Protitanková puška ZK 404

Vývojovou linii protitankových pušek v Československé zbrojovce, a. s. Brno (od dubna 1940 nesla název Zbrojovka Brno, a. s.) nezastavila ani okupace zbylé části republiky v březnu 1939. Německá vojenská správa vývoj zbraní zpočátku neomezovala, spíše jen sledovala a vyhodnocovala poznatky ze zkoušek.
Zřejmě na sklonku roku 1940 navrhl konstruktér Josef Koucký (11. 3. 1904 – 25. 7. 1989) dvě varianty jednoranových protitankových pušek v ráži 7,92 x 94 mm (německý náboj Patrone 318), jež dostaly označení ZK 404 a ZK 405. První z nich měla nepohyblivý závěr spojený s hlavní lichoběžníkovými uzamykacími ozuby uspořádanými do šroubovice. Na vnější části hlavně se nacházely dvě řady ozubů zapadající do odpovídajících vybrání v pouzdře závěru. Na rozdíl od ostatních konstrukcí Zbrojovky Brno tvořil pouzdro závěru ocelový svařovaný výlisek. K otevření závěru bylo zapotřebí pootočení hlavně o 90 stupňů pomocí pistolové rukojeti a její vysunutí směrem vpřed. Jednotlivé náboje zasouval střelec do nábojové komory výhozným okénkem na pravé straně pouzdra závěru.
Zbraň byla v březnu 1941 předváděna Zkušebním oddělením pěchotních zbraní (Wa Prüf 2) v Kummersdorfu, kde sice po funkční stránce vyhověla, avšak konstrukce neodpovídala představám německých odborníků. Puška tak posloužila pouze jako studijní práce pro vývoj zbraně ve větší ráži.

Exemplář s číslem 0101 získal Vojenský historický ústav v roce 1994 převodem z Prototypy, a. s. Brno.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha