č. 35 v lidovém kroji. Asi není třeba zdůrazňovat, že jde o zcela nepředpisovou atypičnost, o jejíž existenci se jinde nedozvíme.

Vzpomínky Jana Jeníka z Bratřic zůstávají dosud velmi cenným narativním pramenem k našemu vojenství druhé poloviny 18. století. Každodennost prostého vojáka i nižšího důstojníka v mírové službě i během válečných tažení líčená půvabným soudobým jazykem si jistě i dnes nalezne své čtenáře.

Citace:

JENÍK z BRATŘIC, Jan. Z mých pamětí. Praha: Evropský literární klub, 1947. 224 s., [16] s. obr. příl. (Národní klenotnice; sv. 28)