Nadkaliberní minomet Storek vzor 1915

 

První světová válka znamenala pro dělostřelectvo svým způsobem revoluci. Po krátkém období roku 1914, kdy se válčilo na otevřených bitevních polích, přinutila palebná síla děl a kulometů pěchotu k hledání úkrytů v zákopech. Ohromného významu nabylo zákopové dělostřelectvo, zejména minomety se ukázaly bojově hodnotným a přitom levným bojovým prostředkem, který značně zvýšil samostatnost pěchoty. Minomet, nazývaný v různých armádách někdy také bombomet, metač min, vrhač pum apod., střílel miny (bomby, granáty) strmou drahou a stal se tak vhodnou zbraní zákopového boje. Miny byly buďto stejné ráže jako hlaveň, nebo mohly být i mnohonásobně větší ráže – nadkaliberní.  Většina států před válkou minometům všeobecně velkou pozornost nevěnovala a jejich případné použití se uvažovalo spíše při obraně pevností.

Vše se změnilo v okamžiku, kdy se válka stala poziční. Pěchota v zákopech potřebovala k ničení nepřítele v přímém dotyku zbraň, která by byla schopna dopravit minu do větší vzdálenosti, než dohodil pěšák ruční granát. V rámci rakousko-uherské monarchie se konstrukcí a výrobou minometů zabývaly především Böhlerovy závody ve Vídni, Škodovy závody v Plzni, Kolben & Co. v Praze nebo brněnská společnost „Ignaz Storek, ocelárna, slévárna měkké litiny a železa“.

Poslední jmenovaná továrna přišla v roce 1915 s malým nadkaliberním minometem, který si pro svou jednoduchost a nízkou hmotnost získal u vojáků velkou oblibu. Spíše než minomet by bylo vhodnější jej nazývat vrhačem granátů. Především proto, že jej používala předně pěchota v zákopech. Byl vhodný jednak k postřelování nepřátelských zákopů, tak především k umlčování kulometů. Dostřel sice činil maximálně 350 metrů, to ale v daných podmínkách postačovalo. Mnohem důležitější byla nízká hmotnost a jednoduchost na obsluhu. Zbraň o hmotnosti 17 kg sestává z ložiště a hlavně. Součástí ložiště o rozměrech 40 x 24 cm je náměrový oblouk, na kterém se nachází stupnice v rozsahu 30° až 85°.

Ve sbírce Vojenského historického ústavu se nacházejí dva exempláře, které byly v roce 1926 převedeny do tehdejšího Památníku odboje výnosem Ministerstva národní obrany.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha