Souprava měrek a nářadí pro samopal vz. 58

 

Nedílnou součástí údržby výzbroje tvořily periodické technické prohlídky ručních zbraní, jež sloužily mj. k vyhodnocení celkového stavu techniky na úrovni pluků. Podle předpisu Děl-30-58 (Metodika technických prohlídek 7,62mm samopalu vz. 58) byly prováděny 2x ročně a k jejich provedení sloužila mj. souprava měrek na nářadí pro samopal vz. 58, bez níž se také neobešli útvaroví zbrojíři při údržbě či drobných opravách.

Souprava sestávala z dřevěné kazety o rozměrech 272 x 181 x 46 mm a hmotností 2532 g s odsuvným víkem, jehož vnitřní stěna měla nalepený nákres s jednotlivými díly v soupravě včetně jejich určení. V horní části soupravy byl uložen klíč šroubu pažby, ve spodní pak vratidlo ke klíči. Ke kontrole rovnosti těla zásobníku a kontrole stavu vývodek sloužil vyrovnávací trn, jehož vnější tvar kopíroval vnitřní povrch zásobníku po celé délce, horní část pak zakřivení pravé a levé vývodky zásobníku. Původní provedení vyrovnávacího trnu zásobníku klíč nepotřebovalo; trn měl rozměry celého zásobníku a ve spodní části držadlo. Poblíž vratidla bylo uloženo pomocné pouzdro, sloužící montáži vratné pružiny.

Na levé straně soupravy se nacházelo zrcátko pro kontrolu vývrtu hlavně, nalepené na dřevěném hranolu s plochou svírající úhel 45° s osou hlavně. Hranol se zrcátkem, vložený do pouzdra závěru u nábojové komory, umožňoval při natočení světla na zrcátko kontrolu pohledem od ústí hlavně, ale také opačně.

Ke zjištění stavu nábojové komory sloužila měrka volného uzamykání, tvořená ocelovým kalibrem v délce 33,20 mm. Pokud nedošlo k podélnému rozšíření (propadu) nábojové komory, nebylo možné s kalibrem vloženým do komory závěr uzavřít a uzamknout. V opačném případě bylo nutné dále zjišťovat příčiny možnosti uzamčení (rozšířená nábojová komora, otlačené uzamykací plochy v pouzdře závěru apod.). Kromě vizuální kontroly vývrtu hlavně sloužila k posouzení jeho stavu měrka (kalibr) o průměru 7,72 mm. Pokud našroubována na tyčinku vytěráku prošla vývrtovou částí hlavně, hlaveň nevyhověla, pak bylo třeba celou zbraň odeslat do Vojenského opravárenského závodu (VOZ) k výměně hlavně.

K výškové rektifikaci sloužil klíč mušky, ke stranové regulaci základny mušky sloužil posunovač, jehož jedna otáčka šroubu znamenala posun středního bodu zásahu o 2,1 dílce.

Ke zjištění dovoleného rozsahu přečnívání zápalníku z lůžka pro dno nábojnice sloužila měrka, jejíž výřez u nápisu „chybná“ představoval minimální rozměr 1,15 mm, neodpovídající potřebám spolehlivého zápalu. Protilehlá strana s popisem „dobrá“ měla výřez s hloubkou 1,45 mm, jenž odpovídal maximálnímu přečnívání zápalníku. Samotná měrka sloužila rovněž ke kontrole správné šířky vývodek zásobníku, kde její šířka u nápisu „chybná“ představovala maximální šířku, přesahující 12,5 + 0,2 mm, zatímco druhá šířka vymezovala minimální rozměr mezi oběma vývodkami.

Soupravu měrek získalo muzeum v roce 2019 převodem z VZ 5512 Štěpánov.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha