Plukovní slavnost 28. pěšího pluku v Tridentu roku 1898

Snímek zachycuje plukovní slavnost 28. pěšího pluku v Tridentu roku 1898, 200 let od založení pluku.

28. pěší pluk měl dlouhou a bohatou tradici, sotva by se dal nalézt větší konflikt, na kterém by se nepodílel. Založen byl roku 1698 pozdějším polním maršálem hrabětem Franzem Sebastianem Thürheimem. Zprvu nenesl pořadové číslo, pod kterým se proslavil, to dostal přiděleno teprve v rámci tereziánských reforem, stejně jako výložky trávové zelené barvy a bílé knoflíky. Od devatenáctého století byl neodmyslitelně spojen s doplňovacím obvodem v Praze, odtud jeho přezdívka „Pražské děti“. To však nezbytně neznamenalo, že by byl v Praze i dislokován, naopak, různé jeho části postupně sloužily v mnoha částech monarchie.

Po svém založení byl pluk nejprve umístěn v Uhrách. Za války o španělské dědictví bojoval jak proti Rákocziho povstání v Uhrách, tak proti Francouzům, například při obraně Freiburgu. Rok 1716 jej zastihl opět v Uhrách. Pluk se účastnil klíčové bitvy u Petrovaradína, osvobozování Temešváru a rok poté i Bělehradu. Za války o rakouské dědictví bojoval na západním válčišti proti Francouzům. Za Sedmileté války se účastnil bitev u Štěrbohol i u Kolína roku 1757, bojoval ve Slezsku i v Sasku. Roku 1789 se podílel na Laudonově opětném osvobození Bělehradu. 18. března 1793 se podílel na porážce Dumouriezovy armády u Neerwinden v Rakouském Nizozemí.

S vojsky revoluční a napoleonské Francie bojoval na Rýně, v severní Itálii, 14. června 1800 krvácel v bitvě u Marenga, kde se rakouskému vojevůdci Melasovi málem podařilo porazit samotného Napoleona. V říjnu 1805 byl 28. pěší pluk součástí armády polního zbrojmistra Macka, jež byla obklíčena v Ulmu a vzdala se. O čtyři roky později bojovali osmadvacátníci u Aspern, v první bitvě, kterou kdy Napoleon prohrál. Odolali náporu masy francouzských kyrysníků a přispěli k velkému rakouskému vítězství. Zúčastnili se i bitvy u Wagramu. O čtyři roky později, když Rakouské císařství opětně vstoupilo do bojů proti napoleonské Francii, bojoval 28. pluk u Drážďan i u Lipska a poté pronásledoval poražené Napoleonovy voje. Roku 1814 se podílel na nezadržitelném postupu spojeneckých armád do nitra Francie a 30. března 1814 stál před Paříží. Za Stodenního císařství roku 1815 opětně vytáhl do pole a definitivní konec napoleonských válek oslavil v Dijonu.

Devatenácté století znamenalo pro Rakousko období zmatků. Osmadvacátý pluk se opět mnohokrát vyznamenal. Na počátku revoluce roku 1848 byly jeho 1. a 3. polní prapor spolu s praporem zeměbrany soustředěny v severní Itálii. Zvítězily u Vicenzy i Custozy, podílely se i na vítězných bojích při novém piemontském útoku počátkem roku 1849. Granátníci 28. pluku mezitím potlačovali revoluci v Praze, poté se spolu s 2. polním praporem přesunuli k Vídni. Roku 1849 bojoval 2. prapor v Uhrách, u Kapolny , Rábu nebo Komárna. 28. pěší pluk se výrazně zapojil i do nešťastné války z roku 1866.

Tři jeho prapory sloužily opět v severní Itálii, v armádě vynikajícího vojevůdce arcivévody Albrechta. Podílely se na již druhém vítězství rakouských zbraní u Custozy 24. června 1866, vybojovaném proti početně silnější italské armádě. Toto vítězství bylo draze zaplacené. Jednotky 28. pluku měly před bitvou 2 995 bojeschopných mužů, z nich ztratily 49 padlých, 225 raněných, 82 nezvěstných, tedy celkem 356 mužů. Čtvrtý prapor 28. pluku pod velením majora Zaremby byl mezitím posádkou v Terezíně a přihlížel, jak Prusové okupují české země. 27. července podnikl prapor výpad k Neratovicím, zničil tamní železniční most přes Labe a ochromil tak důležitou zásobovací trasu pruských vojsk. Někteří příslušníci pluku se podíleli i na okupaci Bosny a Hercegoviny roku 1878.

V císařské armádě přetrvávala tradice majetníků pluku. Původně se jednalo o velitele, kteří zodpovídali za nábor a vystrojení pluku. Po armádních reformách v osmnáctém století se jednalo již jen o symbolickou funkci, o poctu, která byla nabízena členům panovnických domů a vynikajícím vojenským osobnostem. Mezi majetníky 28. pluku šlo najít vskutku zajímavé postavy. Podmaršál Friedrich Ludwig von der Lanken, majetník od roku 1713, padl v bitvě u Petrovaradína roku 1716. Od roku 1832 byl majetníkem pluku hrabě Theodor Baillet de Latour, rakouský ministr války, zavražděný 6. října 1848 ve Vídni revolučními tlupami – vojáci jeho pluku jeho smrt pomstili při dobytí Vídně koncem téhož měsíce. Roku 1849 se novým majetníkem stal polní zbrojmistr Ludwig von Benedek. Od roku 1881 měl tuto čest italský král Umberto I. (toho roku se Itálie přidala ke Dvojspolku), a po jeho zavraždění roku 1900 se novým majetníkem stal jeho nástupce Viktor Emanuel III.

Autor díla „Gedenkblätter aus der Kriegsgeschichte der k.k. Österreichischen Armee“, hrabě Andreas Thürheim, roku 1880 vypočetl, že se 28. pěší pluk účastnil 43 bitev, 30 obléhání a 197 ostatních střetů. Taková tedy byla tradice 28. pěšího pluku před začátkem první světové války.