Německá pistole Mauser model 1910

 

Se zavedením náboje 9 mm Parabellum (Pistolenpatrone 08) do výzbroje německé armády společně se stejnojmennou pistolí ztratila firma Mauser vyhlídky na prosazení své pistole C 96 na domácí půdě. Jednalo se sice o úspěšnou konstrukci, o zahraniční objednávky neměla zbrojovka nouzi, ale neúspěch v zemi původu přiměl továrnu k vývoji nových konstrukcí v ráži 9 mm Parabellum. Vývojem nové zbraně pověřilo vedení zbrojovky svého vrchního dílovedoucího ing. Josefa Nickla (1872–1946).

Ačkoliv Nickl navrhl postupně řadu technicky zajímavých pistolí v armádní ráži, jejichž prototypy jsou dnes ozdobou světových sbírek, faktickým výsledkem byl pouze sériově vyráběný model 1910 v ráži 6,35 mm Browning. Po jeho uvedení na trh pokračoval ing. Nickl ve vývoji armádních modelů, avšak úspěch na domácí půdě se nedostavil. Nelze však pominout, že Nicklův model 1915 ovlivnil v poválečném období, kdy firma Mauser prodala Československé státní zbrojovce v Brně výrobní zařízení na pušky vz. 98 společně s výrobní linkou na výrobu pistolí, linii vývoje čs. armádních pistolí.

Nová pistole byla sice zařízena na náboj určený především pro kapesní modely, avšak svými rozměry se blížila spíše služebním typům. Její konstrukce měla velmi originální prvky. Hlaveň, vsazenou vertikálně do těla pistole, zajišťovala vodicí tyčka, zaklesnutá svojí základnou v přední části těla pistole. Vratná pružina navlečená na vodítku byla uložena pod hlavní a přední částí se opírala o spodní výstupek hlavně. Pevné spojení hlavně s tělem pistole dávalo dobré předpoklady pro vyšší přesnost zbraně. Bicí mechanismus tvořil přímoběžný úderník, vodítko pružiny úderníku plnilo funkci výstražníku. Při napnutém úderníku vystupoval zadní konec vodítka z obrysů zbraně a informoval tak střelce o stavu bicího mechanismu.

Zcela originálním prvkem nové pistole bylo řešení střelecké pohotovosti, jež svojí koncepcí poznamenalo na dlouhá léta pistole firmy Mauser. Po vystřelení posledního náboje došlo k pootočení ramene vyhazovače, jehož zadní konec zachytil závěr v zadní poloze. Pokud chtěl střelec závěr uvolnit, musel vysunout prázdný zásobník a vložit do zbraně plný, případně stačilo původní zásobník opět dorazit zpět, aby došlo k uvolnění závěru. Na první pohled technicky komplikované řešení neumožňovalo běžnou manipulaci se závěrem, pokud byl zásobník vyjmut ze zbraně.

Spoušťový mechanismus, uložený na levé straně těla, kryla bočnice, zajištěná otočnou destičkou, jejíž osa tvořila osu spouště. K vyjmutí bočnice bylo nutné nejprve otočit a vyjmout destičku. Pozdější modely 1910/14 a 1910/34 již destičku neměly a bočnici spoušťového mechanismu, nasazenou ve vertikálních drážkách, jistila spodní hrana závěru. Přítomnost boční otočné destičky nad spouští umožňuje snadnou vizuální identifikaci modelu 1910.

Na levé straně těla pistole se nacházelo otočné rameno pojistky se záchytným perem. Při napnutém bicím mechanismu mohl střelec stlačit pojistku směrem dolů, až ji zachytilo pero. Stlačením stiskátka pera došlo k uvolnění pojistky, a tím i k odjištění zbraně. Pojistný mechanismus této koncepce se udržel nejen u pistolí Mauser řady 1910, ale zapustil také kořeny u čs. pistolí, takže se s ním můžeme setkat u armádní pistole vz. 22, 24; převzal jej i původně policejní model ČZ vz. 27, jehož tělo bylo shodné s armádním vzorem 24.

Pistoli Mauser model 1910 vyráběla zbrojovka v Oberndorfu v letech 1911–1913, vystřídal ji model 1910/14, doplněný modelem 1914 v ráži 7,65 mm Browning. Celkový počet vyrobených kusů je odhadován na 60 470 pistolí.

Exemplář z posledního roku výroby získalo muzeum v roce 1961 převodem z Hlavní správy Veřejné bezpečnosti Praha.

Ráž: 6,35 mm Browning

Celková délka: 135 mm

Výška: 102 mm

Šířka: 24,4 mm

Délka záměrné: 116 mm

Délka hlavně: 79,3 mm

Kapacita zásobníku: 9 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 438 g

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha