Oslava na počest cara Mikuláše II.

Snímek pořízený před první světovou válkou v Chorvatsku zachycuje rakousko-uherské a cizí důstojníky při oslavě na počest cara Mikuláše II.

Rakousko-ruské styky měly dlouhou tradici. Za zlatou éru vztahů mezi oběma říšemi lze považovat období od konce 17. do počátku 19. století, což bylo dáno zejména existencí společného osmanského nepřítele a poté nutností bojovat proti francouzské hrozbě. Po porážce u Slavkova se obě říše vypořádávaly s Francií každá na vlastní pěst a byly okolnostmi načas postaveny proti sobě, avšak roku 1813 Rakousko a Rusko opět spojily síly proti Napoleonovi a zásadním způsobem se podílely na porážce Francie.

V pozdějších desetiletích se Rakousko začalo obávat ruského postupu na Balkán, což by Vídeň dostalo do svízelné situace. Ještě roku 1849 carská vojska pomohla Františku Josefovi I. porazit maďarskou revoluci. Krymská válka však představovala zásadní zlom – Rakousko se postavilo proti caru Mikuláši I.

Neslučitelné zájmy obou velmocí na Balkáně vedly k tomu, že pozdější pokusy o smír byly odsouzeny k neúspěchu. Snaha ministrů zahraničí Aehrenthala a Izvolského z roku 1908 o dosažení souladu ve věci anexe Bosny a revize statutu černomořských úžin pak přímo vedla k Bosenské krizi, tu se však ještě podařilo vyřešit mírovými prostředky. Podnětem k válce se stalo až zavraždění Františka Ferdinanda d’Este a jeho ženy v Sarajevu – arcivévoda přitom patřil k odpůrcům války s Ruskem. Výsledný konflikt pak vedl k pádu obou starobylých monarchií.