Protitanková puška ZB vz. 41 (Pz.B. M. SS 41)

Protitanková puška ZB vz. 41 (Pz.B. M. SS 41)

Československá zbrojovka v Brně vyvíjela od roku 1936 z podnětu MNO, respektive Vojenského technického a leteckého ústavu (VTLÚ) protitankové pušky, vedené interně pod označením „zbraně VV“ (vysokého výkonu). Do okupace je sice stihla rozpracovat v nominálně zadaných rážích 7,92 mm (7,92 x 97 mm, 7,92 x 105 mm a 7,92 x 145 mm), 12 mm (12 x 165 mm) a 15 mm (15 x 104 mm), avšak až do okupace žádná z vyvinutých pušek do výzbroje zavedena nebyla, natož aby se dostala do sériové výroby.

Po obsazení zbylé části republiky v březnu 1939 se vývoj protitankových zbraní ve zbrojovce nezastavil, naopak. Od dubna pracovalo vývojové oddělení na rekonstrukci původní jednoranové pušky ráže 12 mm na opakovačku, rozpracovalo samonabíjecí verzi ve stejné ráži a přibyly nové konstrukce, z nichž některé se ovšem nedochovaly, takže je známe pouze z popisu či továrních fotografií. Převážná část prototypů využívala koncepce bull-pup, spočívající v přesazení závěrového či zásobovacího mechanismu vzad do prostoru pažby, což přinášelo maximalizaci délky hlavně v celkových rozměrech zbraně.

Do továrního vývoje německá okupační správa nezasahovala ani jej zpočátku neomezovala. Vyvinuté vzorky a poznatky z interních zkoušek sice registrovala, avšak až do června 1940 nedostalo vývojové oddělení zbrojovky žádné instrukce ohledně konstrukčních prací na protitankových puškách. V červnu 1940 nařídilo technické ředitelství, nepochybně na základě požadavku německého výzbrojního úřadu, urychleně vyřešit pušku na německý náboj 7,92 x 94 mm s označením Patrone 318. Vyvinula jej firma Gustloff Werke v Suhlu pro protitankovou pušku Panzerbüchse 38 (PzB 38) vlastní konstrukce, jejímž dalším vývojem vznikla zjednodušená verze Panzerbüchse 39 (PzB 39), rovněž zavedená do výzbroje německé armády. Výkonný náboj se střelou o hmotnosti 14,53 dosahoval počáteční rychlosti okolo 1210 m/s-1 a energie 10 500 J.

Konstruktér Josef Koucký (1904–1989) navrhl jednoranové provedení, označené ZK 404, s pevným závěrem a hlavní posuvnou směrem vpřed. Hlaveň uzamykalo v pouzdře závěru deset uzamykacích ozubů, situovaných symetricky po pěti na vnějším obvodu hlavně v místě nábojové komory. K ovládání pohybu hlavně sloužila pistolová rukojeť, oddělená od samotného spušťadla. Zkušební vzorek šel do výroby ještě v červnu 1940 a následně absolvoval zkoušky v armádním zkušebním ústavu (Heeresversuchsanstalt) v Kummersdorfu.

Zkušební oddělení pěchotních zbraní (Wa Prüf 2) sice ocenilo spolehlivou funkci a odpovídající přesnost, přesto však považovalo konstrukci zbraně za nevyhovující.

ZK 404 se však stala výchozí konstrukcí jediné sériově vyráběné protitankové pušky Zbrojovky Brno, vzniklé na základě specifikace SS-Waffenakademie Brünn.

Vývoj nové zbraně pro jednotky SS proběhl nepochybně poměrně rychle, jelikož již v prosinci 1940 měla továrna schválený vzor a rozpracovala alternativy jednotlivých dodávek z celkově požadovaného množství 2000 kusů. Jelikož na výrobu celé partie neměla zbrojovka zajištěný materiál, uvažovala s vyřízením objednávky do konce prosince 1942, v případě dílčích dodávek pak do května 1943.

Nová zbraň s továrním označením ZB vz. 41 měla pevnou závěrovou hlavu se šesti uzamykacími ozuby, umístěnými po obvodu v roztečích po 120o. Závěr se však neuzamykal přímo do hlavně, k uzamčení sloužilo uzamykací pouzdro, spojené s hlavní pravoúhlým závitem. Pistolová rukojeť se spušťadlem sloužila nejen k odpalování, ale také k ovládání pohybu hlavně, jelikož byla nýty spojena s uzamykacím pouzdrem. Na levé straně rukojeti se nacházela manuální pojistka, jejíž odpružené rameno sloužilo také k aretaci hlavně proti pootočení. Vlastní hlaveň vedená uzamykacím pouzdrem klouzala při nabíjení ve válcovém loži těla zbraně, proti vychýlení z dráhy ji zajišťovalo nejen vodítko rukojeti, ale také dva odpružené třmeny, objímající vepředu hlaveň a vzadu uzamykací pouzdro.

Na levé straně těla se nacházela zásobníková šachta se západkou v přední části, jež zajišťovala jednořadý schránkový zásobník na 6 nábojů. Tvář střelce chránila zleva ocelová lícnice s nanýtovaným polstrovaným koženým krytem.

Polstrovaná botka s výklopnou ramenní opěrkou byla odpružena šroubovou pružinou, zmírňující zpětný ráz zbraně při výstřelu. Snadno vyjímatelný bicí mechanismus tvořil přímoběžný úderník s pružinou a opěrným pouzdrem. Pro případ selhání náboje byla zbraň vybavena napínací pákou úderníku, umístěnou na levé straně těla, takže střelec mohl bez otevření závěru opětovně napnout úderník a zkusit znovu odpálit náboj.

Na ústí hlavně byla našroubována kvadratická úsťová brzda, zmírňující zpětný ráz zbraně, jež nahradila původní kulové provedení, použité u prvních vzorků s čísly 1 a 2. Sklopná mířidla umožňovala pouze stranovou rektifikaci mušky. Pro snazší přenášení zbraně se na hlavni nacházela ocelová planžeta s koženým obložením. Opěru zbraně tvořila dopředu sklopná dvojnožka, konstrukčně odvozená od lehkého kulometu ZB 30, avšak s odlišným kloubem a jinými rozměry nožek.

Počátkem ledna 1941 proběhly se zbraní trvanlivostní zkoušky s náboji vyrobenými německou firmou Theodor Bergmann & Co. K.G. v jejím závodě ve Veltenu. Během nich bylo ze zbraně se čtyřmi hlavněmi vystřeleno celkem 2200 nábojů, přičemž po 600 ranách vykazovaly první dvě hlavně při střelbě na vzdálenost 100 m mezi 55–80 % průrazů, tedy jevu, kdy ovalita otvoru v terči překročila dvojnásobek průměru střely, což ukazovalo na výraznou ztrátu stability střely. Počáteční rychlost střely poklesla o 5,4–6,5 % a změřené zvětšení vývrtu opotřebením dosáhlo 0,02 mm. Přesnost střelby na vzdálenost 50 metrů vykazovala všechny zásahy uvnitř kruhu o průměru 10 cm, a to i při praktické rychlosti střelby 18 ran za minutu. Vysoké procento průrazů se následně podařilo eliminovat změnou materiálu hlavně, čímž se snížilo opotřebení vývrtu při střelbě.

Puška se do výzbroje jednotek SS dostala pod označením Panzerbüchse Modell SS 41 (Pz.B. M. SS 41) a prvních 100 sériově vyrobených kusů, ovšem bez náhradních dílů, odeslala zbrojovka na adresu SS-Zentralzeugamtu v Berlíně v červnu 1941, dalších 98 kusů pak o měsíc později. Předepsaná výrobní čísla měla rozsah 1001–3000, což zákonitě vyvolávalo později u badatelů závěry, vedoucí k vyššímu počtu vyrobených exemplářů. Dodací lhůty stanovené objednávkou počítaly s dodáním posledních 800 pušek do konce srpna 1942, ve skutečnosti ke splnění celé dodávky chybělo zbrojovce v listopadu 1942 ještě sestavení a odeslání 100 pušek.

Praktické výsledky bojového nasazení pušek Pz.B M. SS 41 v ráži 7,92 x 94 mm nemohly být při použití proti tankové technice příliš oslnivé, nepochybně však stačily na vyřazování lehce opancéřovaných cílů. S nástupem protitankových zbraní, využívajících kumulativního jevu, ztrácely již během války nepochybně na významu.

Exemplář s výrobním číslem 1769 získalo muzeum v roce 1946 převodem ze Zbrojnice 1 Praha.

 

Ráž: 7,92 x 94 mm (Patrone 318)

Celková délka: 1272 mm

Délka hlavně: 1070 mm

Délka záměrné: 786 mm

Kapacita zásobníku: 6 nábojů

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 13 160 g

Aktuálně



Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

29. 03. 2024
U příležitosti 25. výročí vstupu České republiky do NATO se studenti středních…
Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…