Prachoměr Owens-Běhounek

 

Prachoměry sloužily k zjišťování počtu kondenzačních jader v ovzduší, to jest mikroskopických částic, na kterých se při kondenzaci srážejí vodní páry. V roce 1922 sestrojil J. Owens přístroj, v němž se daly získávat částice na savý papír pomocí vývěvy. Toto Owensovo zařízení bylo posléze modifikováno akademikem Doc. Dr. Františkem Běhounkem (1898–1973), známým přírodovědcem a polárním badatelem. Tato souprava, výrobního čísla 2, byla zhotovena firmou J. Špirk Praha a umístěna v kufříku spolu s dalšími pomůckami pro tvorbu mikroskopických preparátů. Protože na pečlivé přípravě velice záležela přesnost měření, je k přístroji přiložen původní dopis akademika F. Běhounka s podrobnými pokyny pro její postup, podepsaný samotným spoluautorem vynálezu. Prachoměr byl vyroben převážně z mosazi, měl průměr podtlakové nádobky 40 mm, celkovou výšku 340 mm a hmotnost 3 kg. Kazeta pro jeho uložení, vyložená fialovým sametem, byla ze dřeva, potaženého černou koženkou. Uvnitř nesla logo výrobce. Vzácný dotýkaný exponát získal VHÚ převodem z Československé meteorologické společnosti ČSAV v roce 1975.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha