Rakousko-uherští důstojníci u pevnosti Přemyšl

Přemyšl leží na řece San ve východní Haliči, na dnešním ukrajinsko-polském pomezí. Výstavba pevnosti začala roku 1854 za krymské války. V předvečer první světové války se jednalo o třetí největší pevnost v Evropě, o důležitý silniční a železniční uzel. Vnější perimetr byl dlouhý 45 kilometrů, pevnost byla dimenzována na posádku o síle 85 000 mužů a osazena byla tisícovkou děl. Značná část pevnostních objektů však byla zastaralá, práce na pevnosti zdaleka nebyly dokončeny zejména z finančních důvodů.

Rakousko-uherský útok proti ruskému záboru Polska v srpnu 1914 byl zastaven, následovala ruská invaze do Haliče. Velitelem pevnosti a velice silné posádky byl podmaršál Hermann Kusmanek von Burgneustädten. Přemyšl byl poprvé obklíčen po polovině září 1914 silami generála bulharského původu Radko Dimitrijeva (podílel se na svržení bulharského knížete Alexandra Battenberského roku 1886, 18. října 1918 byl v severokavkazském Pjatigorsku zavražděn spolu se stovkou dalších carských důstojníků bolševiky). Dimitrijev provedl neúspěšný frontální útok, ruské ztráty byly obrovské – udávají se v rozmezí 10–40 000 mužů. 11. října 1914 Přemyšl dočasně vyprostila rakousko-uherská Třetí armáda generála Svetozara Borojeviče von Bojna.

Od 5. listopadu 1914 však Rusové pevnost obléhali znovu, tentokrát pod velením generála Andreje Nikolajeviče Selivanova. V obklíčení se ocitlo asi 18 000 civilistů a 128 000 vojáků, mnohem víc, než bylo třeba k obraně pevnosti. Zásoby potravin tedy vystačily na kratší dobu, tím spíše, že pevnost v mezidobí mezi prvním a druhým obležením sama vydala část svých zásob armádám v poli.

Pokusy hlavních rakousko-uherských sil o opětovné vyproštění pevnosti skončily nezdarem, stejně jako výpady obránců. Rusové vyčkávali s útokem, až si hlad a nemoci vyberou mezi obránci svou daň. 13. března 1915 došlo k průlomu na severní části vnější obranné linie. Dne 22. března 1915 posádka pevnosti, bez potravin a po 133 dnech obléhání, kapitulovala, když zničila co nejvíce zbylého válečného materiálu i samotná opevnění. Do zajetí padlo 9 rakousko-uherských generálů, zhruba 2 500 důstojníků a přibližně 110–117 000 vojáků. Dobytou pevnost si přijel prohlédnout i car Mikuláš II.

Nadmíru úspěšný rakousko-uherský a německý protiútok zahájený počátkem května u Gorlice vedl k osvobození většiny Haliče včetně Přemyšlu. Pevnost byla znovudobyta ve dnech 30. května – 3. června 1915 a v rakousko-uherských rukou zůstala do konce války. Kusmanek byl z ruského zajetí propuštěn roku 1918 a dodatečně získal rytířský kříž Řádu Marie Terezie. Analogii k dobytí Přemyšlu Rusy představuje dobytí pevnosti Modlin (tehdy Novogeorgijevsk) nedaleko Varšavy německou armádou po krátkém obléhání ve dnech 10.–20. srpna 1915.