Lovecká brašna, střední Evropa, konec 19. století

 

K lovecké nebo myslivecké profesi patřila vedle tesáku nebo lovecké pušky ještě celá řada typických a pro úspěšný lov nezbytných doplňků. Od počátku užívání palných zbraní k loveckým účelům musel lovec při své výpravě za kořistí nosit s sebou celou řadu různých pomůcek. K tomu, aby mohl svou zbraň nabít a připravit k výstřelu, musel mít k dispozici prachovnici se střelným prachem, v menším pytlíku pak vhodné střelivo – kule nebo sekané olovo, stejně jako nezbytnou ucpávku střeliva v hlavni, kterou byla nejčastěji koudel. Dostatečné množství kulí si musel lovec včas odlít ještě před začátkem lovu. Sloužily mu k tomu různé typy forem nebo speciální licí kleště.

V následujícím období kolečkových zámků se výbava lovce nijak výrazně neměnila. Stále s sebou nosil pytlík se sekaným olovem či s kulemi, prachovnici, koudel a nabiják. K tomu ještě přibyl rezervní křesací kámen pro případ, že by se kámen v ručnici poškodil. V období křesadlových zámků došlo ke změně pouze ve tvaru používaných prachovnic, které byly nejčastěji vyráběny z rohoviny tvarováním za tepla horkou vodou a ohněm. Lovec vyzbrojený zbraní s perkusním zámkem musel do své výbavy přidat drobné mosazné kapslovnice k ukládání roznětek.

K výraznějším změnám v příslušenství loveckých zbraní došlo ve chvíli, kdy se do lovcovi výzbroje dostaly palné zbraně na jednotný náboj typu Lefaucheux. Jeho lepenkový obal měl mosazné dno, na jehož okraji byl umístěn kolíček, jenž způsobil po úderu perkusním kohoutem roznět. Nebylo tedy nutné nosit s sebou jednotlivé složky pro nabíjení, neboť střelu, střelný prach i ucpávku obsahoval již hotový náboj. Z loveckých brašen tak zmizely prachovnice, kapslovnice i pytlíky na munici, a naopak se objevily brašny s pouzdry na jednotlivé náboje nebo praktičtější nábojové pásy.

Typickou součástí lovecké výbavy byl i specifický lovecký oděv. O jeho vzhledu ve starších dobách máme jen velmi málo zpráv. Jednalo se o osobní majetek lovce, který nebyl nikde evidován, avšak musel splnit dvě základní podmínky. Především musel být v lese nenápadný, ale současně musel zdůrazňovat i výlučnost příslušníka mysliveckého stavu. V 17. století mohl zelený šat nosit pouze lovecký personál a šlechta, a pod trestem vysoké pokuty bylo jeho nošení zakázáno lidem nepočestným. K slavnostním panovnickým nebo panským honům, stejně jako k lovům parforsním musel být lovecký personál oděn v jednotných elegantních uniformách.

Již od nejstarších dob patřila k osobní výbavě lovce také brašna, která byla nošena přes rameno tak, aby měl lovec neustále volné ruce. Obvykle kožená brašna byla opatřena příklopem, který zakrýval přední stranu a chránil její obsah před deštěm. Býval často zdoben srnčí kůží nebo jezevčí srstí. Brašna sloužila k uložení jídla, loveckého nože, ve starších dobách i kulí a koudele, později váčku s broky a jednotlivých nábojů. Do lovecké brašny mohl být uložen i menší úlovek jako byla kachna, holub nebo sluka.

Šířka 320 mm, výška 305 mm, hmotnost 1 160 g.

Brašna byla do sbírky VHÚ získána nákupem v roce 2019.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha