Tanky Renault FT francouzského původu ve službách čs. armády

Dvojice snímků, pořízených roku 1930, zachycuje tanky Renault FT francouzského původu ve službách čs. armády. Na prvním snímku je zachyceno větrání tanků na manévrech. Druhý snímek zachycuje tank při překonávání překážek.

 

Výroba tohoto velice rozšířeného francouzského tanku, známého také jako FT-17, byla zahájena roku 1917. Tank vážil zhruba 6,5–6,7 tuny. Jeho pancéřování bylo silné 6 až 22 mm. Motor Renault o výkonu 35 koní umožňoval jet v terénu maximální rychlostí 8 km/h. Zvláštnost představovala zaoblená „ostruha“, která zabraňovala převrácení tanku při zdolávání strmých překážek. I s ní činila délka tanku 5 m, šířka 1,74 m a výška 2,14 m.

Tank FT-17 měl již otočnou kulatou nebo osmibokou věž. Výzbroj představoval původně kulomet Hotchkiss ráže 8 mm, od roku 1918 byl u velké části nově vyrobených tanků nahrazen kanónem ráže 37 mm. Existovala také spojovací verze bez výzbroje, ale s rádiem ve zvětšené nástavbě. Osádku tvořili dva muži, u spojovací verze tři. K prvnímu bojovému nasazení tanku FT-17 došlo koncem května 1918 na Marně.

Ve Francii bylo za první světové války vyrobeno celkem 3 177 kusů tanku FT-17. Jeho drobnými úpravami vznikl i americký typ M1917, vyrobený v počtu 950 kusů. FT-17 byl po první světové válce exportován do celé řady států, několik desítek exemplářů bylo vyrobeno v Polsku, bolševici vyráběli svoji vlastní verzi pod názvem „Russkij Reno“. Tank FT-17 výrazně ovlivnil vývoj tanků v celé řadě států. Značné množství tanků FT-17 se nacházelo ve výzbroji francouzské armády ještě na počátku druhé světové války.

Československá armáda zakoupila roku 1920 ve Francii celkem 7 těchto tanků (čtyři kanónové, jeden spojovací a dva s kulomety, později přezbrojené na kulomet Schwarzlose), které používala pod názvem „Lehký tank Renault FT“. Jeden z nich byl rozebrán na náhradní díly již roku 1933, do roku 1938 zůstaly ve výzbroji čs. armády pouze tři stroje. Německá armáda o ně nejevila zájem, přečkaly druhou světovou válku a po jejím skončení byly sešrotovány.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha