Kanadská puška Ross Mk. III

Kanadská puška Ross Mk. III

Během druhé búrské války chtěla kanadská vláda vyzbrojit svoje ozbrojené složky moderní opakovací puškou, jež by nahradila zastaralé jednoranové pušky Snider a Martini-Henry. Jednání s anglickou zbrojovkou Birmigham Small Arms (BSA) o zřízení pobočného závodu na výrobu pušek Lee Enfield na kanadském území ztroskotala, anglické ministerstvo války také odmítlo podpořit jakékoliv dodávky opakovaček do Kanady a prodej licence na jejich výrobu BSA rovněž odmítla.

Tehdejšího předsedu kanadské vlády sira Wilfrieda Lauriera přesvědčil ministr milice sir Frederick Borden, že jediným řešením je vyrábět vlastní pušky. V té době se na trhu objevila lovecká opakovací kulovnice, jejímž konstruktérem byl sir Charles Ross, skotský průmyslník a nadšený střelec s konstruktérskými ambicemi, žijící od roku 1897 v Kanadě. Ještě v době svých studentských let si nechal v roce 1893 patentovat konstrukci závěrového mechanismu opakovací pušky s přímoběžným pohybem závěru.

Ross nabídl v Ottawě svoji loveckou opakovačku zkušební komisi, jež ji následně komparativně vyzkoušela s anglickou puškou Lee Enfield. Výsledky nebyly příliš oslnivé: závěr pušky se při déletrvající střelbě často zasekával, jeho přímoběžné ovládání sice přinášelo vyšší rychlost střelby, ovšem nikoliv bezporuchovou. Čím však puška udělala na komisi dojem, byla její přesnost.

Přes funkční problémy získal Charles Ross ještě v roce 1903 objednávku na 12 000 pušek a na vlastní náklady vybudoval v Quebecku továrnu s názvem Dominion Rifle Factory a zahájil výrobu. Do výzbroje kanadských sil byla zavedena pod označením Ross Mk. I. Prvních tisíc pušek dostala ke zkouškám Královská severozápadní jízdní policie (Royal Northwest Mounted Police – RNWMP). Ta však záhy zaznamenala celkem 113 závad, z nichž alarmující bylo především vypadávání závěru z pušky, což vedlo k odmítnutí zbraně.

Konstrukčními úpravami v továrně vznikla další varianta, označená jako Ross Mk. II (1905) a v roce 1907 začala továrna vyrábět také variantu Mk. II**, zařízenou na vysokorychlostní náboj .280 Ross, jehož střela dosahovala poprvé v historii rychlosti 3000 stop za sekundu (914 m/s). Poslední zavedený model ve standardní ráži .303 British (7,7 x 56 R) dostal označení Ross Mk. III a do výzbroje kanadských sil byl zaveden v roce 1910. Rozsah konstrukčních změn mezi poslední zavedenou puškou a předchozími modely vylučoval zaměnitelnost součástí.

Na evropské válčiště dorazil první kontingent kanadského expedičního sboru v únoru 1915 vyzbrojen puškami Ross Mk. III, s nimiž se také zapojil do druhé bitvy o Yper v dubnu 1915. Záhy se však ukázalo, že jinak velmi přesná zbraň trpí vysokou citlivostí na znečištění, její přímotažný závěr přinášel negativa v podobě vysokých pasivních odporů, jež nečistoty v zákopech ještě zvyšovaly. Zcela fatálním se však ukázal hrubý konstrukční nedostatek zbraně: její závěr bylo možné složit dvěma způsoby, přičemž při špatném složení mohl být závěru uzavřen a aniž by byl uzamčen, mohlo dojít k odpálení náboje. Pokud vojín vystřelil z pušky se špatně složeným závěrem, vylétl mu do obličeje.

Velké problémy přinášelo použití střeliva anglické provenience, vykazující rozměrové odchylky, což při poměrně těsné nábojové komoře pušek Ross vedlo k řadě závad. Vedle toho se jako spíše úsměvný jevil fakt, že bodák nasazený na pušce velmi často vlivem otřesu při výstřelu spadl ze zbraně. Nelze se tak divit, že vojáci kanadského expedičního sboru během bojů brali mrtvým anglickým spolubojovníkům jejich pušky Lee Enfield a svoje zahazovali.

Někdejší člen zkušební komise kanadský ministr milic a obrany Sam Hughes, jenž Rossovu pušku velmi protěžoval, odmítal kritiku velitele první kanadské divize sira Edwina Aldersona a snažil se jeho názory na problematickou pušku bagatelizovat. Hughesova snaha bránit reputaci pušky Ross všemi prostředky, neregulérní nevyjímaje, vedla v listopadu 1916 k jeho politickému pádu.

Neúnosná situace vyústila v červenci 1916 nařízením nového vrchního velitele britského expedičního sboru Douglase Haiga o výměně veškerých pušek Ross u všech třech kanadských divizí a jejich nahrazení puškami P-14. Vyřazené pušky pak posloužily k výcviku dalších kontingentů v Kanadě a v Anglii. Po vstupu Spojených států do války v dubnu 1917 byly veškeré zbývající opakovačky Ross odeslány do USA, výměnou se tak na evropské bojiště dostaly podstatně lepší pušky M1903.

Celkový počet pušek Mk. III, vyrobených pro potřeby kanadských ozbrojených sil, dosáhl 235 540 kusů. Pro pěchotní zbraň 20. století je rovněž zcela atypické, že kanadské pušky Ross Mk. III neměly výrobní čísla.

Exemplář získalo muzeum v roce 1961 převodem z Ústředního divadla čs. armády Praha.

 

Ráž: .303 British (7,7 x 56 R)

Celková délka: 1283 mm

Délka hlavně: 778 mm

Délka záměrné: 883 mm

Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů

Hmotnost: 4630 g

Aktuálně



Osmdesáté čtvrté výročí mnichovského diktátu: kritické dny republiky i národa

Osmdesáté čtvrté výročí mnichovského diktátu: kritické dny republiky i národa

26. 09. 2022
Před 84 lety, noci z 29. na 30. září 1938, byla podepsána…
Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část druhá. Od roku 1740 do vypuknutí první světové války. 

Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část druhá. Od roku 1740 do vypuknutí první světové války. 

23. 09. 2022
Druhá část nové expozice v rekonstruovaném Armádním muzeu Žižkov je věnována období od…
Vyšlo nové číslo časopisu Historie a vojenství, letošní třetí

Vyšlo nové číslo časopisu Historie a vojenství, letošní třetí

20. 09. 2022
Letošnímu třetímu číslu časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav…
Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část první. Od nejstarších dob po rok 1740.

Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část první. Od nejstarších dob po rok 1740.

17. 09. 2022
V naší sérii článků, v nichž vám představujeme novou podobu Armádního muzea Žižkov, se…
Nové zastřešení dvorany Armádního muzea Žižkov detailně a efektně

Nové zastřešení dvorany Armádního muzea Žižkov detailně a efektně

11. 09. 2022
Rozměrově největším novým prvkem rekonstruovaného Armádního muzea Žižkov je zastřešení dvorany. Mohutná…