Prototyp signální pistole vz. 44/67

Čs. armáda používala od roku 1953 sovětskou signální pistoli vz. 44 konstruktéra G. S. Špagina (SPŠ 44), jejíž licenční výroba běžela ve Zbrojovce Brno, n. p. v letech 1952–1958. Zkušenosti z exploatace přinesly řadu poznatků, v jejichž důsledku se vojenská správa začala zabývat myšlenkou modernizace této jinak osvědčené konstrukce. Základní nedostatek viděla především v nízké životnosti, jež se pohybovala okolo 1000 výstřelů. Kritice se nevyhnula možnost snadného oddělení hlavně od těla pistole, snadné opotřebování funkčních součástí zbraně či náchylnost ke korozi. Po odstřílení vyššího počtu ran také docházelo k samovolnému otevírání hlavně, což prokázaly zkoušky provedené v roce 1956.

V lednu 1966 zpracovalo MNO ve spolupráci s VZÚ 011 Slavičín nové technické podmínky, jež vyústily v zadání prací modernizace pistole. Vedoucím vývojového úkolu s názvem Prskavka, řešeného Výzkumným a vývojovým ústavem Závodů všeobecného strojírenství (VVÚ-ZVS) v Brně, se stal ing. Jaroslav Myslík. V základních požadavcích měla životnost modernizované zbraně činit 3500 výstřelů, využití legovaných materiálů, chromování vývrtu a povrchová úprava vypalovacím rezolovým emailem měly přispět k vyšší životnosti pistole a odolnosti vůči korozívním vlivům. Spojení hlavně s tělem pistole mělo být vyřešeno tak, aby oba díly nemohly být snadno odděleny.

V průběhu vývoje započatého v květnu 1966 vznikly celkem tři alternativy a vojskové zkoušky s nimi proběhly v lednu 1967. Jeden exemplář se od ostatních lišil nejen manuální pojistkou na levé straně těla pistole, ale také anatomicky tvarovanou levou střenkou s oporou pro palec střílející ruky. Během vojskových zkoušek však ukázala nevhodnost a také nadbytečnost manuální pojistky, takže tato alternativa byla zamítnuta. Výsledek relativně krátkého vývoje představovala modernizovaná signální pistole vz. 44/67 vyráběná Přesným strojírenstvím, n. p. Uherský Brod v letech 1968–1969.

Exemplář z vývojového úkolu Prskavka v provedení s manuální pojistkou získalo muzeum v roce 1994 převodem z Prototypy, a. s. Brno.

Ráž. 26,65 mm

Celková délka: 230 mm

Délka hlavně: 150 mm

Hmotnost: 970 g

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha