Tlumič Haube L 23 pro Volkskarabiner 98

Navzdory dnes již značně rozsáhlé odborné literatuře zanechalo relativně krátké období tisícileté Třetí říše na poli zbrojní výroby stále mnoho neznámých, dosud nevyjasněných projektů. Některé vývojové úkoly známe pouze podle krycího označení, uvedeného v měsíčních výkazech zbrojních závodů, jiné na základě dochovaných exemplářů, jejichž přesné určení a objasnění bližších okolností vzniku je dodnes nejasné.

Poměrně okrajovou, přesto zajímavou záležitost představuje vývoj řady tlumičů zvuku pro pěchotní zbraně, k němuž došlo v Německu na sklonku války. Na jaře roku 1944 vytvořil říšský ministr Albert Speer zvláštní komisi pro pěchotní zbraně (Sonderkommission Infanteriewaffen – SKIinfWaffen), jež měla posuzovat a zkoušet projekty, vyvinuté v rámci nového výzbrojního programu (Infanterie-Rüstungsprogramm). Jeho součástí byl také vývoj tlumičů zvuku pro převážnou část pěchotních zbraní německého původu, avšak není jasné, kde podnět k vývoji vznikl. Pravděpodobným důvodem byla zřejmě snaha poskytnout vybraným prvosledovým jednotkám prostředek pro diverzní operace v týlu nepřítele. Nepochybnou inspirací mohly být nejen ukořistěné sovětské tlumiče S-40 Glušitěl (tlumič), používané pro pušky Mosin vz. 91/30, případně také samopaly Sten Mk 2S s integrovaným tlumičem zvuku.

Vývojem tlumičů zvuku s krycím názvem Haube L (příklop, poklop, kapota) pověřila SKIinfWaffen řadu velkých i malých německých firem a jednotlivá provedení dostala rozlišovací číselné označení.

Tak například firma Carl Walther vyvinula tlumič pro samonabíjecí pušku G 43 s označením Haube L 23, stejné označení však měl rovněž tlumič pro pušku K 98k, vyvinutý blíže nespecifikovanou firmou Fuhrhop a vyrobený ve 200kusové pokusné sérii u firmy Gutmann u. Hufschmmidt. Firma Schätzle vyvinula tlumič L 26, určený pro pušky K 98k, G 43 a útočnou pušku MP 43, avšak rozpracovanou 1000kusovou sérii nedokončila. U firmy Eissfeld pokračoval vývoj tlumiče L 23 pod změněným označením L 27, avšak stejně velkou sérii firma Fuhrhop nedokončila z důvodů nedostatku gumových kotoučů, dodávaných zpočátku firmou Degufrah.

Výčet puškových tlumičů uzavírá Haube L 53 firmy Gustloff, jež měly být použitelné i pro samonabíjecí pušky G 43 a útočné pušky MP 43. Tlumiče zvuku, vyvíjené pro použití u samonabíjecích pistolí a samopalů tvoří samostatnou, dodnes v řadě ohledů stále nejasnou kapitolu.

Pointa výše uvedeného nástinu tlumičů spočívá v tom, že řada z nich nebyla dosud přesně ztotožněna s některým z výše uvedených označení. Dochované exempláře totiž málokdy nesou jiné značení, než výrobní číslo. Bližší popis jejich konstrukčního uspořádání také není u většiny z nich k dispozici. Navíc existují exempláře, u nichž dosud není jasné, pro jakou zbraň byly určeny.

Konstrukčně lze jen určit provedení původního Haube L 23 vzhledem k tomu, že jeho předlohou byl sovětský tlumič. Glušitěl S-40 sestával z válcového těla s vloženým kónickým kalíškem vytvářejícího pro vytékající prachové plyny mezikruží a dvěma plnými pryžovými kotouči, vsazenými v přední části. První výstřel prorazil v kotoučích otvor, jímž unikaly do atmosféry za střelou plyny vzniklé při výstřelu. Vzhledem k jejich vysoké teplotě spalných plynů neměly kotouče vyšší životnost a účinek tlumiče po čtvrtém až pátém výstřelu prudce klesal.

V dostupných dokumentech či literatuře nenajdeme puškové tlumiče zvuku, určené pro Volkskarabiner 98 (VK 98), vyráběnou v posledních válečných měsících firmou Steyr-Daimler-Puch ve Steyru. Svým provedením a konstrukcí odpovídají tlumiči Haube L 23 pro pušku K 98k, avšak s tím rozdílem, že je na ni nelze nasadit. Vnitřní rozměry lůžka pro vložení hlavně jsou natolik odlišné, že tento tlumič není použitelný ani u jiných zbraní, například u lidových pušek VG 1 a 2.

Dochovaný exemplář nenese kromě výrobního čísla 5476 a značky v podobě dvou soustředných kružnic na hrubovaném povrchu příklopu žádné jiné značení, jež by usnadnilo identifikaci. Tělo tlumiče tvoří dva válce, v prvním je vložen kónický kalíšek, dělící vnitřní prostor na dvě komory, přední, našroubovaná část tvoří vzadu lůžko pro první pryžový kotouč a v přední části distanční komoru. Odšroubovatelné čelo tlumiče drží ve svém lůžku druhý pryžový kotouč. Na rozdíl od jiných tlumičů nemají kotouče vyseknutou středovou díru k usnadnění průchodu střely. První výstřel musel tedy oba kotouče prostřelit. Na obou částech těla tlumiče a na kalíšku jsou vyvrtány přepouštěcí díry o průměru menším, než 1 mm.

Exemplář získalo muzeum v roce 1995 převodem z Prototypy, a. s. Brno.

Celková délka: 227 mm

Délka vlastního tlumiče: 161 mm

Průměr tlumiče: 33 mm

Hmotnost tlumiče: 666 g