Samonabíjecí puška ZK 420-S

Samonabíjecí puška ZK 420-S

Vývoj samonabíjecích pušek se ve Zbrojovce Brno nezastavil ani po okupaci zbylé části Československa. Kromě různých modifikací pušky ZK 391, nabízených německé vojenské správě, ale také předváděných v Itálii, vyvinul konstruktér Josef Koucký (1. 3. 1904–25. 7.1989) v průběhu roku 1942 ještě modely ZK 420 a ZK 425. Obě zbraně se dostaly pouze do stádia prototypu, jelikož vývojové práce na ručních palných zbraních německá vojenská správa od roku 1943 utlumovala ve prospěch naléhavějších vývojových a výrobních programů, jakými byl například protiletadlový kanon ZK 303 Br s krycím názvem Enzian.

Oba prototypy se v průběhu hektických květnových dní roku 1945 ztratily a vedení konstrukční kanceláře po nich zcela marně pátralo. Jelikož zbyla alespoň výkresová dokumentace, rozpracovaly dílny závodu VII (Brno-Cejl) v březnu 1946 pro MNO po jednom exempláři pušky ZK 420 a ZK 425. Konstrukční řešení původní pušky ZK 420 mělo do pozdější finální podoby ještě daleko, ale již na podzim 1946 přepracoval Josef Koucký zbraň do té míry, že s výjimkou základní koncepce závěru neměla s původní konstrukcí mnoho společného. Nábojovou schránku nahradil odnímatelný zásobník na deset nábojů a odklopné víko pouzdra závěru odstranil systém spojení pouzdra závěru s pažbou pomocí závěsu u plynové trubice a spojovacího kolíku v zadní části.

Jelikož MNO o podobné zbraně z poměrně logických důvodů zájem nemělo, zbrojovka je v následujících letech nabízela v řadě států. Výčet zemí, kde pušky ZK 420 v letech 1946–1950 nabízela a předváděla, je poměrně obsáhlý a zahrnuje 15 států v Evropě i v Latinské Americe. Velké ambice s nimi měla zbrojovka ve Švédsku a v Dánsku, v Argentině vyhrála soutěž samonabíjecích pušek, avšak bez dalších výsledků v podobě realizovaných exportních případů.

Počátkem roku 1948 prodělala konstrukce zbraně řadu dalších změn. Spoušťový a bicí mechanismus dostal samostatný, oddělitelný nosník, konstrukce třístupňového regulátoru již nevyžadovala k přestavění velikosti odběru plynů z hlavně a v důsledku úprav závěrového mechanismu odpadla úsťová brzda na hlavni. Nové provedení dostalo označení ZK 420-S, pod nímž jej zbrojovka také nabízela.

Během návštěvy švýcarské vojenské mise v Československu na přelomu dubna a května 1948 navštívili zástupci KTA (Kriegstechnische Abteilung – vojensko technické oddělení) plk. Walter Gagg, mjr. Gerd Schorno a pplk. Ernes Furrer také brněnskou zbrojovku. Během předvádění řady zbraní projevili zájem o zaslání vzorků pušek ZK 420, samopalů ZK 476 a ZB 47 pro zkoušky ve Švýcarsku. V posledních červencových dnech roku 1948 předváděla zbrojovka své zbraně v Bernu na tovární střelnici bernské zbrojovky (Waffenfabrik Bern). Pušky s čísly 0011 a 0018 ovšem nebyly zařízeny na švýcarský 7,5 mm náboj, nýbrž na standardní ráži 7,92 mm Mauser. Přesto v porovnání se švýcarským prototypem SIG SK 46 prokázala brněnská puška vyšší přesnost, ačkoliv švýcarské střelivo mělo lepší balistické vlastnosti, zejména z hlediska precize. Vysoké hodnocení zbraně vyústilo v požadavek dodání pěti vzorků zařízených na náboj 7,5 x 55,5 mm (GP 11) pro další zkoušky s tím, že KTA dodá továrně výkresovou dokumentaci nábojové komory a 5000 nábojů. Původní švýcarská objednávka z října 1948 byla v dubnu 1949 zredukována na dvě pušky ZK 420-S a dva samopaly ZB 47. Zbrojovka vyrobila celkem tři kusy ve švýcarské ráži a dva do Bernu také koncem dubna odeslala. V továrně zůstal exemplář s číslem 0002 s označením ZK 420-S/Ax, kde poslední písmena byla interním továrním kódovým označením, používaným pro Švýcarsko. O průběhu dalších zkoušek v Bernu nemáme k dispozici žádné údaje, nicméně při další návštěvě továrny počátkem listopadu 1949 sdělili zástupci KTA, že s ohledem na požadavky útvarů jsou dosavadní výsledky s puškou považovány za nevyhovující. Tím se také uzavřela kapitola zkoušení pušek ZK 420-S v této zemi.

 

Exemplář v ráži 7,92 mm s výrobním číslem 0002 získalo muzeum v roce 1974 převodem ze Zbrojovky Brno, n. p.

Ráž: 7,5 x 55,5 mm (GP 11)

Celková délka: 1083 mm

Délka hlavně: 577 mm

Délka záměrné: 720,7 mm

Kapacita zásobníku: 10 nábojů

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 4300 g

 

Aktuálně



Americké lehké pozorovací a spojovací letouny v Československu na konci druhé světové války

Americké lehké pozorovací a spojovací letouny v Československu na konci druhé světové války

09. 07. 2025
Nasazení letectva za druhé světové války přitahuje pochopitelnou pozornost. Letectvo v tomto konfliktu…
Velvyslanec Ukrajiny Vasyl Zvarych navštívil Vojenský historický ústav Praha. Přivezl prapor 95. brigády vzdušných výsadkových sil Ukrajiny

Velvyslanec Ukrajiny Vasyl Zvarych navštívil Vojenský historický ústav Praha. Přivezl prapor 95. brigády vzdušných výsadkových sil Ukrajiny

04. 07. 2025
Vojenský historický ústav Praha získal do svých sbírek prapor 95. brigády vzdušných…
Poslední předprázdninové promítání v Armádním muzeu se zaměřilo na tvorbu Vojenského filmového a fotografického ústavu z let 1945–1948. V září začne nový cyklus

Poslední předprázdninové promítání v Armádním muzeu se zaměřilo na tvorbu Vojenského filmového a fotografického ústavu z let 1945–1948. V září začne nový cyklus

04. 07. 2025
V kinosále Armádního muzea Žižkov se ve čtvrtek 26. června uzavřel roční…
Rozloučili jsme se s bývalým šéfredaktorem Historie a vojenství Jaroslavem Beránkem

Rozloučili jsme se s bývalým šéfredaktorem Historie a vojenství Jaroslavem Beránkem

03. 07. 2025
V pondělí 23. června jsme se na Ďáblickém hřbitově rozloučili a zavzpomínali na…
Historici VHÚ Praha Jindřich Marek a Tomáš Jakl obdrželi Záslužný kříž ministryně obrany ČR  III. třídy

Historici VHÚ Praha Jindřich Marek a Tomáš Jakl obdrželi Záslužný kříž ministryně obrany ČR  III. třídy

02. 07. 2025
Historici Vojenského historického ústavu Praha PaedDr. Jindřich Marek a Mgr. Tomáš Jakl…