Sovětská malorážka TOZ-8

Sovětské sportovní malorážky, hovorově nazývané „melkašky“ (мелкокалиберние винтовкы - мелкашки), vyráběné v meziválečném období v tulské zbrojovce (Тульский оружейный завод - ТОЗ), nejsou u nás příliš známé či rozšířené. V Sovětském svazu však na modelech TOZ-8 a TOZ-9 vyrostly generace sportovních střelců. Dodnes jsou vnímány jako evergreen, podobně jako u nás naše poválečné vynikající malorážky řady ZKM 451.

Konstrukcím loveckých a sportovních zbraní se celou svoji profesní kariéru v tulské zbrojovce věnoval Dmitrij Michajlovič Kočetov (1897–1978). V roce 1923 zkonstruoval univerzální loveckou pušku s výměnnými hlavněmi pro brokové a kulové náboje, lidově nazývanou „kočetovka“. Tulský závod ji pod označením model „R“ vyráběl v letech 1925–1932.

V druhé polovině dvacátých a po celá třicátá léta se Kočetov věnoval vývoji sportovních pušek, z nichž se do sériové výroby dostaly modely TOZ-7, TOZ-7a, TOZ-8, TOZ-9, TOZ-9a a TOZ-10. Největšího rozšíření se dočkala jednoranová malorážka TOZ-8 v ráži .22 LR,

s níž se Kočetov zúčastnil v roce 1930 zkoušek sportovních pušek v Moskvě, kde jeho konstrukce zvítězila nad zbraněmi S. A. Korovina a A. A. Smirnského. O dva roky později byla zavedena pod označením sportovní puška vzor 1932 a téhož roku ji tulská zbrojovka začala sériově vyrábět. Výroba v tulské zbrojovce běžela nepřetržitě až do roku 1941, kdy došlo k napadení Sovětského svazu nacistickým Německem.

TOZ-8 měla poměrně jednoduché konstrukční uspořádání. Válcový odsuvný závěr uzamykala do kolmého vybrání na pravé straně pouzdra závěru závěrová klika s otočným pouzdrem, nasunutým na zadní části závorníku. Při otevírání a zavírání se tedy závorník neotáčel, otáčela se pouze klika závěru s pouzdrem. Vytahovač nábojnic, uložený v horizontální rovině, byl doplněn protilehlým odpruženým přidržovačem, obdobně jako u našich poválečných malorážek řady ZKM 451, kde však obě součásti držela pouze pružná spona. Bicí mechanismus tvořil přímoběžný úderník, jenž zůstával po uzavření a uzamčení závěru zachycen na ozubu spoušťové páky. Na zadním konci úderníku byla našroubována matice se dvěma protilehlými výstupky, zapadajícími do klínových drážek v zadní části závorníku. Při pootočení kliky závěru tak docházelo ke skrytí zápalníku, což zabraňovalo odpálení náboje při neuzamčeném závěru. Devadesátistupňový pracovní úhel kliky závěru zajišťoval její skrytí ve vybrání na boku pažby, takže klika nepřečnívala ze siluety zbraně. Tomu také napomáhalo poměrně široké předpažbí. Stavitelné klapkové hledí mělo stupnici s rozsahem od 25 do 250 m.

Na jednoranový model TOZ-8 navazovala opakovací malorážka TOZ-9, jež se od výchozího modelu lišila pouze konstrukcí odnímatelného schránkového zásobníku na pět nábojů, vkládaného zespodu do zásobníkové šachty v pažbě. Oba modely jsou na první pohled z boku vzájemně neodlišitelné; teprve pohled na spodní část zbraně vede k odlišení obou modelů.

Na prahu padesátých let se původní model TOZ-8 dočkal modernizace, spočívající v prodloužení hlavně na 600–640 mm a rekonstrukce tvaru pažby s výraznější pistolovou rukojetí a vylepšení mířidel. Do sériové výroby se inovovaný model s označením TOZ-8M dostal v roce 1954 a jeho výroba běžela, podle dostupných údajů, až do roku 1986. Celkové vyrobené množství je odhadováno přibližně na jeden milion kusů.

Exemplář z roku 1934 získalo muzeum v roce 1952 převodem z Hlavní správy Veřejné bezpečnosti, kriminalistického odboru Praha.

Ráž: .22 LR

Celková délka: 1110 mm

Délka záměrné: 585 mm

Délka hlavně: 640 mm

Hmotnost: 3090 g