KRZEMIEŇSKÁ, Barbara. Břetislav I.

Jedno z téměř zapomenutých devítkových výročí patří tažení českého knížete Břetislava do Polska roku 1039, dobytí části Slezska s Vratislaví, Poznaně a dokonce i sídelního města Hnězdna (polsky Gniezno). Český kníže tím dosáhl primárního cíle celé výpravy - získání svatých ostatků. Jednalo se hlavně o relikvie po svatém Vojtěchu z rodu Slavníkovců, ale i po jeho nevlastním bratru svatém Radimovi a také po pěti svatých bratřích (tito Vojtěchovi následovníci se stali dalšími českými patrony - Benedikt, Jan, Matouš, Izák a Kristin). Doufal totiž, že návrat ostatků Vojtěcha, nejslavnějšího z uvedených světců, do Prahy mu pomůže zajistit založení zdejšího arcibiskupství, což se mu ale nakonec prosadit nepodařilo. Během výpravy také vyhlásil nad hrobem světců takzvaná Břetislavova dekreta, tedy soubor základních právních předpisů, jejichž myšlenky prosazoval již svatý Vojtěch. Jedná se o nejstarší známý právní pramen prokazatelně českého původu.

Břetislav se z veleúspěšného tažení vrátil nejen se svatými ostatky, ale i s ohromným množstvím zlata, stříbra a zajatců, kteří byli prodáni na uherských trzích. Vítězství stála ovšem v patách pomsta z nečekané strany. Novému římskému králi Jindřichovi III. se nelíbila rostoucí moc Břetislava I. a viděl v něm ohrožení svého vlivu na východě říše. Když požadoval podíl na kořisti z polského tažení a čeští vyslanci mu odpověděli, že na to nemá právo, rozhodl se Jindřich pro vojenský zásah proti vzpurnému Břetislavovi. První rok konfliktu 1040 byl pro Čechy úspěšný a podařilo se jim Jindřicha odrazit. V následujícím tažení roku 1041 se naopak dařilo říšským vojskům, která oblehla Prahu. Čeští předáci dotlačili Břetislava ke kapitulaci a kníže musel podniknout kajícnou cestu do Řezna, kde se s Jindřichem usmířil. Břetislavovi se podařilo paradoxně i z porážky vytěžit maximum a stal se velmi dobrým přítelem a spojencem krále. Díky tomu uhájil silnou pozici českého knížectví v říši a připravil půdu pro nástup svých synů.

Publikace je dělena do jedenácti kapitol. První pojednává o krizi českého státu na přelomu desátého a jedenáctého století, která se týkala ztrát území a mocenských bojů o knížecí stolec. Druhá se zabývá tím, jak kníže Oldřich, Břetislavův otec, dobyl na Polácích Moravu a její správu následně svěřil do synových rukou. V třetí kapitole je popisován slavný romantický únos budoucí manželky Břetislava Jitky. Autorka došla k závěru, že šlo spíše o dohodnutý politický sňatek, který měl navrátit Přemyslovce mezi uznávané dynastie (Břetislav byl totiž levoboček). Čtvrtá kapitola se věnuje posledním letům Oldřichovy vlády a jeho snaze upevnit knížecí moc v Čechách. Nebál se pošpinit si ruce, ač šlo o vyvraždění Vršovců nebo oslepení vlastního bratra. V rámci říšské politiky se mu povedlo posílit význam českého panovníka do té míry, aby o něm již nebylo rozhodováno bez něho. Pátá kapitola se zaobírá nástupem Břetislava na knížecí stolec a upevňováním jeho vlády. Šestá kapitola shrnuje vítěznou výpravu do Polska v roce 1039 a získání ostatků svatého Vojtěcha. Sedmá kapitola pojednává o české diplomatické misi do Říma, která měla za cíl vysvětlit přenesení ostatků, které mělo být nejprve projednáno s církví, a čeští vyslanci chtěli docílit zpětného požehnání celé akce. Dále se zabývá již zmíněným vznikem konfliktu mezi Břetislavem a Jindřichem a průběhu války 1040–1041 autorka věnuje osmou a devátou kapitolu. Následně se zaobírá jejich usmířením a začátkem nové politické orientace českého státu na říši. Poslední kapitola se věnuje novým vztahům k říši, Uhrám a Polsku. Zatímco se severním sousedem uzavřel Břetislav mír a vrátil mu za patřičný poplatek dobyté hrady, zaměřil s Jindřichovou podporou další expanzi na východ do Uher. Společně absolvovali několik tažení, která končila se střídavými úspěchy až do roku 1055, kdy na další z uherských výprav kníže Břetislav I. zemřel. Odešel tak silný a úspěšný panovník, který znovu vytvořil z českého knížectví stát schopný vést vlastní domácí i zahraniční politiku a jehož kronikář Kosmas přezdíval „český Achilles“.

Autorkou prezentované knihy je česká historička polského původu Barbara Krzemieńská, která se zabývala politickými, hospodářskými a sociálními dějinami střední Evropy v raném středověku. Publikaci formátu přibližně A5 v tvrdé vazbě tvoří vedle samotného textu také 40 stran obrazových příloh. Seznam literatury je uveden v netradiční formě jako doporučení další četby. Kniha je doplněna výběrovou edicí ukázek z Kosmovy kroniky. Práci s knihou usnadňuje kvalitní jmenný rejstřík.

Prezentovaná kniha je dosud jedinou ucelenou biografií knížete Břetislava I., který se významně zasadil o pozici raně středověkého českého státu ve středu Evropy, a proto se domníváme, že si své čtenáře najde i dnes.

Citace:

KRZEMIEŃSKA, Barbara. Břetislav I. Praha: Melantrich, 1986. 381 s. Odkazy pokrokových osobností naší minulosti, sv. 80.