Letov Š-20

 

Š-20 byl sériově vyráběný stíhací letoun čs. vojenského letectva s motorem Škoda HS 8 Fb a výzbrojí dvou synchronizovaných kulometů Vickers. Konstrukce Ing. A. Šmolíka byla snahou o co nejaerodynamičtější stroj v tehdejších podmínkách. Letadlo samé bylo poprvé předvedeno v únoru 1925 a přes některé připomínky bylo postaveno 105 kusů pro MNO a asi 10 kusů pro Litvu. Byly zkoušeny i adaptace pro jiné motory, z nichž zástavba motoru Jupiter vyústila v konstrukční řadu Š-31. Ještě v roce 1925 se Š-20 zúčastnila Závodů o cenu presidenta republiky a byla druhá v kategorii B. V roce 1926 v tomtéž závodu letoun pilotovaný kpt. Ludvíkem Budínem absolutně zvítězil rychlostí 234 km/h. V roce 1927 se Š-20 zúčastnil s škpt. A. Snášelem II. mezinárodního leteckého meetinku v Curychu, kde skončil na čtvrtém místě. Od počátku 30. let 20. století byl Š-20 postupně stahován od leteckých pluků a zbylé exempláře dosloužily jako cvičné ve VLU v Prostějově.

V Leteckém muzeu VHÚ je vystavena replika letounu Š-20.50, vytvořená v Leteckých opravnách Trenčín v letech 1977–79 z původních dílů (část kostry trupu, olejový chladič, podvozkové nohy, motorové přepážky) předaných z Národního technického muzea. Jako vzor bylo do LOT zasláno také pravé spodní křídlo, které bylo renovováno zvlášť. Zamontován a zprovozněn pak byl originální motor Hispano-Suiza 8 Fb spolu s původní vrtulí a směrovým kormidlem. Renovovaný letoun v barvách Leteckého pluku 2 byl poprvé slavnostně předveden veřejnosti 17. září 1979 na Dni čs. letectva v Praze-Kbelích.

Motor Hispano-Suiza 8 Fb o maximálním výkonu 220 kW (300 k)

rozpětí  9,7 m

délka  7,44 m

prázdná hmotnost  730 kg

vzletová hmotnost  1 050 kg

max. rychlost  256 km/h

dostup  7 200 m

dolet  530 km

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha