Samonabíjecí puška ZK 420-S

Samonabíjecí puška ZK 420-S

Vývoj samonabíjecích pušek se ve Zbrojovce Brno nezastavil ani po okupaci zbylé části Československa. Kromě různých modifikací pušky ZK 391, nabízených německé vojenské správě, ale také předváděných v Itálii, vyvinul konstruktér Josef Koucký (1. 3. 1904–25. 7.1989) v průběhu roku 1942 ještě modely ZK 420 a ZK 425. Obě zbraně se dostaly pouze do stádia prototypu, jelikož vývojové práce na ručních palných zbraních německá vojenská správa od roku 1943 utlumovala ve prospěch naléhavějších vývojových a výrobních programů, jakými byl například protiletadlový kanon ZK 303 Br s krycím názvem Enzian.

Oba prototypy se v průběhu hektických květnových dní roku 1945 ztratily a vedení konstrukční kanceláře po nich zcela marně pátralo. Jelikož zbyla alespoň výkresová dokumentace, rozpracovaly dílny závodu VII (Brno-Cejl) v březnu 1946 pro MNO po jednom exempláři pušky ZK 420 a ZK 425. Konstrukční řešení původní pušky ZK 420 mělo do pozdější finální podoby ještě daleko, ale již na podzim 1946 přepracoval Josef Koucký zbraň do té míry, že s výjimkou základní koncepce závěru neměla s původní konstrukcí mnoho společného. Nábojovou schránku nahradil odnímatelný zásobník na deset nábojů a odklopné víko pouzdra závěru odstranil systém spojení pouzdra závěru s pažbou pomocí závěsu u plynové trubice a spojovacího kolíku v zadní části.

Jelikož MNO o podobné zbraně z poměrně logických důvodů zájem nemělo, zbrojovka je v následujících letech nabízela v řadě států. Výčet zemí, kde pušky ZK 420 v letech 1946–1950 nabízela a předváděla, je poměrně obsáhlý a zahrnuje 15 států v Evropě i v Latinské Americe. Velké ambice s nimi měla zbrojovka ve Švédsku a v Dánsku, v Argentině vyhrála soutěž samonabíjecích pušek, avšak bez dalších výsledků v podobě realizovaných exportních případů.

Počátkem roku 1948 prodělala konstrukce zbraně řadu dalších změn. Spoušťový a bicí mechanismus dostal samostatný, oddělitelný nosník, konstrukce třístupňového regulátoru již nevyžadovala k přestavění velikosti odběru plynů z hlavně a v důsledku úprav závěrového mechanismu odpadla úsťová brzda na hlavni. Nové provedení dostalo označení ZK 420-S, pod nímž jej zbrojovka také nabízela.

Během návštěvy švýcarské vojenské mise v Československu na přelomu dubna a května 1948 navštívili zástupci KTA (Kriegstechnische Abteilung – vojensko technické oddělení) plk. Walter Gagg, mjr. Gerd Schorno a pplk. Ernes Furrer také brněnskou zbrojovku. Během předvádění řady zbraní projevili zájem o zaslání vzorků pušek ZK 420, samopalů ZK 476 a ZB 47 pro zkoušky ve Švýcarsku. V posledních červencových dnech roku 1948 předváděla zbrojovka své zbraně v Bernu na tovární střelnici bernské zbrojovky (Waffenfabrik Bern). Pušky s čísly 0011 a 0018 ovšem nebyly zařízeny na švýcarský 7,5 mm náboj, nýbrž na standardní ráži 7,92 mm Mauser. Přesto v porovnání se švýcarským prototypem SIG SK 46 prokázala brněnská puška vyšší přesnost, ačkoliv švýcarské střelivo mělo lepší balistické vlastnosti, zejména z hlediska precize. Vysoké hodnocení zbraně vyústilo v požadavek dodání pěti vzorků zařízených na náboj 7,5 x 55,5 mm (GP 11) pro další zkoušky s tím, že KTA dodá továrně výkresovou dokumentaci nábojové komory a 5000 nábojů. Původní švýcarská objednávka z října 1948 byla v dubnu 1949 zredukována na dvě pušky ZK 420-S a dva samopaly ZB 47. Zbrojovka vyrobila celkem tři kusy ve švýcarské ráži a dva do Bernu také koncem dubna odeslala. V továrně zůstal exemplář s číslem 0002 s označením ZK 420-S/Ax, kde poslední písmena byla interním továrním kódovým označením, používaným pro Švýcarsko. O průběhu dalších zkoušek v Bernu nemáme k dispozici žádné údaje, nicméně při další návštěvě továrny počátkem listopadu 1949 sdělili zástupci KTA, že s ohledem na požadavky útvarů jsou dosavadní výsledky s puškou považovány za nevyhovující. Tím se také uzavřela kapitola zkoušení pušek ZK 420-S v této zemi.

 

Exemplář v ráži 7,92 mm s výrobním číslem 0002 získalo muzeum v roce 1974 převodem ze Zbrojovky Brno, n. p.

Ráž: 7,5 x 55,5 mm (GP 11)

Celková délka: 1083 mm

Délka hlavně: 577 mm

Délka záměrné: 720,7 mm

Kapacita zásobníku: 10 nábojů

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 4300 g

 

Aktuálně



Připravujeme projekt ATENTÁT – OPERACE ANTHROPOID – 80 LET

Připravujeme projekt ATENTÁT – OPERACE ANTHROPOID – 80 LET

23. 09. 2021
Příští rok uplyne 80 let od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda…
Databázové zpracování Seznamů ztrát c. a k. vojska v první světové válce – pomozme s dokončením jedinečného projektu!

Databázové zpracování Seznamů ztrát c. a k. vojska v první světové válce – pomozme s dokončením jedinečného projektu!

20. 09. 2021
Když jsme před dvanácti lety s Národní knihovnou ČR tento rozsáhlý tištěný…
Připomínka událostí před 80 lety, výstava i benefiční koncert ve středu 29. září 2021

Připomínka událostí před 80 lety, výstava i benefiční koncert ve středu 29. září 2021

20. 09. 2021
Ve středu 29. září 2021 se uskuteční v budově bývalé jízdárny kasáren Ruzyně…
Legionářská polní pošta začínala v Rusku ve vagónech na uhlí a obilí

Legionářská polní pošta začínala v Rusku ve vagónech na uhlí a obilí

16. 09. 2021
Po těžkých bojích československých legionářů s bolševiky a jejich senzačním obsazení magistrály…
Vernisáž výstavy Pro koho kvetou vlčí máky v brněnském centru pro veterány

Vernisáž výstavy Pro koho kvetou vlčí máky v brněnském centru pro veterány

15. 09. 2021
Dne 14. září 2021 byla slavnostně otevřena výstava s názvem Pro koho kvetou…