Malý kulomet ZK 423

Zkrácený náboj 7,92 x 33 mm vyvinutý německou firmou Polte v Magdeburku otevřel cestu k nové koncepci pěchotních zbraní a vytvořil svými balistickými parametry základ pro celou řadu dalších nábojů v kategorii tzv. střední balistické výkonnosti. Firma Polte ovšem nebyla první, kdy s podobnou koncepcí přišel. Již v polovině dvacátých let vznikaly ve Švýcarsku náboje, jejichž výkon ležel mezi pistolovým a puškovým nábojem. S německými karabinami MKb 42 (W) a MKb 42 (H) se otevřela cesta dalšího vývoje zbraní střední balistické výkonnosti, jež umožňovaly jednotlivci vést účinnou automatickou palbu v pásmu do 600 metrů.
Z podnětu Waffen Akademie SS vyvinula konstrukční kancelář Zbrojovky Brno pod vedením Josefa Kouckého malou automatickou zbraň s označením ZK 423-II, zařízenou na náboje 7,92 x 33 mm. Stejně jako německé typy byla sice označována termínem Maschinenkarabiner (= strojní karabina), avšak ve skutečnosti představovala malý typ lehkého kulometu, zásobovaného z levé strany 50článkovým pásem. Fungovala na principu uzamčeného závěru s odběrem tlaku plynů z hlavně a závěr uzamykala otočná hlava závorníku. Stejně jako řada kulometů střílela zbraň z otevřeného závěru, takže před výstřelem zůstával závěr zachycen v zadní poloze. K rychlé výměně hlavně sloužila západka na levé straně pouzdra, avšak hlaveň neměla transportní rukojeť, jež by bránila kontaktu s rozpáleným povrchem při vyjímání. Teoretická kadence kulometu činila 650 ran za minutu. Zbraň svojí koncepcí představovala ve své době zcela netradiční, ve spojení se „středním“ nábojem, dosud neuplatněné řešení.
Waffen Akademie SS si u zbrojovky objednala zřejmě koncem roku 1942 výrobu šesti prototypů, jež byly dohotoveny v září 1943, avšak funkční zkoušky si vynutily řadu rekonstrukčních úprav, jež se protáhly až do prosince 1943. Je více než pravděpodobné, že v následujícím období zájem ze strany zadavatele v důsledku jiných, přednostních úkolů, ochabl. Vyrobené vzorky se sice dočkaly v továrně konce války, ale nepřečkaly jej. Ve víru revolučních událostí zmizely z továrny, ani pátrání po jejich osudech nepřineslo žádné informace.
Jelikož MNO mělo zájem zbraň této koncepce zkoušet, vystavila zbrojovka v druhé polovině roku interní zakázku na výrobu tří kusů podle dochované výrobní dokumentace. Na rozdíl od původní zbraně měl nový kulomet závěsnou bubnovou schránku, do níž se vkládal svinutý 50článkový nábojový pás. MNO také počítalo s tím, že zbraň využije ke zkouškám nově vyvíjeného „středního“ náboje ráže 7,62 mm, ale k tomu ani později nedošlo. Vyrobené vzorky tak čekal osud podobný řadě jiných zbraní: továrna je předváděla různým vojenským misím a alternativně je nabízela v zahraničí s tím, že v případě vážného zájmu je ochotna připravit jejich sériovou výrobu. K tomu však nikdy nedošlo.

Exemplář získalo muzeum v roce 1994 převodem z Prototypy Brno, a. s.


Technická data:
Ráž: 7,92 x 33 mm
Celková délka: 950 mm
Délka hlavně: 400 mm
Délka záměrné: 411 mm
Hmotnost: 4750 g

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha