Pokusná samonabíjecí puška Krnka-Hirtenberg

Konstruktér Karel Krnka (6. 4. 1858 – 25. 2. 1926) představoval výraznou osobnost, jež se zapsala do historie vývoje palných zbraní v několika směrech. Lze jej zařadit mezi tvůrce opakovacích pušek a průkopníka samonabíjecích zbraní a střeliva. Nepominutelný je také jeho teoretický přínos ke konstrukcím samonabíjecích palných zbraní a vytváření jejich systematického dělení.

Počátky Krnkových konstrukčních snah spadají až do roku 1882, kdy přizpůsobil armádní pušku Werndl M. 1873/77 k automatickému vyhazování vystřelených nábojnic a o dva roky později zkonstruoval pro stejnou zbraň závěsný zrychlič střelby, zkoušený útvary rakouské armády. V letech 1885–1891 se věnoval společně se svým otcem Silvestrem Krnkou konstrukci opakovacích pušek, aniž však dosáhl úspěchu. V průběhu devadesátých let 19. století již většina evropských armád zavedla opakovačky různých systémů, takže vývoj dalších konstrukcí se pro Krnku jevil jako neperspektivní. Společně se švýcarským matematikem a fyzikem Heblerem zkonstruoval řadu pokusných střel, zaměřených na snížení průřezového zatížení a zmenšení ráže. Od roku 1894 se věnoval konstrukci samonabíjecích pušek, avšak teprve s nástupem na místo technického ředitele u firmy Georg Roth ve Vídni v roce 1898 se mohl naplno zaměřit na realizaci vlastních myšlenek. Nesporně největší Krnkův úspěch znamenalo zavedení pistole jeho konstrukce do výzbroje rakouské armády pod označením Repetirpistole M. 7. Krnkovo desetileté působení u firmy Roth ukončila smrt jejího zakladatele v roce 1908 a konstruktér přešel počátkem roku 1909 do služeb muničky v Hirtenbergu, kde vznikla řada jeho pokusných konstrukcí. Po skončení války hledala firma civilní programy a tehdy se Karel Krnka zaměřil na vývoj samonabíjecích loveckých zbraní a pistolí. V té době již ale jeho konstrukce, což platilo především pro samonabíjecí pistole, nereflektovaly soudobý vývoj. V Hirtenbergu setrval až do roku 1922, kdy se vrátil do republiky a hledal zde uplatnění ve zbrojních závodech. Zakotvil v pražské Zbrojovce Praga, kde zkonstruoval typ lehkého kulometu a samonabíjecí pušky, jejíž konstrukci propracovával ještě během dalšího působení v Československé zbrojovce Brno.

Konstrukční základ pokusné samonabíjecí pušky, vyrobené během Krnkova působení v hirtenbergské muničce, pochází z roku 1908 a její funkční princip vychází z rakouského patentu č. 40 385, přihlášeného 8. října 1908. Funkce zbraně byla založena na principu zpožděného otevírání závěru s otočným nosičem závorníku. Počáteční impulz vývinu rány, přenášený na nosič, zajišťovala šikmá plocha hlavy závorníku. Výrobně komplikovaný závěr sestává z 11 součástí a zbraň je zařízena na pokusné lahvicovité nábojnice ráže 7 mm. Zásobovací mechanismus tvoří cívková nábojová schránka s kapacitou 5 nábojů. Stupnice hledí nemá žádné značení, jelikož se jedná o vzorek vyrobený pouze pro funkční zkoušky.

Exemplář získal VHÚ v roce 1983 převodem z Vojenské akademie Antonína Zápotockého (VAAZ) v Brně.

Ráž: 7 mm Krnka pokusný

Celková délka: 1243 mm

Délka záměrné: 578 mm

Délka hlavně: 692 mm

Kapacita cívkové nábojové schránky: 5 nábojů

Hmotnost zbraně: 4130 g

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha